Příspěvky
..nooooo...
..Delffy..jj štve mě pokud Ti nemůžu pomoct..no jenže já s tim nic neudělám..bnohužel..
..i když bych moc ráda..a nejen protože Ti mám stále co oplácet...
...mám Tě love..
...Test deprese..
..32..hm zajímavé..
..no tak dnes docela pohoda..sice teď na večer mám nějako divnou náladu(takovej divnej pocit samoty nebo jak to nazvat)ale to se zase určo nějak zpraví..doufám..
..pokračování později..
Pro...
Zlatko ja se omlouvam...ja to fakt nevedela...fakt ne...dyt rikam ze sem tu posledni kdo se neco dozvi...nebud na me nastvanej...vis ze me to stve stene jako tebe...
serte na sráče kteří vás serou...
co víc vám k tomu zasraně můžu říct?
ani ho**o.
=DDD
chytám divnej slovník...
Hey, Larry,
yes or not?
yes or not
yes or not
yes or not
yes or not
not yet
geez
I can even fu** myself
and you will watch it, haha.
zas melu volobiny.
to je tim že si povídám hodně s Brigi a Jonathanem,m hahaha :D
.........
.....Proč se bát zítřků třeba nepřídou......
Co teď a co potom?
Střední školu jsme úspěšně dokončila. Už teď jsme přijatá na tři vysoký, ale ty nedůležitější žkoušky mě teprve čekají a to přijímačky na medinu a farmacii. Jen kdyby s emi do učení fyziky chtělo tak jam s emi nechce tak by to bylo skvělý no nic budu s emuset přemoct a najít k té nepochopitelné látce nějaký slušný vztah jinak ke zkouškám nemusím ani chodit tak mi držte palce.
grave robbin USA
osiačřzhbqšéířb výcíéwqcá céěíqšv=eré is
švrPÉÍWŠŘUÉěsdkfj OPÍQUWOIJFD§APÍéíPJPDÍ AWÉDÁ Í
jo.
lazenska
Rok rok rok.... tolik se toho stalo tolik hrozneho tolik krasneho........ pribyly jizvi na rukou pribyl pokus se zabit 9 takze uz je mame 4? ) prosly mi dva lidi co sem miloval zivotem a znich jen jeden zatim zustava ( ach ach na jak dlouho ze ?!?!) tolik rkasneho tolik prizracneho se v ni skryva tolik snoveho. A tolik svetla, k neuvereni.....
Po roce na stejnych mistech se stejnym clovekem uz ne neznama holka co te zaujme uz ne kvuli trave uz ne volny hledajic nekoho k sobe .. uz se neptajic na meno ( ale hlavne prijmeni !) uz ne rozcarovan uz ne bez ocekavani ale porad plny chyb) uz stastny? konecne na dyl jak mesic? U ne zrazeny a podvedeny? budoucnost a dalsi rok ukaze......
edit: nemam moc premitat boli to a neprichazi stim moc dobreho .. ale patri to k tomu ! promin te mi to :( sak uz sem takovy.......
Na dalsi ROK ,rok, rok, rok, rok ....
chci nebo nechci...nevim...ani se sama v sobe nevyznam...su vazne znechucena...
...
..chjo... ...to mám za trest tohle..fakt,že jo..
krááása
je to tak úžasnej pocit, vědět, že ten do koho jsme tak moc zamilovaní pocituje to samé a ještě možná 1000x víc než vy?! prostě krása :)
to my ray of sunshine
w00tzzzzz-
i'm the icon of dominance :p
no doubt about it!!!
Když vám člověk ublíží, byť jen jednou, nikdy na to nezapomene.. Když vám těch lidí ublíží víc než jeden, začnete nenávidit lidi.. Už něvěřím, že je tu někdo upřímnej. Chci moc když chci jen dobré přátele s kterýma si můžet občas zajít na koncert nebo někam do parku? Do pr**le proč mě všichni odsuzujou jenom proto jaká jsem, že poslouchám tvrdou hudbu a tak dále. Vždyť je to kravina, proč všichni lidi poszujuou podle určitých kritérií? Sakra, jděte někam. Achjo..
hmrpfghh...
hmpfg....grrrrgrh....uááááááá....hmmmpfg....uh....eáááá...eh...
é???
Maturitní večírek aneb tečka za čtyřmi léty
Všechno v našem životě jednou skončí, naši existence nevyjímaje, přesto je někdy těžké připustit si nutné změny, které aniž jsem si to kdy pomyslela bolí. Včerejší maturitní večítek byla poslední sladká tečka za mým středoškolským studiem. Při vzpomínách, jenž obsahují jak chvilky plné neskonalého štěstí tak zážitky né tak příjemné, docházím přes všechno k závěru, že nelituji jediné minuty strávené na střední škole (přesněji jak už jsem několikrát psala Klasické a španělské gymnázium Brno-Bystrc).
Po příchodu na místo srazu s několika spolužáky jsme se přesunuli do dějiště našeho posledního rozloučení. Podnik jsme z jedné předešlé návštěvy znala, dnes jsme však měly přístup do části rezervované pro nejrůznější oslavy. Z dvou projených sklepních místností s typickým obloukovitým stropem nevyzařovala žádna známka čehosi neobvyklého. Přední místonost zdobil jediný světlý záchytný bod - bar, zbylý prostor byl vypněny stoly s pohoštěním, které vypadalo velmi lákavě již na první pohled. Po vstupu do druhé části jsem spatřila dva dlouhé stoly lemující úzkou místnost. Při pohledu na jejich uspořádání jsme měla velké pochybnosti o inteligineci člověka, který je umisťoval. Až podrobnější úvaha mě přesvědčila o opaku, bylo to jediné možné řešení jak naskládat co největší počet návštěvníků do relativně malého prostoru.
