Povídka na pokračování

Holly se zastavila na rohu a chvilku čekala.Přišlo jí totiž,že támhle v křoví se něco pohnulo,ale teď jí to přišlo jenom jako zdání,dokonce si i začala nadávat do paranoidních krav.Odbočila do prava a najednou je to tu zase:ten blbej pocit “někdo mně sleduje”.Zase se zastavila,ale v tu chvíli si uvědomila,jaká je to blbost a zase přidala do kroku.Proč šla z tý “mastný pařby” sama domů??Proč se nevykašlala na mámino “do dvou doma” a teď jde sama a navíc ji určitě sleduje nějakej úchyl.A nejšílenější na tom je,že se bojí.Jo,Holly,naše “upírka” se bojí…Tohle…Hele ale on tam fakt někdo je.Otočí se a už nic neví…

Je tu takové teplo..Kde to proboha sem?A co má tohle všecko znamenat??Proč se na mně všichni tak divně dívaj,proč jsem připoutaná ke zdi??A proč všichni mluví nějakým cizím jazykem?Jeden stříbřitý tvor se zvedl a šel k ní.Úplně slyšela jeho srdce bít.Vystřel ruku přímo k jejímu obličeji a svým slizkým prstem jí přejel čelo a řekl:Je to ona..!!Okovy najednou spadly a Holly už nebyla připoutaná.Přistoupil k ní jiný tvor a začal jí vysvětlovat zvláštní věci.Tohle je planeta Aluminium..”a proč aluminium,když ste stříbrný?” “no,protože sme z hliníku!ty taky budeš!””jáá..??a proč??” “ty budeš naše nová královna a muset si vzít našeho pána!” “ne,já nechci!” “nemůžeš nechtít..musíš chtít!musíš zachránit náš svět!”