Zpovědi

Vím, že tohle bude trochu zvláštní(a zároveň delší), tak komu se to nechce číst, ať to nečte...

Nejsem člověk, který by příliš dal na mínění druhých. Problémy si řeším raději sama. Až dokončím gymnázium, chystám se jít na psychologii, takže už mám načteno poměrně hodně knížek, vím toho celkem dost.
Teď najednou jsem se v životě zasekla. Je mi to téměř trapné. To, co se mi děje, i to, že se s tím neumím vypořádat sama.
Nemám závažnější problémy s přáteli, rodinou, se školou...přesto posledních pár dní prožívám jako ve snu. Nahodile propadám až několikahodinovým záchvatům pláče, spím i deset hodin denně ale to mi nepomáhá být čilejší. Mám pocit, jako bych měla každou chvílí znovu usnout. Nesoustředím se. Nejde mi se učit.
Často shazuju sama se tím, že nepřiměřeně reaguju na podněty. (Viz můj deníček) Nejsem plačtivý člověk. Spíš naopak.
Rozčiluje mě, co se děje. K psychologovi nepůjdu, vím sama dobře, co by řekl. Prášky bych si stejně nevzala. Rodičům se svěřovat nehodlám. Ne, že bych s nimi nevycházela, ale ti by akorát měli dobrou zábavu z „nenormála“ v rodině.
Napadá někoho jakékoliv konstruktivní řešení?

Je opravdu nanejvýš trapné, když se mi povede uprostřed vyučování skoro dvě hodiny brečet...

nenavidim se...vsichni me nenavidej...nemam kamarady nemam nic!...a toho ceho ci dosahnout nedosahnu...uz fak nevim co mam delat...nemam ani smysl zivota...ani ze sebe nedokazu vsechno dostat...nenavidim svet!...fak nevim kudy kam...pryc odtud...

ale ja jeste neci umrit!!!!

Nemůžu se dívat na nikoho mužského pohlaví od doby co jsem se s jedním rozešla.Kluka mám jen ve svých představách.

Pomozte mi prosím jak z toho ven

Zdravim lidi, četl sem si zpovědi, který tady napsala moje Losille...at řeknu k tomu cokoli, bude to znít bud jako lež a nebo jako pravda ale v tom připadě budu vypadat jako největší hajzl. Takže bych chtěl pouze říct, že ted procházím obdobím, kdy mám problémy doma, jsem zároven psycholog, milenec, kluk, kamarád a tak dále, jsem emočně vyčerpanej což mi řekla i psychyatrička,procházim obdobím cynismu a nedokážu dát najevo lásku byt ji cítím, ale snažim se s tim bojovat a co se týče tý ku...co tady Nika předhodila, nic v tom neni, je to jen kamoška, kterou všichni odsuzujou a já su jedinej kdo ji fakt poslouchá a baví se s ní, jestli je to hřích, omlouvám se. Tak vás prosim odsouděte mě podle vlastních myšlenek at vim jestli já nedělám ty chyby...ale asi jo. diky moc

Mors principium est

Začíná to bejt zlí...už zase mě to chytlo...doma sem vyskoušela snad všechny nože a nebejt toho že sou všechny tupý tak by se mi to asi povedlo...ne, nechci se zabít, mám teď jednoho fakt good kámoše a je mi s nim fajn a tak ale...prostě me bere rapl...nevim co se mnou je...snažim se nesnít ve dne jak už mi někdo poradil...ale nepomáhá to...Nesnim, ale teď už to dělám vědomě!.......HEEEEEELP!!!!!!!!!

Odkazuji se na svou předchozí zpověď z 5.2.07, to abyste pochopili že v tomhle případě nejde o sebevraždu a svym způsobem ani o sebepoškozovací choutky ale o chuťe poněkud jiného typu...

Není tohle moje první zpověď,a le originální bude v něčem jiném...

... šla jsem včera ven... po delší době, kdy jsem seděla doma, jsem opět navštívila hospodu, kde už na mě čekala jedna kamarádka... však nebyla sama a po boku měla spolužačku ze školy. Hned na první pohled mě zaujala... byla opravdu pěkná, a na svůj věk se chovala vyspěle, i její názory či zážitky nebyly od věci.... A problém je v tom, že se mi líbí až moc, a od včerejška na ni myslím...

... netvrdím o sobě, že jsem lesbička, ale ani nezapírám, že je nějaké procento, že sjem BI....

...je to šílené...

no dnes som sa vrátila z nemocnice fakticky :) je to super pocit byt doma. na izbe som bola s dvoma anorektičkamy :) bola som tam sama ako samovrah, je mi teraz super a mam už len antidepresíva

Psychiatria

Lidi.....je hustý že dokážete kvůli někomu provádět šílený věci...třeeba málem umřít.....

Hmm....

Vždy odpúšťajme sojím nepriateľom. Nič ich nedokáže viac rozčúliť.

len taká úvaha zeby to fungovalo?

SAKRA!!! mám kamarádku, se kterou jsme se dřív znali jen od vidění, ale teď se spolu bavíme víc... ona se mi svěřila se svým problémem ohledně kluka, se kterým chodí a zdá se, že nechce, aby moc lidí vědělo, že s ním chodí... ale já jsem to řekl jednomu kamarádovi, který by s ní něco chtěl mít... nevím proč mi tak důvěřuje, že se mi svěřila, prý to neřekla ani své nejlepší kaamrádce a já jsem ji tak trochu podrazil

teď mě to mrzí a vyčítám si to

Nevím jak začít...
Mám jeden problém a to školu...už nemohu ani sebe samu přesvědčit chodit tam...a když už se tam dokopu tak jen sedím poslouchám hudbu,spím nebo koukám do prázdna.S nikým nekomunikuju,nikomu nevěřím..nevím co s tím...a praxe jsou nejhorší...nesnáším lidi kolem sebe,nevěřím jim a ani nechci s nimi mluvit...ale nechci se cítit tak prázdná..já do jejich světa nepatřím,...nemám s nimi o čem mluvit..jediný s kým mluvím je muj brouček ..ale to je vše...1člověk ..nejsem blázen?

zní to šíleně ale prosím o radu

Mám strach, nic jsem mu neprovedla, ale bojím se jeho očí. Nevím, co bude chtít ... jen čekám ... a nevím...

