Zpovědi

ja vim že to em nepatří ale i tak jsem chtěla říct že to jak se tohle městečko změnilo je hnus! a jestly tohle smaže te tak jako už jse važně asi ubozí...takže co na to říct snad jen že když jsem sem přišla bylo to super porozumění svoboda slova a podobně...snad až se sem zas jednou podívám nebude tu to co sem nepatří..a nebude tahle stránka jen modní ikonou......

nic jen se loučím s těmahle strankama...

já sem šíleně zmatená.......potřebuju poradit....prostě ¨mám kluka a prostě si nejsem vůbec jistá,jestli ho ještě chci sme spolu víc jak měsíc prostě je to divný......taky nevim,jestli mu můžu věřit......sem šíleně zmatená.....on totiž o mně navykládal jeho bratrancovi a zároveň mýmu kámošovi šíenou blbost a to mě celkem mrzelo...a nechápala sem proč si to vymyslel.......nevím.......taky je problém,že když je týden a sme normal venku tak je to v pohodě,ae když přijede ten jeho bartranec na víkend tak je to jiný prostě nechápu sama sebe....možná ještě nevím co chci....ae příde mi,že jemu na mě nezáleží a nejsem si jistá co já cítím........ch joo....poraďte co mám dělat...??

co dodat....

K předešlé zpovědi:
Te holce jsem se omluvil....před celou školou....Do rozhlasu...sice jsem za ot dostal poznámku ale co no....Cíím se líp

Možná vám to bude připadat dětinské, ale zamilovala jsem se do jednoho kluka a skoro jsem se s ním vyspala akorát, že mu to prostě nešlo tak ses si řekla, že si to nechám pro sebe, ale druhý den začal všem vykládat, že se mnou spal a že mě"klátil jako velkej borec"a to ně teda totálně nasralo takže jsem šla k jeho škole a napsala jsem tam metrovýn písmem jeho jméno a že má malé péro, nakonec nebyl měsíc ve škole protože bulal, a nakonec na to přišel ředitel a já jsem s ním musela celou to zeď znova zamalovat na bílo.

udělala bych to znovu))))))

Mam mladsiho brachu a ten me porad mlati nebo se vlastne spis oba postuchujem.Vcera me promo nasral a tak sem na nej zacala nadavat a ted se se mnou nebavi

Odpust mi

Teď jsem přišla z kina, dávali Kvasku. Úžasnej film. Strašně mě rozesmutnil. Přijdu domů, že si zapnu pc a napíšu kámošce sms, páč nemám kredit. A mladší (12letá) ségra mě začala mlátit a řvát na mě, že to zapínat nebudu, vychrlila na mě zas všechny nadávky co snad ani nezná jejich význam... Proč to u nás je tak nesnesitelný?! Praštit ji...nemám už sílu. Chce se mi brečet, jenže už nemám co...leda krev. Nevydržím to tu, ale nemám kam jít, nevím jak dál...škola, autoškola, zpěv, divadlo...je toho moc. Doma nemám klid na učení, nemůžu si ani v klidu pobrečet, ptže mám pokoj s tou můrou. A matka je věčně na její straně, já jsem ta nejhorší. Prve mě zas seřvala pro nic, že ať nedělám problémy, že mě zmlátí. V tom nikdy nezklame. Nic lepšího neumí. Snažím se být milá, ale už nemůžu. Vysáli mě.

Ať mi Bůh odpustí, nenávidim svojí rodinu! :´-(

tohle neni tak úplně zpověď, jenom by mě zajímalo, jestli máte všichni taky tak paranoidní matky??? ta moje se vážně překonala - jednou za mnou přišla do pokoje, podívala se na mě a : "Nemáš nějaký široký zorničky? Si zase něco hulila!!!"

kdyby to tak byla pravda.....

copak je to špatně když se snažím nepřím o opradovýho přitele....=((((

opradu je to špatný?....

chci poděkovat paní spisovatelce Luule Viilma za její knížku Duševní život... moc jsem od toho nečekal, ale hodně mi to dalo... díky ní jsem v pohodě, je mi dobře i přesto, že začínám nesnášet jednu osobu... ale na druhou stranu jí za něco vděčím...

jsem šťastný i přes momentální špatnou náladu

Opravdu mě mrzí, že jí opouští a ještě víc to, že kvůli mně...:( ale já za to přeci nemůžu! Nebo jo? Já s ním přece neflirtovala, bavila jsem se s ním jako s kámošem a pak začal psát... Psal a psal a já tak sama, tak opuštěná, sama v novym prostředí, bez kamarádů, sama... Jo... Podlehla jsem, podlehla i přesto, že se mi ani nelíbí a i přesto, že má svojí RODINU, tzn malýho Davídka a ženu... Jsem strašná potvora a moc mě to mrzí, ale on tu mojí dočasnou indispozici bere tak vážně! Až příliš vážně a já to brala nezávazně, ale teď nevim, jak mu to sdělit....

