věřící klečí
předlouhé poémy,
píší se meči,
na zrudlé zemi,
popel a strach,
kdo z prachu povstal jsi…
vrať se zas v prach.
Křesťané poklekli,
před jistou smrtí,
v arénách předpeklí
kopyta drtí,
na kusy rvou
tělo a šat,
svobodu svou
vykoupí snad,
bolestí, pokorou
a vírou v Pána,
do Ráje odejdou,
v paprscích rána.
Diskuse článku
Velmi pěkné.
Ve druhé sloce, jak se zkracoval počet slabik každého verše jsem si říkala, že se nejspíš bude schylovat k údernému závěru, poslední dva verše ale opět na slabikách přidaly.
Jen konstruktivní kritika - možná by bylo pěkné, aby rytmus byl buď stále obdobný, nebo aby závěr měl skutečně údernost kulometné palby.
Ale to jen zkouším podat vlastní názor a možnost k sebezlepšení.
Líbilo se 
quo vadis?-úžasná knížka která mě hodně oslovila a ze které jsem měla podobné pocity jako ty... Akorát bych tomu nikdy nedokázala dát takovou formu 
:) Tak v tejto aj ten gramatický rým nevadil, skôr vcelku zapasoval :) Odteraz máš vo mne fanúšika :)
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Nic není tak proměnlivé, nic tak nestále jako ženský rozmar. (Seneca)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©