Zpovědi

nesnasim jednoho cloveka protoze mi strasne ublizil je to strasna svine. reknu vam muj pribeh a prosim poradte mi jesi mu mam odpustit nebo ne!dikeju predem za odpovedi!
loni v lete sem se seznamila s jednim super klukem jmenoval se Petr. Poprve jsme se videli na koupalisti. Bydlel vve měste kde bydlela moje babicka takze sme cely prazdniny byly spolu, super se s nim kecalo porad sme chodili ven. Na stredni skolu se mnou chodila do skoly holka ktera bydlela ve stejnem meste jako on, jmenovala se olča, suprova holcina docela sme si rozumeli, v breznu me vytahla na disko a Petr tam byl taky. Docela sme se zblizili ne jkao kamosi ale jako partneri od ty doby sme spolu chodili bylo mu 19 takze mel ridicak jezdil za mnou zezacatku kazdy den potom to nejak prestalo klapat protoze sme zjistili po mesici ze sme bratranec a sestrenice(nevlastni) docela me to mrzelo, ale co se dalo delat. V tom meste si nasel novou holku a na me se vysral 2 mesice sme se spolu nemluvili protoze sme to samy nemohli nejak rozdejchat. Bylo to tezky pro nas pro oba. Diky ty holkce sem se spolu zacali zase normalne bavit (jako bratranec a sestrenice) uz sme si nerozumeli jako driv ale porad sme se meli strasne radi! tejden pred letnima prazdninama sem byla u babci a sal sem na plazovou hazenou on tam byl i se svoji holkou(jmenuje se pavlina) byl to suprova holka ale me a jemu porad neverikla ze se nemame radi jako holka a kluk porad verila ze on ke me neco cojtia ja k nemu. Vecer sem ji porad rikala ze to tak neni at uz to necha bejt ze bych s nim uz nikdy mit nic nemohla v 11 hodin vecer me a Pavlinu odvezl domu. Nejsdriv sme odvezli Pavlinu a potom sem se jeli jeste projet protoze se nam jeste nechtelo jit domu. zajel na samotku do lesa. bylo to s nim strasne krasny(vim treba vam to prijde nechutny) ale ja k nemu zase zacala neco cejtit sice me mrzelo ze to udelal zrovna ji a zrovna se mnou, chvili sem se branila ale neslo to chtela sem to stejne jako on. v jednu hodinu v noci me odvezl domu pred barakem sme se rozloucili a druhy den delali jako ze nic poto Petr odjel a prisla tam pavlina. a ja sem ji to musela rict protoze sem s ni den pred tim o tom mluvila a slibila ji ze s nim uz nikdy nic mit nebudu!ona samozrejme brecela protoze ho milovala. Kdyz vecer prisel petr dolu na plazovku tak sme s pavlinou hrali jako ze to nevi vydrzela to az do 11 hodin potom se prokecla a zetala se ho na to!a on byl takovej z@&#! ze ji to zaprel a udelal ze me prede vsema d**ila holky se ma do me pustili a nikdo mi neveril ani olca ne a to se mnou chodi do tridy strasne me to mrzleo a ja nevedela jak jim to mam dokazat uz to sou 3 mesice a ja se s nim jeste nebavim a ani o to nejak moc nestojim, sice me porad otravuje ze chce ale ja se bojim ze zase udelam takovou kravinu jako pred tim a to ja nechci!otazka pro vas:Mam mu odpustit nebo ho poslat nekam?

K Barunečinečka... vy ěm na to nic nenapišete nebo mi pls poradte co mam idělat aby bylo zas všecko v phoo.. Ploshiiiiim

......................?!?

Vsem na MM se omlouvam za spatny chovani uvedomila jsem si,ze to nema cenu opakovat se porad dokola,budu se snazit se dostat z tech problemu co jsem tu psala 9.7.a 14.7.z toho rozchodu,...,ale nevim jestli to pujde,...bude to chtit jjeste cas,kdyz to nepujde,tak se vzdam,...udelam asi nejakou picovinu,...,pac to mam vsechno to co bylo,...vse co je ted,co jsem tu psala,...v hlave,trapim se,vse si to moc beru,jsem citliva,jsem v...

nic se tady neděje, je tu nuda, když už se něco děje, tak to někdo pokazí. mám z toho pak deprese, asi se pořežu.

