Zpovědi

Často mívám lehké deprese...někdy i sama ze sebe.jsem sebou znechucená!nelíbí se mi můj zevnějšek,mé chování,prostě se sebou nejsem spokojená...kluk,kterého miluju začal chodi ts holkou,kterou jsem automaticky začala nenávidět.Někdy se přistihnu při tom,když přemýšlím nad tím,jak někomu uškodit...často přemýšlím o sebevražde a až teď jsem přestala se sebepoškozováním...prostě si myslim,že jsem špatný člověk...je tu pro mě vůbec místo??

jsem v posteli jak prkno, prostě se ani nehnu, strašně se stydím a jsem nervozní a kámoš si ze mě dělá srandu a všem o mě vykládá jako o dřevu...sakra co mám dělat abych se toho zbavila?mám možnost mít teďka vztah, ale nechci být zase "dřevem" a ztrapnit se

mě to trápí a je to islnější než já, peru se s tím už rok

Teda lidi...já sem pořádně zmatená...možná si pamatujete jak sem tady psala o mě a tom klučinovi z ukrajiny...no takže se pořád nevrátil...a pravidelně mi píše....a teďka z něj vypadlo,že mě miluje..a já sem z toho na větvi..vůbec ale nevim v jakym slova smyslu sem na větvi..:)) prostě mě to úplně rozsekalo..přijde mi,že to ani nemůže bejt pravda a pořád přemejšlim,jestli si třeba jenom nedělal legraci.???

Nemám smysl pro humor, vypadám jako kostlivec z orloje, mám nízké IQ, nemám anglickou výslovnost, když ji mám mít, neumím německy, jsem unáhlený, neumím pracovat v kolektivu, vraždím pohledem, vypadám, jako bych si chtěl zašukat s chlapem (to nevím, kde to vyhrabali) a nemám šanci ani dostudovat, ani si někoho najít...
Co mám dělat?

Tohle není vtip, doopravdy mi tohle řeklo celkem dost lidí, mezi nimi i rodiče... Napsal jsem to už do křivd, ale mé nizké IQ si až teď uvědomilo svou bezvýchodnou situaci...

Bojovala jsem dlouho....dlouho jsem odolávala, ale teď nevím, jestli to dál vydržím, mí nejlepší přátelé, no spíš lidi, kteří jsou mi nejblíž, se o mě vůbec nezajímají..... už nejsem tak silná, jaká jsem byla kdysi....už dál nevydržím ten nápor na nervy....a jediná věc, na kterou jsem se těšila, to, že budu s přítelem, se nekoná.......opět má něco důležitjšího než jsem já.....zase mě bolí jizvy, dnes už tomu neuteču, ikdyž bych chtěla.......

už nemůžu dál....

Tak jsem tu zase. Mám takovou všelijakou náladu, tak se z toho chci vypsat. Líbil se mi jeden kluk, ale já jemu ne. No to by nebylo nic překvapivého, ale on začal psát kámošce, že si s ní chce něco začít. Znají se docela sdlouho. Ona mi řekla, jakože nad tím uvažuje, ale přitom věděla, že ho mám ráda. Nakonec řekla že teda ne, že si s ním nic bezačne, teda ne teď, aby nebyla mrcha...Jsem snad prokletá že mě nikdo nechce? Že přitahuju jenom samé blbečky? Neumím si to jinak vysvětlit.

Viem že ste my do mojho vzťahu hovorili aby som to nebral smrtelne,tak ale ja to tak nechcem brať tak ale mne na nej záleží,hrozne,ale ja neviem tak smrtelne si to berem,zase koniec sveta to není,ale hrozne ju chcem a vôbec ju nechcem stratiť,proste budem sa snažiť si ju čo najviac udržať,lebo mne na nej hrozne záleží a ja ju hrozne milujem.

Ako to mám predýchať?

Mam problem. V zivote mi ublizilo mnoho lidi. A ja jsem se diky tomu zacala lidem vyhibat. Travim cas pouze s pritelem. Nechci nikam chodit, kdyz potkam nekoho znameho a on se chce vybavovat, tak reknu, ze specham. Mam strach z lidi!

Uz to trva pul roku... Asi nejsem normalni...

Zdar lidičky, potřebuju poradit, mám problém a jsem totálně zmatený... Před nedávnem jsem potkal jednu holku okamžitě jsme si padli do oka a hoodně jsme si rozuměli. Poté jsem ji nějak nevyhledával, ale po čase sme se začli opět potkávat a já se do ní zamiloval... Bohužel pro mě jsem zjistil, že je zadaná, ale i přesto že nechci nikomu rozvracet vztah, jsem jí pozval na takové "rande" do čajky. Tam jsem strávil nejkrásnější odpoledne ve svém životě, a tam se taky poprvé, ale jen na chvilku, zmínila o svém příteli. Nevykládala o něm dlouho a moc o něm sama nemluvila, jenom co jsem se zeptal. Byli jsme tam přes 4 hodiny, nejhezčí hodiny v mém životě. Teď si pořád píšem na ICQ, a já ji hrozně miluju, ale bojím se jí to říct, protože je mi téměř jasné že tím asi totálně zkazím náš krásný kamarádský vztah. Jsem z toho totálně zdeptaný, nespím, nemůžu se soustředit a pokud ji celý den nevidím, tak mám šílenou depku, takže sem začal nesnášet víkendy.... Prosím čekám na vaše názory co mi radíte, říct jí to a riskovat tím.... nebo se trápit ještě pár měsíců a počkat až to "vyšumí"... Hrozně ji mám rád...

není

Tak, a přišla sem o nejlepší kamošku! je to na ho**o všechno! Měla nějakou chorobu a dlouho chyběla, tak ukončila studium a přestoupí na jinou školu! Do pr**le! Pořád kvůli tomu brečím! Nevím, co bez ní budu dělat. Kdybych ji ty dva roky neměla, tak by to bylo všechno jiný. Horší. Ale s ní to byly nejlepši dva roky na střední. Bude mi moc chybět!!!