Nechci ho ztratit jako kamaráda...

nemate někdo lék na zlomený srdce??

..

strach...nevím z čeho, nevím proč, ale pořád ho mám...pořád sem v křeči, ikdyž se něco zlepšuje, ve čtvrtek sem se trochu uvolnila, asi díky jednomu člověku, ale ten strach už nevím, jak ovlivnit...

všechno je potlačitelné, ale tohle si mi nějak utlumit nedaří

Co mam delat uz sama nevim ani nevim kde mam zacit je to vsechno stasne slozity. Asi bych mela zacit pekne od zacatku. Vsechno zacalo asipre 6-ti lety. Nasi se rozhodly ze se prestehujou z mesta na vesnici, za zacatku to bylo ze zacatku v pohode. Ale pak to vsechno zacalo prijelo bili auto tata sel ven mluvil s tim muzem a pak tma-porad jen tma. Byly t elektrikari prisli nam prestrihnout elektriku, protoze po predchozim majiteli byl dluh a taky byla nekde zapojena na cerno. V te dobe to vsechno zacalo nasi se porad hadaji, trva to uz 4 roky a je to jeste horsi nez to bylo na zacatku porad se hadaji a tata kdyz se zase zanou hadat tak se sebere a jde do hospody a mamka si potom vylejva svuj vztek na me i ne segre i kdyz na me asi mozna vic. Tata porad slibuje ze ta elektrika bude ale to uz slibuje dlouho ( stejne mu to uz nikdo znas neverime ) posledni dobou se porad nasi jen hadaji je to na dennim poradku. Posledni ctri dny do doslo tak daleko ze se bojim jit spat protoze se mi zda porad jeden a ten samej sen jak se nasi hadaj a ja to proste i ve snu v noci prozivat nechci

Proc jsme se museli stehovat?? Driv jsme byli rodina a byly jsme pohromade proste rodina a ted stracime jeden druhyho je to strasnej pocit

končím

šlohl jsem chipsy z obchodu

Po dlouhé době jsem opět mluvila s Kubou - s tím, který mě podvedl a ještě mi lhal(viz předchozí zpověď). Netuším, co s ním stalo, ale zřejmě mu už totálně hráblo v bedně. Všechno ničí, sebe i svůj život. Projekt, který vybudoval, s kterým jsme mu pomáhala, zničil - a ještě z toho měl radost. Nedokázal mi na nic normálně odpovědět, jen samé našprtané vysokoškolské poučky ze skript, že je mrtvý, je bez citu, nemá kamarády. Pak jsem se dozvěděla, že se s ním rozešla holka, ale přece kvůlim tomu si nemusí takhle ničit těžko vybudované věci, které by měli budoucnost a ze mě udělat psychicky labilního depresivního člověka, který si každý den vezme žiletku a dořeže se(přitom jsem se sebepoškozováním už sekla).

Proč se tak změnil a ubližuje jak sobě, tak ostatním.... copak to nevidí?

Ublížil jsem jedné holce...vědomě....před jejíma očima jsem ji podváděl....Před očíma celé školy jsem se ji vysmál....

Proč jsem to udělal?

UBLÍŽILA SEM MOC JEDNOMU ČLOVĚKU A PROTO SEM SPOLKLA NĚKOLIK PRÁŠKU A RUZNÝCH BYLA SEM V NEMOCNICI A CHCI SE TAM DOSTAT ZNOVU MILUJU KREV a masakr ale doufám že mi ten člověk odpustí

SEND HELP

POREZALA JSEM SE A UDELALA JSEM MNOHO CHYB V ZIVOTE A MATKA Z TOHO BYLA NA VETVI A OTEC TEN RVAL

HELP ME

Řekla jsem to, řekla jsem jí, že jí miluju a ona mě za to neodsoudila, a zároveň vím,že ona taková není, ale já za to prostě nemůžu.

Jak by jste se zachovali vy?