Zpovědi

sem zoufalá..vůbec netušim,co si počít se svym životem..teda kterou školu si vybrat..šla sem schválně na gympl,abych nemusela řešit,co ze mě bude,trochu odložit tu volbu,ale teď už nadešel čas rozhodování a já nevim..každou chvílí se nadchnu pro něco jinýho a stejně rychle mě to pustí..buď na tom oboru najdu něco blbýho a nebo si začnu myslet,že mě to nebude bavit..dovede mi s timhle někdo poradit???

pomoc!:(..

hmmm...tak jsem tu znova....asi tak minutu to vypadalo,že by zas všchno mohlo být ok...ale to asi nejde...prostě mě asi lidi(hlavně kamarádi ) nesnášej...s tím asi nic nenadělám...

Brečet čtyři hodiny..ano to my jde..opravdu, hlavně dnes.. a proč? kvůli jednomu hloupému snnu, kvůli rodině, kvůli tomu, že se mí přátelé hádají a nebo trápí..a já? nic s tím nemohu udělat..jen nervovej záchvat z toho byl..nezvládám to..opravdu..připadá mi, jako by tento den měl být tím posledním..

nesmím..já vím..

ja sem ji nech těla poškrabat CDečka, ale teď toho moc lituju

udělala sem něco hroznyho své sestře lituju toho co jsem ji udělala!!

jsem se musela prostě vyzpovídat

mám ráda jednoho kluka... porad se do me navazi ale asi si ro ani neuvedomuje...mozna to mysli ze srandy ale uz me to začina unavovat... občas mi vylitne ze je s tim uz trapnej, ale on to neresi a radsi odejde a za chvilku zase prijde a znova....newim co s tim mam delat... ale proste nechat bejt nemůzu, to je pro me moc tezky... miluju ho...

kluci dokazou bejt velky sw*ne a ani si to neuvedomujou...

takže mám kámoše....on chodí s mojí kámoškou a ona se k němu chová "blbě"....prostě si ho nevšímá jeho nejlepšího kámoše si všímá víc....on mi říká,že už je mu to jedno,ale já mu to nevěřím...mám ho moc ráda a mám o něj strach.....mi sme se o tom jejím chování bavili a já mnu řekla svůj názor,kterej pro něj nebyl moc pozitivní....mám ho moc ráda ako kámoše.....nepřežila bych kdyby si něco udělal....se mám dělat??=(

help me,please..

Dnes poprvé napíšu svou zpověď, protože kruh se před chvílí uzavřel a já to potřebuji dostat ze sebe ven. Léta jsem milovala svého kamaráda, snažila jsem se být mu po boku, vcelku jsme si pomáhali oboustranně, ač mám dojem, že on mě někdy až využíval. Mockrát jsem se snažila od něho odtrhnout, protože jsem ho nedokázala přestat milovat. Když jsem se dnes dozvěděla, že je opět do někoho zamilovaný, už jsem mu řekla, že dál už prostě nemůžu. Takhle bych si zničila celý život, tak jako jsem to činila dosud.. Sama k sobě jsem byla macešská, chytala se každé naděje. A on mi je svým způsobem poskytoval, otázka je, zda si to opravdu uvědomoval, že to jako naději vidím. A pak ovšem následoval zase rychlý sešup dolů. Nějaký druh odmítnutí. Snažila jsem se odejít, odrthnout se, ale už nevím kolikrát jsem se vracela, často na jeho popud, kdy se snažil vrátit mě zpět. Teď už se o to zřejmě nepokusí. Ač ztratí jednu svou velkou vrbu. Asi jednou dospěju k názoru, že to je takto asi dobře, momentálně měl neshody s více lidma a mám pocit, že na jeho depresích se spolupodílí alkohol. Snažila jsem se mu s mou samaritánskou povahou pomoci. A taky věděla, že nemůžu. Teď naposledy mi dal "naději", když mě jednou sháněl jako o život, jako předtím ještě nikdy. Vlastně nevím, proč. Asi se mu zastesklo po dobré vrbě Bylo to poté, co jsme se 5 měsíců neviděli. Zase jsme byli častěji spolu. Měla jsem teď jet na jeho narozky, když mě "upozonil", že tam bude osoba, z níž bych nemusela mít dobrý pocit. Jeho nová známost. Tvářil se, že je přítel, ale řekne mi to až nyní? A ta slova svědčila o tom, že ví, proč mi to není milé. Už se nechci trápit, nechci do toho opět spadnout.