Při vstupu na místo konání jmse ihned spatřila několik známých tváří. Uklidnilo mě,že přece jen o zábavu bude postaráno už od prních chvil. Mýlila jsem se. Atmosféra panující v sklepních místostech odpovídala jejímu umístění. Záhrobní, hřibotvní nebo neutěšitelně ponurá snad odnoš zábávy. Většina příchozích prvotní rozčarování věnovala zaplňování svých žaludků. přidala jsem se byl to jeden z mála nápadů jak alespoň na chvíli zapomenout. S postupem času se místnosti začaly rychel plnit, vzduch se stáváal nedýchatelným a beznaděj padající na mou hlavu bylo potřeba čelit. Rozhodla jsme s epro radikální krok na chvíli odejít. ne však sama, ale doprovodu duše mi nejbilžší - Lili. S procházkou po podvečerním Brně souhlasila. Lehký vánek proletující ulicemi příjmně osvěžoval tělo a pročišťoval mysl. Po návratu jsme ani netoužila, ospalost zábavy v místě knání večírku mi odčerpávala poslední zbytky energie, která mi přímo přikazovala její doplnění. Souhlasila jsem, co ci tělo žádá má taktéž dostat. U mě si žádalo energii ve formě tekutiny, nikoli však s příměsí alkoholu ani kofeinu, tomuto pro tento speciální okamžik posvědcenému nápoji přiřkli jméno Redbull. Optimismus sice nebyl součástí balení, tělo dostalo potřebnou energii,což bylo pro tento moment hlavní.
Naší nepřítomnosti na večírku si nikdo nevšimnul. S neskrývaným zklamáním jsme obě konstatovali,že s enezměnilo vůbec nic. Zábava byla těžce pod bodem mrazu. Ani ne po čtvrt hodině jsem Lili vytáhla ven znovu. Nebránila se což mne udivilo. Venku jsme jí řekla proč tam zatím nějak nemůžu v klidu setrvat a pokoušet se bavit. Nevím proč, ale stále v místnosti nebyl člověk jehož jehož přítomnost nevyhledávám, ale přece jen chci vědět kdy se na daném místě objeví. Jedná se o mého bývalého profesora dějepisu. Událost,která mne k němu na krátký čas pojila je však zapomenuta. Rok starym uletem se přece nikdo už zabývat nebude. Je to jen úsměvná tečka za mou naivitou.
Lili se mému záměru trochu podivila. Neříkala však nic. Za čtyři roky si nejsíš na mé někdy podivné úvahy a občas zkratkovité a nepochipitelné jednání zvykla. Zbytek procházky jsme probíraly vztahy. No spíš já jí líčila, proč hodlám můj (teď už bývalý) svazek ukončit. Chápala, ale poradit nemohla.
Ani po druhém návratu se nic nezměnilo, alespoň pro mě ne. Lili potěšila přítomnost dvou známých, mohu snad použít i slovo kamarádů z paralelní maturitní třídy. Nechala jsme ji s čistým svědomím v jejich společnosti a vydala se hledat spoečnost,která by vyhovovala mým požadavkům. Stalo se tak hned u prvního stolu. Osazensto bylo spíše opačného pohlaví než já, ale to mi docela vyhovovalo. Jmenovitě už přesně nevím kdo všchno tam seděl.ale to není určující. Vím,že tam byl Dave, který sám o sobě znamená velmi příjemnou konverzaci na nejrůznější témata, dál některé z našich SS (SuperStar - ale neberte to jako hanlivé označení, jsou to celekm v pohodě holky) a zbytek část z našich potencionálních kulturistů ozčovaní jaky BodyBuilders (ci jak se to píše 
)KOmunikace za začátku vázla. Bavila jsme se se svou bývalou sousedkou Katkou a tak po různu. nesmělo chybet pro mě nenáviděné fotografování v tch nejnesmyslějších pózách,ale dobře za to aspoň budou veselé vzpomínky. Já osobně focení z duše nenávidím,ale na pás snímcích se vyskytuji, kupodivu pokaždé v přítomnsti Davida, což už dost dobře nechápu,ale dejme tomu.
Od tét chvíle večer plynul sice pomaleji než bývá zvykem, ale zábevně. Konečně jsme s ebavila. Jen težko to muho připisovat učinkům alkoholu, který sice v mé krvi koloval v hojné míře,ale známky opilosti ci pozdeji ranní kocoviny se opravdu neprojevily ani v nejmenším.
Sice později,ale přece dorazil i poslední člověk, jehož jsme si na večírku přála mít, nejdenalo se o mého přítele, ale o kamaráda s ekterým mě Depres seznamila na stužkováku. Je to fakt dost v pohodě týpek i když tenkrát jsme ho znala jen od vidění hned jsem se s nim měla o čem bavit. Téma byl samozdřejmě metal, ale díky za něj. Byla sem opravdu rádá,že ho vidím, nevím proč ale konvarzace s ním mi přišla asi jako jeden z nejsvětlejších bodů večera probírali jsme co jiného než opět matalovou hudbu přesněji teda hlavně Children Of Bodom a jejich dokonaleho frontmana jmenem Alexi Laiho . Jeho přítomnost ě opravdu velice potěšila.
Pokačování příště
...chjo..
..hm...tak jsem zase něco udělala ...co jsem neměla..a ten človíček normálně žárlí ...hihi kdo neví vo co go...nepochopí
Hmm..
Hmm... Tak prej jo no... Zase jedna prima hádka kvůli takový stupidní kravině.. Ale proř se vždycky musim omlouvat já, i když sem nic neudělala?
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Pomsta je přece jen sladká - je sladší, než život sám! (Iuvenalis)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©