Zpovědi

Spim u neho....jsem v poho a vsechno je fajn,ale pak me z nicehonic prepadne blba nalada,vsechno mi vadi,nemam chut se smat a jsem protivna,on se mi snazi pomoct,ale....zbytecne....
nevim co toe a proc jsem posledni dobou tak precitlivela a tak...."uzavrena"nejhorsi je,ze ja sama nevim,co mi je.....

hm, to jsem zas já včera jsem si se svým klukem chtěla promluvit, ale nešlo to.. nebyl čas.. jeli jsme na oslavu a cestou vyzvedli ještě jednoho kámoše atd., nakonec to dopadlo tak, že jsme se opili, zhulili.. a já začala mít depky, že na mě kašle, nezáleží mu na mě.. zdrhla jsem odtamtud pryč, po chvíli mě našel, zeptala jsem se ho, jestli jde sám nebo mu to někdo musel říct.. odp.že napůl (prý ho to napadlo, ale kámoška to řekla nahlas, tak šel), naštvalo mě to, tak jsem ho poslala do háje.. když jeli zpátky (já měla jet taky) tak se nejspíš taky naštval a nechal mě tam.. to mě dorazilo nejvíc.. nevím, jestli to bylo tím chlastem nebo jestli jsem fakt už normální blázen..

hrozně mě to mrzí..

Dneska vecer mam zase nejakou depku...vcera jsem mela taky...Chtela jsem vzit můj oblibeny nastroj(nuz na rezani papiru)a porezat se...ale nemohu to udelat kvuli mame, vim, ze by na to prislo, a byla by nestastna...tak co mam delat..me to hrozne uklidnuje...

neni co dodat...

Je možné,aby člověk,kterého neznáte,si myslel,že vás zná?Je to podivuhodné...Splynutí duší ani exkrement na cestě to není...

Co si myslet mám?

já už fakt nevim, furt mi to neleze do hlavy, na co potřebuju vědět že v český renesanci byl nějakej Hasištenskej z Lobkovic? maturita mě ubíjí, pořád mám pocit že nic neumim

bojim se, a to hodně

Já jsem vážně hrozný člověk, všem okolo sebe stále lžu . . . třeba jdu s nej kámoškou na takovou malou pařbu . . samo že tam byl alkohol, ale já mámě řikala, že tam budem jenom grilovat . . . .!!! A sestřenka mě prosila ať za ní dneska přijedu a já řekla, že nemůžu . . přitom jsem mohla . . . . A minule jsem lhala otci, ptal se mě jestli jsem někdy byla v roxetu, a já neřakla '' Ne tati, neblbni'' a byla jsem tam 2x . . .

Já vím, že lhát není dobré, ale jinak nic nestíhám . . . a taky bych si nic neužila . . .

Ahoj lidicky!
nevim jestli jsem spatna....ale byla sem ze svim pritelem u nej doma...a myzlili jsme se...jenze on se chtel milovat a ja ne jelikoz neml kondom!a on se na me nastval.....nevim co mam delat a jak se k nemu mam chovat

myslete si o me co chcete

Ha! Já věděl že to vyjde, věděl, věděl, věděl!!! Nemůžu říct, že mám radost z pomsty, není sladká, jak se říká, ale hořká čokoláda mi chutná taky. A svědomí mě nežere!

Však si to pamatuj!!! Ty máš svaly, já mám čáry.

včera jsem sem psala svou zpověď.. v noci jsem hodně přemýšlela, nakonec jsem svému klukovi napsala, že bych si s ním chtěla promluvit.. chtěla bych mu říct vše, co cítím.. snad se mi uleví.. možná je to svým způsobem alibismus, ale doufám, že to bude k něčemu dobré.. rozhodla jsem se, že se pokusím změnit, ale potřebuju k tomu i tak nějak jeho podporu, abych věděla, že to má cenu.. nebo možná je to jen další z mých praštěných nápadů.. (

nevím, co bych měla dodat

....zvedněte pr**l z bytu či z domu a utíkejte někam ke jsou lidi a zařvěte si. Hlavu vzhůru....mimochodem chtěl bych poznat toho kreténa co udělal tyto stránky..... UBOŽÁKU!!! A vy ostatní....užívejte si kurva života...co by za to druzí nemocní dali.....NAZDAR

No comment

jsou chvíle(hodiny, dny , celé měsíce,) kdy jsi sám, přestože nemusíš, máš rodinu, přátele ale z nějákeého důvodu je od sebe odháníš, nevíš proč, přeci nikdo nechce být sám....(jako mrtvola ve světě živých)

..chci zase žít ale nevím jak začít.....

už zase jsem na tom bídně ....stojim uplně na okraji našeho třídního kolektivu a ted mi navíc začali mizet i věci nejenže semnou nemluvěj už mi berou i věci a já nevim proč....no vlstně vim já sem podlenich moc slušná a nekouřim a nechlastám a to se jim nelíbí ------((je to docela psychickej tlak a pak kdž jsem to řekla třídní tak jsem se snima pohádala ješte víc jak sem to mohla říct uča a že jsem ješte zrádce a ttak co myslíte není to už šikana ???