Kéž sama sobě umožním neopakovat pořád stejné chyby...

ach jo...proč nikdo nechápe,že se prostě s některejma věcma vypořádávám po svým???

jsem tak sám... :( nikdo mě nechce... a přitom já bych dokázal udělat pro tu vyvolenou asi cokoli... ale to nikdo nemůže vědět

asi to jednou přijde samo...

??? můžu brečet ??? je toho hafec a nedávám to ako vzdycky...srab jak vysitej:( :( :(

už aby to bylo

teď jsem mírně šťastná,ikdyž dá se říct,že bezdůwodně...ae wím,že to moje štěstí přejde a wrátí se zas depka...a už swý depky jaxi decentně nezwládám...

sem počebowala písnout:'(

Už nefím jak dál. Musím to sem napsat - nenávidím svýho otce! Asi před deseti lety se zbláznil, myslím doopravdy. Je oficiálně prohlášen za nesvéprávnýho, protože pořád psal žaloby na lidi. Na samý nevinný lidi. A stále píše dál, i když jeho dopisy už nikdo na úřadech nečte. Teď dokonce napsal žalobu na jednu sousedku, nejhodnější paní co znám. On sice s námi nebydlí, ale skoro denně k nám chodí jen proto, aby nám nadával a řval na nás. Nejhorší je, že máma se ho zastává. Otec teď bude mít soudní jednání, kde se rozhodne, jestli půjde do blázince nebo ne. Napadl policajta a tři úřednice bez důvodu. Strašně se za něj stydím a chci si změnit příjmení, protože s ním nechci mít nic společnýho. Jsem z něj na dně.

Pomóóóc! Zbavte mě ho!

tak jsem teda řekla pravdu...a najednou??jsem mrtvá...každej to as bere jinak...

kamarádi??to je vtip!

Predevcirem jsem sme se rozesli s moji holkou se ktwerou jsem byl 7 mesicu a ted to vubec nedavam musim s ni chodit do skoly a porad ji vidim jenomze ja ji porad miluju...a nemuzu se toho zbavit

On je to nejkrásnější co existuje... Já žít nechci... Je jako naděje... Já jako noční můra...

Chci zmizet co nejdál nebo nadobro, aby o mě nikdy neslyšel protože já nedokážu poslouchat o něm. Jen mé přání...

Pro Vamp: odepsala sem ti na dopis , ale nevim jestli ti to prislo, protoze me to neako blblo, tak mi dystak napis, jestli ti to doslo, jo? dekuju

Já už vážně nevím jak dál....všichni ze mě dělají blázna...máma volala do školy, aby mě hlídali a prej že nsemím chodit nikam sama...na intru mám zaražený vycházka a každou hodinu se musím jít ohlásit...prej jestli jsem se zase neublížila...jak jim mám ale vysvětlit že jsem se nepořezala sama?? fakt už nemůžu...přestala jsem jíst, ptž už prostě nemůžu nic pozřít...nesmí na mě sáhnout žádnej kluk a všichni se mě straní...udělali ze mě totálního blázna....a to jenom kvůli tomu že se nechci vrátit k někomu kdo mi ubližoval a stále ubližuje....nevím jak dál...já už to prostě neunesu....

chci umřít!!!

mam na škole ráda jednoho kluka. V posledni době ho moc nepotkavám.... ale mam strach že o tom ví jeho kámoš.. po kterem jsem jela dřív..... nevím jestli to mam tomu klukovi rict

potřebovala bych poradit.......... please

Odešla, již se nevrátí, svedeného žal tu zachvátí...

Nedělám si srandu...ale úryvek Máchova Máje se na mou situaci hodí úplně přesně (jen v Máji je to obráceně - on odešel a jí zachvátí žal)