Ach jo! Co mám dělat??!!!

A dnes sem se vážne naštwala a poslali ji do zadní části mého těla.Je mi to líto ale ona si nic co jí chci říct nezaslouží.Ted to budu já kdo wšem powí jaká we skutečnosti je.At wí jaký to je mrcha!!!!!!!!!!

Myslím že to bude fér nee????,

sere mě celej život

Vcera som sa strasne strasne opila a zase som podviedla frajera som mu to povedala a on mi zase odpustil ale ze je to posledny krat...sialenec...do kelu sa zo mna stava troska strasne vela pijem a uplne ma to desi...ale tak nechcem ho stratit tak som sa rozhodla sa krotit...aj za cenu toho ze matko sa so mnou prestane bavit...citim sa uz ako alkoholik...vazne flaska vodky dzusik a pod ho a stale...a nic to neriesi len mi to sere vztahy....aaaaa drzte mi palce...

zla zostavam len nechcem ublizovat dvom ludom ktori pre mna najviac znamenaju uz nie...uz nechcem byt sebecka...

Proč když není nic...proč zbyl jen kýč...slova,smích a pláč...a přitom ta co se smála nebyla jsem já... zrcadlo mé duše... stála jsem tam a hleděla na ní... přála jsem jí veselí..jen sem nechápala čemu se směje.... když se ta dívka otočila s hruzou jsem si uvědomila že jsem to já...........celí svět se točil a já probrala se ze snu.... lidi kolem se smály a mě bolelo břicho od smíchu také.....jen jeden háček to mělo..já nevím nepamatuji se že by něco za smích stalo... utekla jsem od nich a třásla se zimou.... z povzdálí jsem je pozorovala a věděla že nikdy už nebudou se mnou...Ledová hráz v mém srdci.... strach a bolest to mé srdce ničí....nikoho do něj nepustím...moje duše je zavřená....jak ale nebýt sama?......

toto nepotřebuje dodatek....

Ty voe ta holka mě tak nasrala jako už dlouho nikdo.Jejižikriste já mám chutˇ jí předělat fasádu.A to se neperu protože nemám ráda násilí ale jí bych klidně zmlátila.To není možný jako ona je blbá!!!!

myslim bejunku nebo jak že to má tu přezdívku

Prosím pomožte,tak mám dievča,milujem ju a moc,aj ona mna,aspon my to povedala. A ja si ju chcem čo najviac udržať,pretože to dievča stojí za to,ja by som jej nedokázal nič urobiť,ani zlomiť jej srdce,ja ju hrozne milujem. A vôbec sa my nestalo že som celý den na nu myslel,a mal som pri tom čudný pocit ktorý som v živote nemal,ona je krásna a dobrá,ale ten pocit čo som cítil,v živote som necítil,niečo ako bolesť v bruchu,ale není to bolesť. Ona stojí za to,je to krásne dobré dievča,no o dva roky mladšie odo mna,ale milujem ju aj tak. prosím vás čo mám robiť aby som si ju udržal čo najdlhšie?nejaké tie finty ktoré zaberajú,alebo akých chlapcov majú radi dievčatá,aký mám byť pri nej?

Porísm vás poradte my čo najviac.

Tak dlouho jsem za ni bojoval... A dokazal to, byl jsem s ni stastnej a chtel s ni byt navzdy.. ale zjistil jsem, ze to bylo prvotni opiti laskou. Potom se zmenilo i jeji chovani, proste samy sarkasticky poznamky a negativa. Chci ji nechat , ale nemuzu se rozhoupat k definitivnimu reseni...

Co mam delat...

Tak tady zase máme konec března a já ještě nezaplatil daně ani za ten minulej rok. Kde na to má člověk pořád brát?

dost dlouho jsem tu nebyla....nebylo proč, ale hlavně nebyl čas...jenže už je to zase tady...v pondělí to byl přesně měsíc, co jsme spolu s přítelem....ze začátku jsem o něm básnila, jak není skvělý, jak nejsem zamilovaná atd. jenže začíná mi to lézt na mozek....strašně moc pracuje, někdy se vidíe třeba jen jednou týdně, miluju ho jako nikoho, ale opět si pomalu dokazuju, že já ve vztahu s nikým nevydržím, ale tak moc bych chtěla.....už jsem se asi 2 měsíce nepořezala, ale včera , vlastně poslední dobou na to mám zase obrovskou chuť, přemáhám se, ale bojím se, že už to dlouho psychicky nevydržím.....

já ho nechci ztratit.......

radím ostatním ať svoje problémy nedrží v sobě a co dělám já? pravý opak... nedokážu nikomu nic říct, tady možná trochu jo, ale já potřebuju někoho ve skutečnosti, ne přes internet... já myslím skoro jenom na MM a jak budu zase někomu radit (i když to moc neumím), přemýšlel jsem jestli nepotřebuju psychologa, abych se zbavil "závislosti" na počítači, já bych možná sám chtěl, ale to taky nedokážu nikomu říct... pomáhají mi akorát procházky do přírody (o samotě), to se od toho vždycky odpoutám, ale potom to je zase zpátky...

poraďte co mám dělat...