Zpovědi

Pořebovala bych se z něčeho vypsat.. Celkem mě trápí jedna věc.. A tou je naše rodina. Prostě si s nimi nerozumím. Nejvíc si rozumím asi s tátem, ale taky se kolikrá pohádáme, protože on je strašnej nervák.. Mamina na mě pořád jen křičí.. když třeba neumyju jednu za čas nádobí ( s tím, že jsem byla domluvená, že to konečně jednou udělá sestra)nadává mi , že nic nedělám a tak..Ale když uklidím celý byt..zametu na chodbě, uvařím a umyju nádobí ani s toho nevšimnee, nebo mi eště řekne že to je blbě...Ona mě strašně zhazuje..to vlasně nneí tak hrozný, spíš je hrozný, že si to moc beru.. Pk si myslívám že nic nedokážu..že jsem k ničemu.. pak ani nemám chuť v tomhle bytě něvo dělat z vlastní iniciativy, protože tuším, že až to udělá, zase to bude špatně..ale to mi zase nadává, že nic nedělám..je to neuvěřitelný kolotoč..nmotá se mi z něj hlava..
Dalším problémem je sestra.. Bije mě.. hodně a kolikrát na mě udeří bzdůvodně.. Když začne, jde z ní strach. Jinak je v pohodě, ale pokud ji to chytne.. Tuším, že by potřebovala odbornou pomoc, protože tak celkově ...její chování někdy opravdu není normální.. Ale naši s tím nic nedělají..
Ve škole mi aspoň nikdo nenadává tak nehorázně sprostě jako doma..Nemám chuť se domů vracet..

Co mám dělat?

Je hodně velkej hřích, že sem napsala článek, kterej nikdo nepochopil??? Bude mi odpuštěn???

Když ste všichni chytrý, tak mi pls někdo pomozte...

ježiš já vůbec nespala,jsem tady sama a bojim se tu sakra to je hřích...? nebo ne?

proc?...dyt ho nemiluju....mam ho rada jako kamose...a boli me to....potom, co se ke mne zase choval, jak kdybysme spolu chodili, tak se vykous a melm i vyspal na lavicce s moji dobrou akmoskou....kurna proc me to boli, kdyz je to kamos...¨proc mi vzdycky zvedne sebevedomi, kterym mam dost nizky a pak ho hnsune srazi zase zpatky a mozna este niz...:'(

...ja uz takhle dal nemuzu...

Vcera som sa vratila z lyzovacky...KONECNE!!! Uz som to tam nevedela vydrzat....preco sa ku mne spravali tak hnusne?! Toto bolo aj minuly rok, vzdy odstrkovana a akoby som bola neviditelna...zase moj "milovany" bratranec ktory sa za mna hambi lebo som vraj sprosta,zase kazdy chalan chcel len tie dve baby, ony si omotaju kazdeho okolo prsta...zatial mam dobru naladu....ale viem ze zachvilu to na mna pride...pride depka, stres, nervy...

urcite sem zapisem dalsu spoved na tuto temu...ach moja hlava...help, depkaaa!!! asi si myslite boze akeho prkotiny, uz vacse sprostosti nemohla zapisat...ospravedlnujem sa...ale musela som sa vykricat...

Proč mně nikdo nechápe???To nikomu nejsem dost dobrá?Zajímám vůbec někoho na celým širým světě?Odpověď zní NE! Nikoho nezajímám...A je mi úplně jedno jestli budu žít, anebo jestli zemřu....

proč nikoho nazajímají mé problémy?! Všem poradím , pomůžu..jakmile potřebuji pomoc já všichni se na mě vyserou... Já už na to nemám nervy..jsem tak sama... je mi zle..moc zle..ale nikdo to nevidí..nikdo nepomůže..

chtěla bych konec...

Jak začít?=( Dlougo jsem nemusela psát zpověď a taky sem ráda....Ale teď..=(Chodím ven s kámošema,který mám ráda,hrozně fajnový kluci..Jenže jedna kámoška se díky tomu na mě naštvala=( Já se s ní bavím ale oni ne=( Štve mě to,ale nehodlám se jich vzdát kvůli její umíněnosti...=(

Asi se mýlím,ale ppotřebuju poradit děkuju moc =(

Znáte ten pocit beznaděje a prázdnoty? Pocit, kdy Vás absolutně nic netěší a nejradši byste se na všechno vykašlali?! Pocit, kdy se Vám vrací vzpomínky?!

