Zpovědi

tak a je to zase tady...moje nalady, v posledni dobe sem byla docela v pohode , ale ten cas je zase pryc...jako vzdy! derpese mam tak 3 mesice v kuse a pak se mi naskytne jeden lepsi tyden no a pak je to zase od zacatku...uz pred tim sem tu psala ze uz sem se vydrzela tak 2 mesice neriznout, ted s tim zase bojuju, ale drzim se!proc je vsechno tak na ho..o? uz nemam chut ani zit...delam jenom sami blbosti! vzdycky se to pos..e! ale proc? a taky se na me definitivne vykaslala moje nej kamoska....teda byvala...sem sama...asi si myslite ze me nekdo nechal, ale vlastne je to tak ze sem nikdy nikoho nemela...

Chyběla jsem ve škole týden , protože se do třídy dostala nějaká výroza tak jsem nebyla sama kdo chyběl...A tak mě začaly kamarádky pomlouvat, že se ulejvám, říkaly o mě nesmysly a ted se mám vrátit po nemoci do třídy a zjistila jsem , že jsem sama, nemám nikoho, žádnou kamarádku, díky těm nesmyslným pomluvám jsem ztratila i nejlepší kamarádku...Jsem sama...

Je snad chyba ve mě ???

Mám jednoho dost dobrýho kámoše, kterej před necelým rokem vyšel z léčení, byl to alkoholik!...Teď do toho spadnul znovu...Jak mu mám pomoc?? Máte někdo nějakej nápad? Nechci aby ve 22 letech skončil jako úplná trosku

Co mám dělat?

Strašně závidím modelkám a hezkým holkám, co jsou hubené, kkrásné, mají krásné rysy a husté vlasy. Sere mě, že jsem naprostý opak, ale nemůžu za to jakou mě naši vyrobili. Svět je hrozně nefér k ošklivkám.Už jsem se připravila na to, že zhubnu a budu alespoň hubená, když už nic jiného..Proč každý nemá stejnou šanci? Už i uvažuju, že se jednou nechám uměle opravit (nos, vlasy), chci být taky krásná...Trápí mě to.

Mám devče,spoznali jsme se na plavárni a ona mne hrozne miluje,tuším spolu chodíme,víte ona bydlí asik 20km ode mne,možná 60km. Ona mne horzne miluje ale já ní ne,síce mám ji rád ale nechci s ní mít nic. Jenom nevím jak jí to ríci. Ona je totiž sestenice mojej prítelkiny,a tá prítelkina je nejlepší kamarádka mý sestri,bojím se že když ji zlomím srdce tak se budou na mne zlobit sestra i její kamarádka. Co mám delat?

Prosím pomoc

miluju jednoho kluka, už douho asi pul roku. chodi do vedlejši tiřdy na stejne škole.Jsme kamoši, aspon sme byvali.Ted je vše jakési jiné, už mě ani nezdraví, ani si už mic nepišem, jako to bylo dříve. Srdce mě bolí čím dál víc, píšu ted plno básniček, přemýšlím o sebevraždě...už newím co mám dělat...chci zapomenout ale nejde to...naštěstí se tu objevil novej kluk, uplně v poho, ale je to jenom dobrej kamoš..zase jen kamarad..

čekam už jen na smrt...

jsem absolutně v háji posldení dobou se mi začíná pěkně motat život.a nejhorší je za všechno si můžu vlastně ůplně sama.chodím s klukem 2 roky a ted ho podvádím z jiným .tenhle kluk je ůplně jinej moc rozumnuj a já ted nevím co mám dělat .píše mo že mě miluju a tak ale co já,,?on si myslí že je všechno tak jednoduchý přece se nemůžu rozejít se s vým klukem zahodit celý dva roky .když už si konečně řeknu že všechno s tím klukem skončím vždycky se někde obojeví a já se tomu neubráním je jako magnet á já si nemůžu pomoct nechci nikomu ublížit ale nechci ubližovat ani sama sobě jsem v koncích...bylo by asi lepší kdybych tady nebyla .

kdo nezažil nepochopí

Dnes jsem přišla do práce a zaměstnavatel za mnou přišel s výplatou. Dělala jsem tam poslední dva týdny 17 hodin a dostala jsem 70Kč...Prej že jim nevycházela inventura. Inventura do který mi jako výpomoci nic není. Já ze skladu nic nefasuju, inventury nepočítám jem tam jen v pátek nebo sobotu nebo když je koncert a je dost lidí. Z to mi strhnul 250 Kč. Pak že prý jsem dostala minulou výplatu přeplatek že se jim nějak popletly čísla....Nezabili byste toho zaměstnavatele???Já jsem na těch penězích životně závislá...absolutně netuším z čeho mám zaplatit složenky...naši mi kapesný už dávno nedávají a co si sama nekoupím to nemám...Proč se musí vybíjet na studentce co sotva výjde s penězma???Vůbec to nechápu???Co jsem komu udělala, že mě takhle trestají...jsem včervených číslech a on mě ještě víc uzemní... je mi do pláče...Já vím řeknete si jsou to jen peníze,ale za úsměv se dnes žít nedá...Zítra mu chci říct co si o tom myslím, mám sto chutí na něj poslat kontrolu práce z úřadu...Myslíte že mám???

