Zpovědi

Teda asi takhle, já se od ledna snažim udělat krásnou práci z účetnictví na počítači, strávim nad tim asi milion let a ona za mnou příde, že sem jí to neodevzdala. TAk to je vrchol, dávala sem jí to mezi prvníma a teď mam dostat za pět???? To snad neni pravda, já bych se na to z vysoka!!! Ale fakt

nasrat a rozmazat

Tak tuhle komůrku už jsem dlouho nenavštívila, vlastně jsem ani neměla moc důvod, jsem teď v naprostém pořádku,ale přece jenom cítím, že potřebuju trochu očistit. Tak jak bych jenom začla...No ano, jsou to asi tři týdny, co jsem se rozešla s přítelem, s kterým jsem byla půl roku. Byl to ale půlrok přemáhání a hraní citů, jenže já neměla to srdce mu ublížit, tak jsem s ním byla spíš ze soucitu. Pak jsem ho ale vzala na jednu naši chlastací akci a po ní se vše zlomilo. Pořád mi píše, jak moc mě miluje a chtěl by mě,ale já už nevím, co dělat. Příjdu si proto vina, mám z toho hrozný depky, no a minulý víkend jsem na jedné akcičce kapku ulítla s jedním kámošem, no kámošem, o kterým vím, že i mě má docela zájem. No a asi jsem se zamilovala Ale teď mám strach,aby to nedopadlo jako s tím předchozím....Toho jsem taky měla ze začátku mooc ráda a pak najednou, jako když někdo vypne vypínač....

Jsem snad špazná???

Jsem celkem zoufala...líbí se,teda asi spíš mám ráda jednoho moc úžasnýho klučinu..ale nevim jak se na tom on..jo jasně,ptáte se proč se ho nezeptám??? když já nevim,myslim,že by první krok měl dělat kluk a hlavně když to teďka pokazim a budu pospíchat,tak to potom už neslepim..ani nevim,jestli je na tom stejně..třeba mě bere jenom jako kamarádku...myslim,že je pro mě moc dobrej..

nevim,nevim...už mi z toho hrabe a začínám bejt trapka a litovat se...:((

Já tak přemýšlela, že jsem teď někdo jiný . . ne půlně, ale jak jsem te´d tak optimistická už to nejsem já . . tedy jsem, ale jsem přesný opak toho, oc jsem byla . . . . je to asi dobře, určitě . .

já mám jen strach, jestli jsem tohle já . . .

Chci se omluvit za všechny zpovědi, který sem kdy napsala, bylo to o naprosto nepodstatnej věcech a vidím to teprve až teď, kdy už umím pořádně rozlišovat mezi malichernostmi a důležitými věcmi...

Odpusťte mi to, teď už se snad budu chovat dospěle...

ja jsem se chtel zabit

Sakra, já tu ale nebyla dlouhooo... :( Omlouvám se... Tak mám už přes 14 dní po matuře.... Úspěšně naštěstí... Teď mě ještě čekají dvoje přijímačky na VŠ do Plzně... Ale pokud nevyjde Plzeň, tak 14. září nastupuji do Brna... Tak uvidíme... :)

Prázdniny jsou super... :P

Nebudeš se mnou už zametat, nebudeš se ke mě už chovat jako k hadru. Mě už nebude trápit to, že si neuvědomuješ jak se ke mě chováš a jak se chovám já k tobě. Tys mi mohl zlomit srdce... já jsem ho tak pracně pro tebe slepila, naivně si myslela, že si toho budeš vážit... a ty se tu jizvu znova snažíš roztrhnout? Místo aby sis toho vážil, tak tě ani nenapadne jak to pro mě bylo těžký... Musím na tebe zapomenout a to co nejdříve...

nejspíš není co dodat...

ahojec všem,tak jsem zase tady:) jak jsem sem včera bo kdy psalao tom učitelovi,je to za vodou,na vejlet vzpominam v dobrym,prubezne si prohlizim fotky,ktery dava na spoluzaky kamosky a rikam si,ber to v pohodě,byla sranda,nic to neznamenalo....takže je to zase OK a já jsem strašně ráda,ptž jsem se dneska odhodlala k tomu,že napíšu Danovi (kluk,kterej se mi už hafo dlouho líbí) na stránky: posílám pusinku!!! tak doufám,že se to konečně ňáko rozhoupe nebo na to bude alespoň nějak reagovat...tak mi držte palečky a všem mooocinky díky! papa

díky moc!

