Stařeček

"Dneska jsem viděla starého pána.Byl moc nemocný,nemohl chodit a upadl.Bylo to v centru,uprostřed silnice.Chodili kolem něj lidé jako by ho neviděli,teenageři se mu vysmívali,ale já šla a zvedla jsem ho.Pomohla jsem mu až k němu domů.Cestou mi vyprávěl svůj příběh…Byl moc smutný.Když byl ve válce,zchroml na jednu nohu…Když se vrátil,zemřela mu manželka.Neměl jediné dítě…Rodiče už také neměl,zemřeli stářím.
Poté povídal,že už takhle několikrát upadl,ale nikdy mu nikdo nepomohl,až na mě…Vím jaký měl strašný život a díky jeho příběhu jsem si začala vážit svého života i já." vyprávěla Šárka chlapcovi který ležel vedle ní,na rozpálené střeše.
Chlapec se rozesmál:"Takže díky nějakýmu chromýmu fosylovi jsi našla pravej smysl života,jó?" a chlámal se dál.Šárka si o tom myslela svoje,ale mlčela.
O týden později,když šla do centra,viděla asi tři sanitky a policejní vůz.Co se stalo?Pomyslela si a šla se podívat.Přidala se k velkému davu a viděla na zemi ležet onoho střečka,kterému muži ze sanitky pomáhali na nohy.Kousek od něj viděla zakrvácenou tvář svého přítele.Otevřela ústa a začala vřískat,na nic jiného se nevzmohla.Prorazila zábrany které bránily chodcům dostat se k místu činu a vrhla se k němu.

  Šárka vykřikla a probudila se."To byl zase sen,"zamumlala si a šla se obléknout.Chtěla jít do městské knihovny.Když procházela kolem přechodu,na zemi ležel stařeček…