Ach jo... Já už se na to můžu... Je to 8 měsíců, co se se mnou rozešel přítel... A já zase vzpomínám, jak to bylo krásný, když jsme byli ještě spolu... Proč mě pořád pronásleduje moje minulost?! Proč nenávidím jeho současnou přítelkyni?! Co mám dělat?! Proč mi nejde zapomenout?!

Sakra, proč?!?!?

je to úžasnej pocit když vidíte člověka se zas po dlouhé době smát... už tomu nikdo nevěřil ale mě se povedlo - rozveselila jsem človíčka který se zapoměl smát... po všech těch slzách a bolesti se smála... její úsměv byl všude okolo - to štěstí a láska která byla okolo ní ... lidičky to bylo úžasný

miluju úsměv a rozzářené oči mých přátel

posledni dobou je to tak jine...ja a muj pritel,sme spolu skoro rok a poslednich par tyndu nebo mozna mesicu je to pro mne tak znicujici...jsem smutna,hadam se,placu kvuli kazde blbosti...a to jen kvuli nemu,kvuli tomu ze ho vazne miluju a nechci ho ztratit,vlastne si to ani nedokazku predstavit,chtela bych s nim byt uz porad.ale ted se porad hadame,prijde mi ze na mne nema cas,nebo se mu se mnou byt nechce a kdyz se ho na to zeptat tak je smutny,rika ze ho to taky stve,ze spolu moc nejsme a ze by se mnou chtel byt porad ale nekdy to proste nejde.ja to chapu,taky chodim do skoly,mam co delat,ale na neho si chvilku vzdycky najdu a s nikym nejsem tak rada jako s nim.prijde mi,ze uz ke mne neciti to co driv...ma mne rad,miluje mne,ale chova se uz tak jinak...ja nevic,sem z toho nejaka zmatena.ted sme se mesic tesila sz budou prazdniny a kdyz uz tu jsou,tak on znicehonic ma domluvenou brigadu takze na sebe zas nebudem mit cas.a mne to tak moc zamrzelo.ja se nechci porad hadat kvuli temto vecem,ale kdyz se o tom zacnem bavit tak to vzdycky hadkou zkonci.porad doufam ze to bude jako driv a ty malickosti ktere mi ted tak chybi,se zase vrati.

je to vzdycky tak,ze po nejake dobe,kdy opadne ta nejvetsi zamilovanost,tak je najednou vsechno nejake jine a bojite se ze neco neni v poradku ?

každý den se snažím aspoň projít když už nic kolem svého kámoše.on mě vždycky pozdraví a i když jde s kámošema, tak se trhne, přijde za mnou a pozdraví a obejme mě.včera mě i plácnul přes zadek (je to hovadina, ale mě to potěšilo) tešd budou jarní prázdniny a já s to bez něho nedokážu ani představit.jediný problém je v tom, že mu prostě nedokážu říct co k němu cítím abych ho neztratila jako kámoše (kdybych mu to řekla, tak by se naše přátelství posralo a už by to nikdy nebylo jako teď_a tak se raději trápím a nedávám na soběnic znát)

Tak teď sem prohrála na celé čáře... Vzdala sem to... Odešla sem z domu, protože se to tam už nedalo vydržet. Moje nevlastní matka se o to snažila už delší dobu, donuti mě abych vypadla z domu... Z domu který pařil mojí vlastní mamce, ale o to teď nejde. Já jenom nechápu co sem jí udělala vím že to asi taky se mnou nebylo lehké,ale ona mě nesnášela už od začátku... Ale to je taky fuk, problém je ten že nevím co teď budu dělat. Musím platit nájem, školné atd. Musím do toho stíhat práci a školu, to mi přijde že na 19ti letého člověka je to moc... já myslela že zlé macechy jsou jenom v pohádkách...

