Zpovědi

Je mi zle... proč tak miluji??? když je to v podstatě to samé jako když jsem se řezala...pořád si ubližuju....nevím co mám dělat...ten co byl pro mě oporou ze změnil a ja nevím co mám dělat....

bolest v srdci.... pomoc....

Zítra jdu se svým spolužákem ven.Když jsme se spolužáky provokuje mě,má různé narážky,dělá ze mě id**ta.Ale když jsme spolu venku,je to něco jiného.Povídáme si.Všecko v poho.Jen docela nechápu z toho,že když jsme někde sami,vždycky se mu postaví.Avětšinou to dojde k tomu,že to nezůstane jen u povídání.Pozítří s ním jdu ven.Po dlouhé době.Nevím,co si mám o tom myslet?

hm

v jedné věci jsem hloupá, a to v té, že jsem až moc hodná... jsem hodná na lidi, kterým věřím... přesto - opět jsem doplatila a spálila se.... věřila jsem mu, hodně... a on mi lhal... chtěla jsem s ním jenom ven, protože mi s ním bylo dobře, mohla jsem si s ním povídat, o čem jsem potřebovala... tolerovala jsem mu to, že má práci, že o víkendu pracuje, potřebuje se učit, a má problémy s kolenem, takže moc chodit nemůže... ale jak? jak si můžu vysvětlit to, že byl ten celý víkend s nějakou kočenou? proč mi neřekl pravdu, že má jiný program a takhle mi lhal... nesnáším, když mi někdo lže... přesto se ptám, odpustit tomu člověku, jež podkopal veškerou důvěru k lidem a zejména ke klukům?

...utrpení...

Dneska od rána jsem zase smutná . . . a pořád nevím proč !!! Štve mě to . . . snažím se na to kašlat, ale moc mi to nejde . . . . !!!

Jo a sorry, že tu zabírám prostor . . . .

a je to tu znova, rodičák na našem milovaném gymplu :( víte na gympl sem šla stim, že chcu jít na vejšku, brala sem si za vzor moe rodiče, jsou to skvělí lidi a vysokoškoláci.Chtěla sem bejt jako oni,ale poslední dobou sem víc přesvědčená, že na to nemám :( nejvíc mě mrzí, že sem jim to neřekla :( a budou víc zklamanější. Nejhorší co může bejt,když si sednou naproti vám a řeknou"tak dneska si mě zklamala"

Seremě to že si o mě spolužačka myslí že jsem uplnej dement a nic neumym a když nikomu pomůžu už je na mě nasraná

Mám se jí omluvit?

jak to mám napravit, když nevím čím jsem ublížil?!?!

...

ten dodatek myslím, co se týče bezpečí...nic víc...to jen kdyby si to někdo jinak spojil

konečně doma nebo příliš brzo? v nemocnici sem se teda cítila bezpečněji...dneska mě odvážela sanitka na úrazovku a to sem byla už asi 2 hodiny doma...celkem slušné..nojo, celkem kotel mi prosákl obvaz na té noze a to neměl, když sem to oddělala, tak to krásně teklo...nejradši bych se tam vrátila...ikdyž to není žádný med a na jipce se mi moc nelíbilo a asi 4krát mě stěhovali...bylo tam bezpečí a nemusela sem se nikomu a ničemu bránit

...kdo čet zpověď minulou něco mu to třeba řekne...kdo ne...snad taky

je chyba chtit neco co je podle vas dobry??? podle me je...ale asi se to nekomu nezda...ja jen nechapu proc...jen ji nemam rada...no...muj nazor...nikomu ho nevnucuju...konec tecka...

fujfujfuj

jedna chyba za druhou... topím se ve tmě, v chmurných myšlenkách... opouští mě síla k boji... už nemůžu...
tři dny jsem tušila, že se něco stane...ten pocit...nepříjemný pocit... ten strach... zase ten strach a hlas v mém podvědomí promlouval... pak to přišlo... člověk, kterému jsem věřila, mě zradil... zasadil mi úder do srdce... tři slzy a vztek, pak přišla prázdnota v mé mysli... lhostejný pohled, bez myšlenek... bolí to... hodně to bolí.... to vážně nejde nikomu věřit?

proč on?? PROČ? Kubo, já ti věřila.... hodně.... co jsem udělala špatně, žes mi to musel takhle "vrátit"?:'(

Vždycky jsem měl co dělat, plno věcí mě bavilo. Dokázal jsem se zabavit prací. Ale poslední měsíc mě nic nebaví. Topim se v prázdnotě. Jdu do školy, jenom to tam odsedim. Kolikrát mám tak blbou náladu že jenom sedim v lavici, nikoho neposlouchám, na nic nemyslim... protože už ani na nic myslet nedokážu. Přijdu domů, pustim si hudbu... sedim u ní do večera... nic nedělám. Nebaví mě nic dělat, pracovat. Ach jo... Ještě tak dokážu vysedávat u piva... to mi na chvíli náladu zvedne... ale pak jsem na tom ještě hůř než předtim... a takhle to je pořád dokola... a takhle to dál nejde... ale já nevim jak dál...

