Infantilita

Jednou jsem sen zamyslela nad tímhle světem a napadla mě taková věc. Proč lidé všude cpou bláboly o lásce a většina filmů konci happyendem . Vždyť život takový není. Proč si nalhávat ,že každý člověk potká svou lásku, ožení se, postaví si baráček, kde budou mít kopu hodných dětí. Vždycky mi tahle myšlenka přijde úplně absurdní. Stačí se mrknout na ulici a dění kolem, tak proč odbíhat do jiných světů, kde je všechno tak dokonalé až mám nutkání začít křičet, že tohle je hovadina která z realitou nemá nic společného. Společnost nás krmí sladko bolnými příběhy abychom neviděli realitu, a přinejmenším k ní byly shovívaví. Jak jinak tolerovat svět kde je korupce na denním pořádku, lidi co se honí za penězi, a úkladné vraždy jsou vyhodnoceny jako sebevraždy. Lidé co už propadli infantilitě, která světem vládne, tak odsuzují lidi kteří to tahají na povrch. Ale já vím své. Sou to jenom sobci co se bojí otevřít oči. A závěrem mě napadá z ironickým úsměvem na tváři hláška která zazněla v jednom animovaném filmečku, a jek se zdá ač to muže vypadat směšně vystihuje dnešní dobu a myšlení těchto infantilních lidí : Krvavé a brutální násilí nevadí hlavně když při tom nemluví lidé sprostě.