Nevím jak začit... mno takže sme byli na dovolené v Chorvatsku a byli tam super kluci z druhe strany republiky a pak tam byli kluci z Brna a my sme se začali kamaradit s tema z druhy strany republiky .. a posle den se stalo neco co sme vubec nechteli jen tak nahodou nas napadlo pujčit jednoho toho kluka (dominika) boty a kamoška řekla že je mužem přivazat na bojku a zdrhnou ae ta bojka byla skoro u břehu a já říkala že to je kravina a ona že ne a začla je tam řpivazovat a já aby je tam nezapoměl tak sem na domču zařvala a nezapomen si boty pak se na nás nasrali a ještě teď to nejni v poho.. mě to straaaaaaašně moc mrzi ae jemu to nějak furt nedochází ... volali mě aji nějací jeho kamoši a začali mě nadavata jaka sem krava a to... fakt moooc prominte.. doufam že mi někdy odpusti!!!!

ae nemel davat nekomu jinymu moje čislo to zas posral u mě!!!!

Slíbila jsem člověku, kterého sem nadevše milovala, že mu přivezu dárek z místa, kam jsem měla ject. A koupila sem ho...malej, ale koupila. Strašně jsem se těšila až ho předám, jenže den po tom mi řekli, že ten, na jeho přítomnost se nedá nikdy zapomenout, mi umřel. ...
Nestihla sem předat můj dárek, nestihla jsem říct, jak moc ho mám ráda!!!! NESTIHLA SEM NIC!!!
Doufám, že ví, jak moc toho člověka miluju i když mu to už nikdy sama neřeknu

je to už delší čas, ale pořád to bolí!!!!

náš vztah de do háje..už nevidim ani nic..jen to jak to boli..a nejde nic jinyho si pripustit..a na neco jinyho myslet a na neco jinyho odpovidat..sere me to!!!

tak co mam asi do pr**le delat?

Snažila jsem se pomoci svojí kmarádce a ukázat jí, že si vybrala toho nepravého, který si začal s ní i s jinou. místo toho jsem teď ta špatná já. udělala jsem chybu a varovala tu druhou, která do toho všeho byla také namočená a ta to řekla té první. takže jsem teď já ta potvora... jsem špatný člověk a je mi ze sebe na zvracení. zasloužím si potrestat

každý "dobrý" skutek bude potrestán

když vařím tak mi stojí a pokaždý svou milou ojedu na kuchyňské lince...sorráč bože...ale ona taky křičí...oh my god!!!

šoustal bych ji od nevidim do nevidim

Udělala jsem strašnou věc.. asi jsem se zamilovala.... řekla jsem si, že už nikdy nechci zažít tu bolest.... přestala jsem si úplně věřit...ale teď, teď jsem se asi zamilovala znova... sice se moje jizvy ještě za ten rok nezacelily, ale já to udělala... bojím se a snažím se to potlači´t. Cítím se teď tak zranitelná... ještě ke všemu si vůbec nevěřím... nejsem žádná kráska, myslím si, že na nikoho nemám...co mám dělat...

zase jsem se nedokázala ovládnout...

sem divná. ve společnosti sem spíš zakřiknutá a abych ostatním nekazila zábavu (hned to je takový to "co se ti stalo..??no táák..však víte) tak začnu pít. ne, nepiju jenom svoji oblíbenou canadu, ale i silnější kalibr. a v tom je právě ten kámen úrazu. protože mě parta pořád tahá na diskoteku, hlavně na jednu, kde se opíjejí i 13letá děcka, tak mám strach z toho, že tam jednou udělají zátah a já budu v háji. neumim si sama poradit jak přestat bejt tak stydlivá a rozjet se i bez deseti panáků...