Povedala som abslútnu lbosť na môjho miláčika a teraz ma nenávidí... Som z toho zničená... Všetci hovorili, že bol do mňa, ale nemá odvahu mi to povedať...

Smrkyyyyyyyyyy

Chci se vyzpovídat! Nenávidím svou sestru! I přesto, že je to moje krev, ji ze srdce nenávidím...přeji ji smrt! Neznám snad horšího člověka na světě, než je ona! Je ještě horší než jakákoli splodina společnosti! Když ona po mě šutrem, tak já jí nebudu lechtat pírkem...

Odsouzena buď spravedlivě!

Dneska je tak hezky . . . a mě už nebavilo dívat se na svět smutnýma pesimistickýma očima . . . tak jsem si řekla že s tím něco udělám . . . jsem optimistická a jde mi to . . . i když stále jsou ve mě jisté pesimistické názory, ale tak i to se dá změnit . . .

jo a jen jsem chtěla říct, že by bylo moc hezký, kdybyste víc psali básničky a povídky a tak podobně plné optimismu . . . myslím, že by to tu všem prospělo . . . . no přeji hezký den . . .

je to uz rok,uz se nebavime,skoro ani nezdravime,a ja objevila nase stary fotky a zamilovany vzkazy..byla to sice jen nechutna fraska,z druhe strany,ale presto se citim strasne divne,nemuzu uverit tomu, ze uz je to rok a jak je mozne ze sem verila vsem tem lzim..
Ne,nesmim myslet na minulost,ted je tu pritomnost, ktera je prece tak krasna..
Ale jak muze existovat nekdo tak kruty?Komu jsem byla schopna uverit ty nejsladsi lzi?radsi na to rychle cele zapomenu..a budu myslet zas na toho,koho miluju nyni.

nejspis to jsou halucinace,takovy vzkazy prece nemoh nikdo psat?:(

PaRaNoIa
jsem prej paranoidni to je vše co mi řekli...ale co stím dělat jak s tím vůbec žít to mi někdo neporadil...A tak vám popíšu svůj obyčejný den:jdu po ulici Všichni na mě neustále blbě zíraj, otáčej se za mnou,něco si o mě šeptají a smějou se mi...!!!baví se o tom jak jsem hloupá a škaredá...nIkdo se mě nezastane bo jsou vŠichni proti mĚ...a tak teda kamkoliv přijdu mezi lidi mám tem pocit znovu a znovu pořád dokolaaaa....už neeepomoooc...psychicky to nezvládám Ubližuji sama sobě i ostatním...chci něco udělat nebo dokázat ale v poslední chvíli mi v tom zabrání takhle "nemoc?" nebo co to je..tahle moje věčná pronásledovtelka PaRaNoIa...vždy když topřijde přijde připadám sistrašně slabá...aletenpocit trvá jen chvílipaktopřejde já dostanu depres,která se změní v Maniodepresivní psychozu,kterou si zžívám apak mám pocit že je vše opět v pohodě...ale to za chvíli zase změní na paranoiu a depku...je tohrozné eánechápu jak tak vůbec můžužít...můj stav: Nenávidím stydím se, jsem exhibicionista nevyzpytatelný člověk nevěřím si nadávám si...miluji život,lidiaMéPřátelé!

proč měto nenapadlo dřív?