/// všechno kvůli dívce... ani jsme se nerozešli, ona mě má ráda, já jí... ale ten vztah teď nemůže pokračovat... je to z tak nemožnýho až neuvěřitelnýho důvodu... aby to mohlo pokračovat tak musim 80 dní čekat... a to mě hrozně deptá a dovádí do tak

mě nikdy ani nenapadlo jaký to je...nikdy sem to nezažila....včera mi umřela babička a já vůbec nevim,co ted....jak to tedka bude....vždycky nééé já nechci na oběd k babičce....to mi dá jenom pěto k narozkám?Co mi to zas dala k vánocům?....jo je to asi normální,ale bylo to nějak moc rychlý...najednou prostě příjdu domů a máti mi řekne,že babička umřela....je to tak zvláštní....já si venku někde hulim a moje babička umírá a já o tom ani nevim a směju se...tedka na mě všichni mluvěj a něco po mě chtěj,ale nejde to....sem myšlenkama jinde....at mě kurva všichni nechaj bejt.....

je mi líto jaxem o ní mluvila.....ale tedka už je to jedno....

dneska sem zjistila, že krvavé,pořezané ruce má holka, co by to opravdu neměla dělat! nechápu to :( proč to udělala, když nemá důvod?! Asi si nejspíš myslí, že to je nějaká ohromná sranda todlecto! Prostě se pořezala jen tak! a ještě se stim chlubí opravdu ji nepochopim

Pro rejpaly upozorňuju,že dnes nebudu psát o dudlíku...

Přípravy na svytbu v plném proudu...Fajn super na to jsem se vždycky tolik těšila . Já vybírám květiny na schodiště a vybírám meny na hostinu.Připravuji kolekci desertů a objednávám pozvánky.

ON si odjede půhvíkam! Nezavolá,nenapíše NIC!

Jak si mám vzít tak nezodpovědného člověka? Začínám pochybovat o naší budoucnosti...

Co když je s jinou,někde si užívá,no ta představa je naprosto příšerná. Připouštím si otázku,že má něco neodkladného,ale 38 hodin se neozvat?

Bojím se....

Nevím co se semnou v poslední době děje.Mám pocit hrozný prázdnoty.Mám pocit jako kdyby moje cesta na tomhle světě skončila a já se chystala na dlouhý nekončící odpočinek.Nelíbí se mi to,protože i přes nástrahy,které mi život připravil jsem na světě ráda a ještě nechci odejít.Jen nevím jak naplnit tu prázdnotu,která mě tak spaluje...

Já už to vážně nevydržím. Moc ho chci zpátky bez něj to nemá smysl. Všechno se mi hroutí. Celý můj život před očima, už pro mě nemá nic smysl, jsem hrozně prázdná.... nezvládnu to

chtěla sem něco udělat..ae neudělala...protože sem moc mladá..ae chtěla sem zabiiit jednu holku-Danu Othmanowou..je možné že jii nesnaashim tk moc..tk proč za to trpii má nej kaamoshka..za to že se snii zahazuju wenku..

Prosiiim daa se to odpustit..??!!!

Kdybych mohla vrátit včerejšek tak to hned udělám... včera jsem přišla domů nakalená a rodiče to poznali.. mamka už je v pohodě, otec mi ráno vrazil,. oba jsem je hodně zklamala, ale nejvíce sebe, že něco takového vůbec dělám...

:(

Já vlastně ani nepotřebuju rozhřešení... Mě by pomohlo snad jen tlačítko restart někde v mym životě... prostě ho předělat od základů... ale to se nedá... já už jsem úplně v hajzlu!!! ale co si mám co stěžovat, vždyť si nejspíš všechno moc beru... a začínaj mi depky... nemohli byste mi někdo napsat na mail? abych se necítila tak sama... kdyby se vám chtělo,tak napište na sandika@seznam.cz