..doufám že tohle čte nějakej fízl :D

Otázka možná spíš pro holky...i když...snad i pro kluky...tak teda pro všechny: Kdyby vám váš potenciální partner(ka) oznámil(a), že je anděl, co by ste dělali? Věřili byste tomu? Mě se to právě stalo a nevím, co si myslet...

volám o radu...blázen, snílek?....anděl?

Proč psát zpověďi, který tu píše každej druhej?
I já napíšu zpověď, která je na jedno brdo s desítkama ostatních. Jsou to dva měsíce, kdy sem začla chodit s mym klukem, myslela sem , že se zamiluju, že to prostě pude. On je v tom až po uši. Já ho mam ráda, ale nemůžu s nim bejt. Nanejvejš jako kámoška, jinak ne. Ale to on nechce pochopit a já než bych to řešila, hledám útěchu jinde.
Jak řikam, to co se děje věčně...Měla bych bejt za něj ráda, ale já nadávám. Člověk je nepoučitelné stvoření, ale já nepůjdu proti svýmu přesvědčení

Než na mě začnete nadávat, tak ste to přece nemuseli číst :)

Heh...poprve ve svem zivote nekoho doopravdy miluju...z lidi...to u me bezne neni...lidi moc nemusim ale on je pro me vsechno..nemuzu bez nej byt...problem je ze je mezi namoi rozdil panact let..predevcirem sme na konikach meloi akci..a ja s nim sla ven..trhali jsme tresne a povidali..lehli si na zem a koukali na hvezdy..najednou se zvedl a dal mi polibek...krasny a dlouhy..nemohla jsem tomu uverit..paradox..ja po nem touzila...pul roku..a ted uz sem se zacala smirovat s tim ze jsme jen kamaradi..a ted tohle..probudilo to ve me ten dlouho potlacovany cit..citim se stastna a zaroven smutna..vim ze me chce...rekl mi to...navenek se chovame normalne...ale kdyz jsme sami..ted jedu na tyden s nasima do bulharska...od nej..konika...trha mi to srdce..uz ted se mi po nem styska....:( miluju ho! at si rika kazdy co chce...patnact let...rozum lasce neporadi..a ja uz se s tim smirila...

Život v Praze je o ničem,nevím proč lidi z vesnic považují Prahu za něco galaktického,dokonalého-je tomu právě naopak.Važte si těch mezilidských vztahů a netoužete po anonymitě.Nelíbí se mi tam a chci zpět.Jinak co se týče mých vztáhů přátelských i více než přátelských,tak jsem s těmi nesprávnými sekla a sekla jsem i s tím vztahem legálním,který byl podle všech pravidel.Zjistila jsem,že svoboda je úžasná věc a že se dá užívat život i jinak než s klukama.Navíc ještě jsem nepoznala nikoho kdo by za to opravdu stál,kdo by měl v sobě hloubku a v očích se mu zrcadlilo kouzlo osobnosti a síla okamžiku.

Včera byl špatný večer, otevíral se nový klub,tak jsem tam šla a byla tam i spousta mých kamarádů...vlastně téměř všichni+slečna se kterou jsem se tak nějak scházela. Byla jsem už připitá,když jsem tam přišla,ta slečna se se mnou téměř nebavila a byla divná,tak jsem pila více až se něco zlomilo a já šla ven a rozbrečela jsem se s tím, že se mnou šlo tak 10lidí, kteří se mě ptali co mi je a tak...já brečela, telefonovala a zvracela, no musel na mě být úžasný pohled...každopádně se slečnou se kterou jsem se scházela se už nejspíše scházet nebudu, protože svou scénou jsem jen dokázala jaký jsem id**t, možná jsem tímto ztratila i pár přátel a jsem nešťastná...díky tomu posranému alkoholu!!!Nevím co mám dělat, jak to dát do pořádku všechno,asi to už nepůjde....

jeden večer a vše je v pr****

Posledních pár dní mám psychický problémy, těžko se to vysvětluje....pořád cítim úzkost a mam blbou náladu. Občas to takhle na mě přijde. Nevíte co by mi mohlo pomoct? Je mi z toho hrozně, sou prázdniny, je hezky a já se cejtim takhle

achjooo....