nejspíš budu mít dvakrát nedostatečně a budu muset opustit školu, naši tuší,ale jinak se prostě nezajímají, něvim kdy to říct,ale nechci mít zkažený prázdniny a ještě nejmíň měsíc předem, když už jim to naplno povim. ještě není vše opraveno a teda ani jistý,ale ve škole nademnou spráskly ruce už dávno.
Chyba je ve mě, ale všechno to pramení z toho, že jsem téměř rok neměla chemii ani matematiku, což udělalo svý. Nechci odtamtud, škola sice hrozná,ale už to tam mám tak nějak zaběhlý, hlavně ten systém, i když o kolektivu radší nemluvim.. ale než propadnout do třídy běsu, radší odejdu,jenže rodiče se nevyrovnaj s tim, že dcera prostě selhala. znám spoustu lidí co nezvládly,ale jdou dál,prostě nanovo, a prospěch je lepší. Neříkam že jsem k tomu měla nejlepší přístup a nenechala to ujet,ale minulý rok to bylo taky tak a zvládlo se to..prospech se prece neda slibit.a vsechna doucovani musela selhat zrovna kdyz to bylo nejvic potreba.

Neděsim se niceho tak,jako prehane reakce doma, pritom na schuzky chodili.ale nechali me v tom..

Jde mi jen o vykecání: Moc se trápím a sevím co s tím... asi sem jeden z těch co jsou závyslí na bolesti... Děsí mě to... Nenávidím se... Kámoš mi řekl, že si mě bude měsíc hlídat a když to vydržím, tak mě přestane srážet, rozčilovat a deptat... Chci toho nechat...

Nenávidím se a to není normální...

Jak mám pohotově odpálkovat lidi co proti mě něco mají? Nikdy mě nenapadne nic vtipného čím bych je uzemnila...Myslííte že se s tím člověk narodí nebo se to může i naučit? Prostě nikdy nevím co na to říkat a když už něco řeknu tak je to bud trapné nebo mi vpálí do obličeje něco dalšího na co zase nejsem schopná odpovědět...

Já vím,zabírám místo ve zpovědnici takovýma kravinama :(

Celých těch 17 let jsem věřila že mě lidi budou mít jednou rádi, že se něco změní a že jsem vyjímečná, ale nejsem. Rodičům na mě nezáleží, když jsem doma ani si mě nevšimnou, ségra je daleko a když je blízko je protivná, kluk je ještě dál a snad jenom ty chvíle s ním mě ještě drží nad vodou, kvůli němu teď kašlu na kamarády který jsem získala a je to špatný ale já už je nechci otravovat svýma starostma, každej jich má přece dost, ale nevím co dělat, všechno se na mě valí, bojím se ¨smrti ale kdyby přišla vítala bych ji, nikomu by nebylo smutno, jsem jen starost nic víc, nikomu není smutno když mu ubyde starost, proto to asi skončím a nebude mě to mrzet....

Byla sem zapřísáhlá nekuřačka a nesnášela sem,když si někdo zapálil,když byl se mnou.Ale minulej měsíc všechno změnil.I přes svoje přesvědčení sem si zapálila,protože sem v tý pitomý cigaretě viděla něco jako pomoc. Samozřejmě mi nepomohla a teď se jen snažim nějak toho kouření nechat a aby se to nikdo nedozvěděl...

Ztratila jsem chuť k životu, nic mě nebaví...pohádála jsem se z přítelem kterého znám už od dětství, nemůže mě ani cítit a přitom mě tak chybí. Uzavřela jsem se sama do sebe. Byla jsem hrozně žívý člověk a teď mě vše nudí. Nemám zájem o přátele a ztrácím v nich důvěru. Když je vidím jak se oni baví a já tam jen tak sedím a pozoruju je je mi ze sebe špatně. Mám za sebou jeden pokus o sebevraždu a teď nad ní zase uvažuju. Tíží mě zlé sny a jsem nasraná na celý svět. Nejradši bych stím ze vším nejraději zkoncovala....

chci umřít ale bojím se smrti. Co mám dělat?