Poslední dobou mě to tu fakt sere, ne tady to místo, ale některý tupý názory a pak jsem prudivej.

sere vás to?

mám vztek. ani ne tak na někoho konrétního, jako celkově. prostě jsem úplně vydeptaná z toho, jakej je svět hnusnej a tak. jako ne že bych to nevěděla už dřív, ale dneska to na mě tak nějak dolehlo a místo "emopláče & pořezání" sem vztekle nadávala pomalu každýmu kolem sebe, pedantsky sem si našla jakoukoliv jeho chybičku abych ho mohla seřvat. a pak mě napadlo že bych mohla tlouct pěstí do zdi. takže zase krev (no krása, už i na zdi, ale to se dá svíst na hooodně nacucanýho komára:D)

jo, všem svým obětem jsem se omluvila, ale ten vztek pořád doutná a já nevim kdy mě to zase chytne...

Terezko mozna mela kluka a nechtel uz sni nic mit lidi kvuly nestastny lasce delaj hodne veci

No jde o to, mam nejak zase depky, mivam je tedka casto, a porad si rikam, ze me nikdo nema rad, nikomu na me nezalezi...ale kdyz si tady ctu ty jiny zpovedi, tak co je ta moje depka o proti problemu jinych lidi??Vubec nic, jen mala tecka na bilem papire...ale i to mi staci,abych byla nestastna, pak ta holka, o ktere jsem rikala...Nekdy uz vazne nemuzu...

Nevim co dodat...

Znicila som si vlasy POMOOOC!!! Ano, vzdy boli jemne, ale teraz su STRSSNE JEMNE... asi pred rokom, ok, este celkom dobre stali...ale potom som bola posanuta tym, aby boli dokonale, mali objem, atd...kazdy den som ich umyvala, fenovala, tuzila, ...a teraz som sa dala ostrihat nakratko...ako si mam vlasy zregenerovat?????????

Som trapka posadnuta tym aby som mala dokonale vlasy...

hm, tak teď nevim, jak začít, ale mam pocit, že pokud to nikam nevyventiluju, tak mi asi brzo hrábne.. přes rok a půl chodím s jedním klukem, mam ho ráda, hodně ráda.. někdy mam pocit, že se ně něj skoro až upínám, chtěla bych být každou volnou minutu s ním, když s ním nejsem, chtěla bych si s ním aspoň volat atd., ale myslím, že to chci jen já.. si připadám, že ho chvílema až obtěžuju svou přítomností, svým chováním, a moc mě to mrzí.. mrzí mě, dkyž se mi dlouho neozývá, mám pocit, že na mě kašle, naštvu se na něj a pak jsem na něho protivná.. po čase mi to dojde a omluvím se, že jsem tak nervní, ale pak stačí maličkost a je to tak znovu.. dokonce mě párkrát napadlo, že bychom se měli rozejít, že jemu to určitě taky není příjemný, když mám svoje nálady, ale je v tom jedna potíž.. mam jet na tábor najo zdravotnice, kde one je vedoucí.. nikoho tam mimo něj skoro neznám, jen tak zběžně.. navíc jsem neskutečně žárlivá, když jde jen o "maličkosti", tedy maličkosti, co by někdo jiný třeba ani neřešil, tak se snažím se krotit a nedám nic najevo, ale postupem času to ve mě narůstá a pak to vybublá na povrch.. potom se hrozně stydím, jaká jsem hysterka.. on je co se týče tohohle kliďas, nežárlí skoro vůbec, proto se pak cítím o to trapněji.. asi bych potřebovala radu, jak z toho ven, protože se už snad utrápím..

jsem pako, no..

Spomienky, viria mi hlavou, stovky, neviem to zastavit. Mam pocit, ze mi praskne hlava. Za posledne dva tyzdne sa mi to stava často. Chcela som minulost pochovat, no neda sa, vracia sa to. Viem, ze je to blbost v porovnani s inymi, no potrebovala som to dat von

Mozno je to tymi antibiotikami, ozaj neviem

Milovala jsem kulka-přes tři roky, ale začala jsem chodit s někým jiným, protože ten koho já jsem milovala ze všech nejvíc mě nechtěl....Když si teď ale vzpomenu,jaké to bylo milovat toho prvního,říkám si proč to všechno dělám...Miluju dva najednou,ale toho,se kterým chodím miluju o dost méně...Přijde mi,že svému klukovi ubližuju,i když o tom neví......Je to normální???

Kvůli tomu prvnímu jsem se řezala,ale přestala jsem kvůli tomu druhému....S tím prvním jsme nejlepší kámoši,ale nemůžu mít za nejlepšího kámoše,koho miluju....Mám hodně divnej pocit!!!