Včera jsem byla venku s "kámošem", co dneska odjel na dovču a kdoví, jestli se do konce prázdnin uvidíme. Všechny ty naše věci, co jsme spolu dělali... stýská se mi po něm už teď. Chybí mi jeho slova, objetí, polibky... Od začátku jsme si řekli, že to všechno je jen úlet, zábava nudných dní, jenže já to beru vážnějc než jsem chtěla. Sama se nepoznávám. Ještě tak před 14 dny mi byl ukradenej a chodila jsem s ním ven fakticky jenom z nudy, teď smutkem nevím co dělat. Ale on to má asi jinak. Včera jsem mu řekla, jak mi bude chybět, a on: "Ale prosim tě, to snad ne." Nevim jak to tady bez něj zvládnu.

Promiňte mi tuhle zpověď, vím že je to hloupost, jen jsem to potřebovala aspoň napsat, když není komu se vypovídat....

:´(

dneska som nechtiac utopila svoje morca v bazene kamoska mi hovorila ze ho nemam drzat tak dlho pod vodou ale ja som si s nim dala preteky kdo dlhsie vydrzi pod vodou a on to tak troska neprezil [ale ja ziju co je sice blbe ale to je iny pribech]a tak sme si s kamoskou dali otazku co s telickom kedze tam boli ludia ktori to nemuseli vedet tak sme ho hodili do dunaja chudatko letel asi do polky aspon si zalietal a teraz je akoze stateny kedze predtym pobehoval po zahrade alebo popripade lietal a my teraz uz iba cakame co sa stane dalej....

myslela som si ze morcata toho vydrzia viac

Připadám si jako********, kterej prostě jen *****i to, co bylo ještě v pohodě, zatímco se **** a hroutí všechno kolem. Ten, kdo si neváží ničeho, nikoho a už vůbec ne sebe sama. Ten *******, kterej by nejradší řval někde na útesu TVOJE JMÉNO, svoje zatracení, svůj hrob, kterej si ale sám vykopal. Jak strašně Tě chci a potřebuju, jak moc tě mít a cejtit u sebe, až to ani neni možný, vidim, jak se mi rozplýváš pod rukama. Vidim, jak den ode dne jsi míň a míň čitelná. Vidim sebe, jako nejhoršího sobce, kterej chce pro sebe jen to nejlepší, pod maskou srdečnosti pro druhý.Je největší hloupost to svalovat na lásku, i když kvůli ní to je.Absolutně všechno je v pr**li, proč si to schovala až na zítra, bůhví jestli, se sejdem, právě teď mam chuť Tě tisknout pevně k sobě, držet tvojí ruku a líbat tě a slyšet, že bude všechno zase dobrý, že neni nic v pr**li, ty jsi zdravá a já ti nejsem na obtíž. Ale svět neni milosrdná pokladnička a došlo to tam, kde je hrana ostří, brutálně nabroušená a čeká, až se na ní napíchnu. Moc dobře vím, že tam směřuju. Tím, že nejím, což už je na hranici se zdravím(tímhle ubližuju nejvíc kámošce,a až to zjistí, až uvídí jak vypadám, strašně jí tím ublížím) hnusím se sama sobě, protože nervy (z obav o tebe a mého nulového sebevědomí) si vylívám i na těch, na kterých mi záleží, řežu se zas, začala jsem znovu pít, kouřím, přestože mám teď pořád záchvaty astma,a zbytečně si namlouvám nějaký bludy.Proč se chci říznout a ublížit ti tím, že to uvidíš a dojde ti, že to nebylo z bezstarostné nudy, když se teď vší silou držím, abych se nerozbrečela nad tím, z čeho mám největší strach. Bojím se, že mi zítra sdělíš něco, s čím se nedokážu vyrovnat. Bojím se, že mi řekneš :,,Zbývá mi už jen ... času a pak.."kéž bych tuhle věu nikdy nemusela slyšet,kéž bych si tvojí zprávu jen přehnanš vyložila.Ale takhle ty nikdy nemluvíš..

NEchci ubližovat tobě, sobě ani ostatním, ale cítím, že tohle už je na mě moc.