Proč si lidi jako on musí dokazovat svou moc na slabých???

konečně sem našel místo,kam bych mohl něco zdělit,a nikdo mi za to nebude nadávat...muj problém je,že se dost řežu..už sem se i několikrát pokusil zabít,ale vžy marně at už to byl skok pod vlak,utopení,nebo podřezání a předávkování..všechno jako na potvoru se nějak pokazilo..doufam že se mi to jednou povede...

ach jo....uz je to skoro mesic a pul a ja se z toho porad nedokazu vyhrabat....jo byl to muj nejlepsi kamos, osoba pro me ze vsech nejdulezitejsi, nekdy sem si i rikala, ze se mi to musi jen zdat, ze nekdo takovej nemuze existovat....ale existoval...jasne ze mel svy chyby...ale pro me byl rodinou, kamosem, pritelem....vsim....i presto sem vedela, ze nekdy umre a ze to nebude dlouho trvat....prece jenom jeho zavislost trvala uz moc dlouho....a pak to prislo....a me to sebralo vic nez sem cekala...prvni dny sem byla hodne na dne, ale pak jakoby sem si zvykla...byla sem uz vice v pohode a netrapilo me to tolik, ale posledni dva tejdny to na me dopada trikrat tolik....najednou je tady neskutecne prazdny a bolavy misto, ktery nic nedokaze zaplnit....najednou sou tu zase moje vecny paranoy a pocity pateho kola u vozu....vsechno, co me vzdycky dostane do depky, se spojilo a spolu s tim si uvedomuju tu obrovskou ztratu, ktera prisla s jeho smrti....vim, ze na tohle pomuze jen cas, ale on nepomaha, spis to este stezuje....a me se strasne stejska....porad sedim, koukam a uz ani nepremejslim....nemam na to silu...proste jen sedim a hloda me ta prazdnota v moji cerny dusi...:'(....prosim pomozte mi...:'(....vzdyt ja uz takhle dal nemuzu....

omlouvam se....ale je to tezsi nez bych cekala....

Jsem hrozně hrozně naštvaná. Už mě štve to, že jsem sama. A to se teď blíží Valentýn ... A nejvíc mě sere to, že by se našlo pár kluků, kteří by ho se mnou strávit chtěli, ale moje d**ilní pošahaná náročnost mi to prostě nedovolí. Jakobych hledala jen nějáké dokonalého vysněného prince, a na normal kluky bych kašla. Je tu někdo, kdo je pro mě důležitý, ale myslím, že spolu nebudeme, už pro to, že někoho má, a třebaže jim to neklape, pořád tam je ONA. Proč se sakra nemůžu spokojit s normálním klukem ??!!! Před chvilkou jsem byla na oslavě, kde jsme si o tom povídali s kámoškou, která má taky problém s klukem. A protom, když jsme vyšli a všude byly hvězdičky a tma, mi bylo fakt hrozně.

A zase sama, sama, sama.

On chce, abych se zřekla asi nejlepšího přítele. Jasně, musí žárlit. Taky bych žárlila. A moc, ale..oba jsou pro mě ohromně důležití. Ani jednoho nechci ztratit, nikdy. Přátelství a láska, dřív bych neváhala, to první by v důležitosti jasně vyhrálo. Teď nechci ani o jedno přijít, vůbec, není to ani, že bych nechtěla, je to...má duše by se ztratila v plnoprázdnu šedého prachu.

Ach, ano.

je mi smutno.....
měla bych být vlastně šťastný člověk... mám milující rodinu, ve škole se mi daří, mám přátele, kteří mě vždycky podrží.... mám mě rád ten nejhodnější člověk na světě, který je pro mě vším....
....jenže, je mi smutno, cítím se prázdná... jakokdyby mi něco chybělo.... nebo někdo... já nevím....

já....nevím....

Přijdu si šťastná, i když na mě tak trochu kašle kámoška, tak si přijdu fajn, protože lidi nejsou tak hnusný jak jsem si myslela . . .
Problémy samozřejmě mám, ale na chvilku je hodit za hlavu přeci nikomu neuškodí, ne???

Jsem šťastná

mam pocit ze us me nebavi zivit jeto vsechno na pytel prisel jsem o praci i oholku doma bydlet nemuzu jsem stoho spatnej

Nevim čím to je.. ale poslední dobou si připadám strašně moc sama.. všechno mě nudí.. pořád být s těma stejnyma lidma.. Přes tyden chodit do školy.. o vikendu někde pařit.. a pak zase to samy.. už mě to nebavi.. nějak mě nic nebaví.. nevim co se to děje.. poslední dobou skoro s nikym nějak nevycházím...

asi neni co dodat...

právě mi vyšlo v testu deprese 28 stupnu už mam ´sluchovy halucinace mam nastivit psichiatra.....

.

Zatracená práce-už mě to tam vážně štve Nadřízení neví co chtějí, ale pak se jim nelíbí, když to nedostanou. Kolegové mi lezou na nervy, a to mám ještě příští týden zaškolovat dalšího naprosto tupýho id**ta A nejhorší je, že kdysi mě to bavilo.

Rozvinutý syndrom vyhoření je hrozná věc...

Sere mě přítel, žárlim na něj, páč sama vim, jak jednoduchý je podvádět, kašle na mě poslední dobou, zakazuje mi cigára, má názory, na který kdyby chtěl jednou zdechnout...

(ps:paranoiu a agresi mám dědičnou-vážně)

chce se mi brecet .............

jen rpto ze sem divna jen divna a pripad pro psichiatra