Havárie

Zpomalený náraz. Dvě kapoty tříštící se o sebe navzájem. Noha marně dupající na brzdu. Poslední myšlenky. Okolí se jako by rozmazávalo a měnilo v pouhé čmouhy malířova nedodělaného obrazu. A ty vzpomínky, nořící se na povrch a táhnoucí spět k úplnému začátku. Vzpomínka na základní školu. Pobíhající na dvoře, jako ti nestálí motýli poletující z květu na květ. Něco v rohu dvora, ale tu bezstarostnou idylku ničilo. Posmívající se hlouček jednomu chlapci a mezi nimi byl i on sám. Posmíval se vlastnímu bratru.Záblesk vzpomínek skončil a on zas seděl v tom autě, které mělo stejnou budoucnost jako on sám.A hned se drala další vzpomínka do jeho mysli. Tentokrát šťastně dokončil maturitu. Pohledy pyšných rodičů nad úspěchem jejich dítěte.Zaznělo pár pochvalných vět a mezitím poznámka která tenkrát vypadla tak bezvýznamně, ale nyní zářila jak bílý bod na černém pozadí. To souvětí. „ Aspoň jedno dítě se povedlo, když to druhé se chce stát knězem.“ Zase zpět do reality. Auta se bořila stále do sebe a sním si pohrávala setrvačnost s gravitací. Ještě poslední myšlenka.Zrovna promlouval s bratrem který byl oděn v černém kněžském rouše, a ochotně mu radil. „ To auto si nech spravit v tom servise jak sem ti radil. Mám tam známé tak by si to mohl mít za polovic.“ Taková ochota až to bolí. Jeho živo se teď blížil do úplného finiše.Okolí opět nabralo svých ostrých barev a tvarů.A jeho bezvládné tělo bylo drceno pomačkanou karosérií. On už ale nic necítil, smrt si ho odnášela ve svém něžně chladném náručí.