Ahojky... prosíím pomozte! Miluju jednoho kluka už od Vánoc. Tak dlouho to v sobě držím a nakonec to pozná jeden D**bil a vykecá mu to...
Tak prosím:
1) co mám udělat aby se mnou chodil
2) máme oba psa a dneska jsem ho požádala jestli by se mnou nešel v 18:00 on že jo. Je to jenoom krutej žert nebo rande či co????
3) jestli rande neznáte nějakou léčku jak bych ho mohla čapnout (ulovit ;)) Ahojky

Ach jo :/ :((((

ano je tomu tak....ted je to dvakrat horsiiii nez byloo ale v tu chvili sem to nemohla vedet.mozna mohla ale nevidela sem to zhe je lepsi rict pravdu a kdyz to ted se dozvedelii je mi jestee hur.... nevim co jim ric ...lhala sem vas protoze vas mam rada a chtela sem vas toho usetrit....ano ale neusetrila ranilaa mnohem vicccccccccc....................maaaji me pora dradi ale sou jiniiii

chces usetrit ale ranis dvojnasob

nekdy je lepsí neříct pravdu kdyz vis zhe by byla bolestivejsi nez lez...........lez je hnusna ale nekdy je lepsiii nez kruta pravdaa a na to sem doplatilaaa vybrala sem lez a ted uz vim zheeee pravdu stejne nebylo rict lehke budu se snazit nelhat vubec ale musela sem....................

lez...pravda jak sou si vzdalene

hrabe mi z mýho otce,on mi prostě zakáže úplně všecko. sestra tu nebyla už asi tak tři čtvrtě roku,v neděli měla přijet a vys.... se na něj. pochopitelně je naštvanej a vztek si vybíjí na mně,ostatně na kom jiným,že? já sem přece ten malej rozmazlenej fracek,co sere na učení (hlavně že starší dcerunka měla na výzo 5 čtyrek ) ale jí nic neřekne. když jí volá,tak je to beruška a zlatovláska. a co jsem já?? sprostej hajzl. když se du podívat do lednice "už zase žereš prase", když občas křičím ze spaní (a že se mi to poslední dobou stává) tak je to zase "uklidni se,kdo je na tebe zvědavej" já už to nedávám...

...to mu vadí,že jsem se narodila?

nemam pocit viny.........a prece sem vina???ale proc kdyz sem nic neprovedlaaa jen sem...............mlcelaaa a nemohlaaaaa mluvit a nedokazalaaaa neco rict a nemohla....................vse se zdaaaa normalniii ale neniii a presto jde zivot dal

nic spatneho sem neudelal a presto sem ublizila

uz vyse roka som s jednym chlapcom, skt. to bolo najprv uzasne..no po caase sa vela veci zmenilo..(nazvem ho Peter) je na mna az moc naviazany a niekedy mi dokonca pride, ze mam vo vela veciach brzdi.. uz dlhsiuuu dobu sa s nim chcem rozist, no nemozem najst tu spravnu chvilu..stale si hustim fo hlavy, ze ked sa s nim rozidem..nechcem uz dlho nikoho! ale pred tyzdnom som bola na vylete za bratom..kde som asle spoznala o 5 r. starsieho ((a mam 19) tipka kt je aj bude 100 km odomna..no je mi s nim ako mi uz dlho so ziadnym nebolo..nechcem sa rutit z jedneho vztahu do druuheho..ale ako som uz pisala o rozchode premyslam dlhsie..neviem co mam robit.. a "bonus" ..uz min tyzden som si s tym druhym pekne uzila..ano podviedla som ho..ale najdivnejsie na tom je ze mi to ako podvadzanie vobec neprislo..! "petra" beriem skor ako uzavretu kapitolu.......

.....................

znáte ten pocit?...pocit naprotý bezmoci a že všechno děláte špatně...a čím víc se snažíte, tím víc se na vás všechno sype...a všechno se hroutí jak domeček z karet. Myslela sem, že konečně budu šťastná, já vim zní to hloupě ale já tomu fakt věřila...ale teď?...všechno je zase "špatně"...co dělám tak špatně?..proč mi to nikdo neřekne?....snažim se, fakt jo, snažim se zachránit co už asi zachránit nejde, ale co z toho?....jak to mam změnit když nevim co dělam špatně?...fakt si připadam jak kdybych do tohoto světa vůbec nepatřila!....I HATE MYSELF AND I WANT TO DIE!

nežádám opuštění ani nic takovýho...jen prostě sem to ze sebe potřebovala dostat...

HrOzně chci dělat šerm. MOžná je tO trOchu netradiční, ale mě se tentO spOrt hrOzně líbí a taky mě moc láká. JenOmže vím skorO na 100%, že až s tím příjdu za matkOu,tak se mi akOrát vysměje... Vybavení stOjí hodně a já bych tO sama neutáhla, navíc tréninky jsOu v jiném městě a až večer, ale já bych tO Opravdu chtěla moc dělat.. Sice pravda.. Předtím jsem se na většinu mimOškOlních aktivit pO jisté dObě vybodla, ale tentokrát bych u tOho i vydržela, prOtože je tO moc zajímavý...

POradíte mi, jak rOdiče přesvědčit?