Chjo... udělala sem dobře že sem vypadla, nebo sem tam měla zůstat, ale to sem tam už fakt nedalo vydržet :(

K tý mý včerejší zpovědi : Lidičky, já se sebeubližováním začít nechci a nemíním(na to i když to tak nevypadá,se mám aji ráda)!!Zajimalo mě to kvůli kámošce, která slíbila, že s tím přestane, ale našly se u ní zase žiletky a když sme se jí na to ptali tak po nás vyjela jestli vidíme na jejích rukách nějaký nový jizvy. A já s tímhle moc zkušeností (osobní dokonce žádný)nemám, tak maximálně ty co se dočtu tady....

dodatek k mýmu ranímu dotazu

Nevím co se děje, nevyznám se tom. Můj kluk mě prý muíluje, osobně mi to neřekl, ale píše mi to do sms. Jsme spolu měsíc. První týden mi psal každou chvíli, že mě miluje a nechce mě ztratit. Byls jsem si jistá, že to myslí vážně. Včera jsem přijela z intru. 4ekala jsem, že mi napíše co a jak. Nenapsal, tak jsem mu napsala já. Prý jde oslavovat kamarádovy narozeniny a uvidíme se zítra (dnes). Asi jsem to přehnla a vyůetěůa po něm, že mi mohla dát vědět dřív, že nebudeme spolu, že bych třeba někam zašla s kamarádkou a neseděla v pátek večer doma njako p...! Vzal to moc osobně a nevím jak to teď bude dál. c si o tom myslíte? Názor druhých je pro mě dost důležitý.

Heeel p me!!
Co se stalo?Sem ROK A PŮL zamilovaná do jednoho kluka,bojuju o něj každej den a sem hodně blízko cíle.Ale včera přijeli 3 kluci s kterejma sem si psala na icq A byl tam jeden u kterýho mi spadla čelist.Prostě jak dělová rána do srdce,že sem byla uplně mimo dobře sme si rozuměli nerozumim tomu,je to šílený
Začínaj znova ty věci,...dívání se přituple na jeho fotku,stávat kůli němu v 8 hodin po kalbě jestli nebude na icq atd,...

Zoufala divná věc

Vím, že tohle sem asi nepatří, ale moc by mě to zajimalo a nevím kam jinam to napsat.Tedy- dá se řezat při sebeubližování ještě někam jinam než do ruk??A popřípadě, kam???

dotaz

Proč? Proč si všichni jen ubližují.....jak fyzicky, tak psychicky....A taky..smrt..to přece není řešení, ne ? Na jednu stranu si říkám, že lidi co chtěji spáchat sebevraždu jsou jednoduše srabi a jedniný řešiní jejich problémů je smrt. Na druhou stranu, co když jsou ty problémy tak hrozný, že smrt je jediné řešení?
Je to lidma, připadá mi, ž enikdo není doopravdy šťastnej. Ani já nejsem, pokud se trápí a nejsou šťastní mí přátelé a lidi, co mám ráda......

ch jo....Proč je to všechno tak složitý ?

MÁM CHUŤ UMŘÍT!!!

důvody mám různé, ale největší je bolest v srdci

Už mi hrabe z toho jak jsem zavřená celej tejden s chřipkou
Ráno jsem potyčku s mým ml.bráchou. Pak dojel otec a opravdu ,,krásným" způsobem mi popřál k narozkám-vrazil mi do ruky kytku,prachy,bonboniéru, řekl všechno nejlepší a šel. Dost mě to mrzelo, páč mi to přišlo, že to ani nebral od srdíčka,ale spíš jako svoji nějakou povinnost vůči mě a pak jakoby si řekl tak mám to z krku a můžu jet. Pak dojel bývalej, kterýho jsem poslala do pr**le a nakonec se tu stavil můj dobrej kámoš pro bráchu a já nevím proč chytla jsem rapla jak něco a vyčetla jsem mu že se nestavil za mnou. Přitom se za mnou stavoval celej tejden,ale já ležela v posteli nemocná, takže jsme se stejnak neviděli. A já prostě neska chtěla s někým být, někam zajít a kvůli té zkurv*** chřipce můžu leda ho**o. Takže jsem mu řekla, že je zrádce že nejde semnou ale s bráchou a on mě poslal do pr**le, zjebal mě, že on si může dělat co chce a tak...nevím co to do mě vjelo, nemyslela jsem to tak, prostě už mi hrabe z toho jak jsem celej týden doma a žárlila jsem na vlastního bráchu že on někam jde a já zase budu doma...Moc mě to mrzí...to jsem neměla,neměla jsem na to právo, proč by si nemohli jít někam sednout? ach joooooo, tak blbej den jsem dlouho nezažila ale zase bude líp, neztrácejme optimismus, všechno se urovná a bude to v klídku...ale teď mě to sere nejvíc...dnešní ten je jeden velkej hapr a nejvíc mě štve jak jsem vyjela po tom mým kámošovi i po tom bývalým, ale s tím kámošem mě to štve víc. přehnala jsem to. Ale jak jsem říkala, zase se to urovná.

doooooodatek