Zpovědi

jediné co nedokážu snést je to, kdžy ze mě někdo dělá d**ila. Nechápu proč se mnou lidi nejednají na rovinu, lžou mi a když se potom dozvím pravdu a jsem naštvaná tak se to sanží zachránit řečma typau:"Já jsem ti to nechtěla říkat abys nebyla naštvaná". Nebyla bych. Kdyby se mnou lidi jednali narovinu, bylo by mi to mileší než lež. Jo byla bych z toho asi smutná a ukřivděná, ale dokážu ocenit upřímnost.

Já se... V první řadě strašně omlouvám všem, kteří mi věřili, že to dokážu zvládnout. Protože prostě ne. Nemůžu se každý den chovat jako by nic a probrečet celou noc. Hrozně se za to nesnáším, ale nedokážu se přenést přes všechno co se stalo. Snažím se všem pomoct a kupodivu se mi to daří, jenomže všechno na úkor mojí osoby. Nehledě na ty proklaté výsledky krevních rozborů. Nemůžu takhle dál, Moree, tenhle zápas jsme prohrály. Obě.

Čest poraženým...

DOPR*ELE!!!!!!!!!!!!!!
paráda, jedna mi napíše, že mam jít za tou druhou a druhá mi píše, že za to nestojí abych se na ní vysral. tyvole to je děs tohleto!!!! za chvíli budu buď ve stavu kdy si začnu (radši) přehrávat v hlavě jak něco rozbíjim, nebo to na mě padne a budu zas pěkně down kurvadrát

je to všechno v háji,se svym se hádám.Včera sme se pohádali.Má mi napsat nepíše.Má se stavit,beztak se zase nastaví =(

Ach joo...proč zase já??

Proklinam sebe a svuj zivot,penize jsem vratila,porad me boli bricho a mam migreny,mamka rikala ze jsem ve stresu,...Nevim,...Asi jsem,...Vsechno na me pada,...Mam strach o mojeho,...Jeste se mi neozval,...O kamosku,....O dalsi kamosku
,ale te se bojim,ze mi chce neco udelat,ze ma neco v planu,...Pak jsem nervozni z toho ze jsem doma u mamky,...Nekteri se mi opravdu snazi pomoct,a tem za to dekuju,...Uz mi volaji na inzeraty ohledne bytu,na praci se zeptam jeste v Hranicich a kdyz nic nebude,pojedu do pekarny do Prerova a budu dojizdet tam,...Co uz?Neco mit musim aspon nejakou praci,...Vidite,ze uz se snazim ale porad jsem ve stresu,jsem nervni z toho,ze jsem u mamy,bojim se o kamosku,o mojeho,druhe kamosky se bojim,...Vse na me pada,mam depky,divne predtuchy,tuim ze se stane neco zleho,....Ani nevim,jestli mi pomuzete,ale asi neco potrebuju,potrebuju pomoc,....

Jsem hodne vystresovana,porad me boli bricho,mam migreny,jsem vystrasena,zmatena,nechapu sama sebe,nevim co se to se mnou deje,vse to na me dopada,vechny starosti,depky,...

nevím si rady se svým klukem oba máme stehné zájmy ale už se na mě dlouho nedíva a ani se mno nemluví co jsem provedla zlého že jsem odstrčena??

Poraďte

Nevím si rady...Podle všech jsem pitomá,zlá,škaredá a hloupá...Snažím se ke všem chovat hezky a normálně, prostě jako někdo kdo má radost ze života...Ale je to úplný opak...všichni mi nadávají...Asi jsem vážně taková...

Stojí to za to ???

Když mi otec nadává už ho ani neposlouchám. Mam ho na háku. Dřív jsem to prožíval, ale dnes již ne!

Je to špatně?

Miluju a zároveň nesnáším!Mám zmatek v hlavě,nevím co dál!Proč mi to dělá?!Ví,že je pro mě vším,ale nechce to ode mne přijmout!Jsem ráda za každou minutku strávenou s ním!

omlouvám se vám ale tohle je jediný místečko,kde si můžu vylít srdíčko!Díky

Chova se jako devka. Tyhle slova sice rekne spousta kluku, ale v tomto pripade to tak proste je... bohuzel. Ne, ze by na poznamky nadrzenejch kokotu odpovidala vybizivejma protinabidkama, ale navic se sebere a odjede si se ctyrma z nich v kare a vraci se ve dve.. Co na to mam rict?! Asi zbejva ji @&#!at do huby heh... Prominte mi ty vulgarismy, ale tohle muselo ven, jeste jednou sorry, jestli jsem se vas nejak dotkl

prcam...

JÁ UŽ NEMŮŽU!!! PROSÍM!!! Nechci nějaké konkrétní řešení, já nevím... Nedovedu rozeznat, když se mnou lidi mluví, jestli je jejich jednání ze slušnosti, upřímné nebo nucené... Proč?!! Já už nemůžu. Je toho strašně moc a nechce se mi to vypisovat. Fakt už mám pocit, že jsem se zrodil jako ostrašující případ, který jenom pomáhá okolí v nalezení jejich potřeb...

Co myslíte? Jsou tady někteří lidé jenom pro službu jiným...?

Nic se mi nedaří,na co šáhnu pokazím,už ani nevím kdo jsem a proč jsem tady.Jsem něčím užitečný?Akorát tu dýchám vzduch těm úspěšným a společnosti prospěšným lidem.Tolikrát mě napadla myšlenka tady s tím životem nadobro zkoncovat,ale nějak nemůžu sebrat odvahu.Jsem jen přebytečná součástka,která k postavení celku nikdy nebude potřeba.Je to,tak odporně prázdný pocit.

Každou chvíli řeknu něco, co ublíží mým blízkým. Nejhorší je, že si to uvědomím až po chvíli a to už se nedokážu omluvit:(
Ale mrzí mě to a dost dlouho se kvuli tomu trapím.

Nechala jsem se vyfotit v objetí s Panem Houbou před Denisákem.. Jsem mrcha. Jsem její kámoška a vim, že se jí líbí. A já udělám tohle. A ještě před ní..

Jsem figurkou, se kterou každý zametá jak chce... Kdysi byly časy, kdy jsem si myslela něco o hrdosti a že já bych pod svou úroveň nikdy neklesla... Avšak klesla pod tíhou všech těch zasraných problémů... Kdysi byly chvíle, kdy jsem díky své tvrdohlavosti neustoupila ani o krok... Teď ustupuju a dělám, co se po mě chce, přistupuju na věci, které by mě v životě ani nenapadly... Je mi ze mě na blití. A docela si začínám uvědomovat, jak dokáže krize dostat člověka na samé dno... Jak dokáže člověk během chvíle zapomenout na názory, které mu byly vzácné... Jeden problém přibere dalších páru potíži, pak se přidá minulost.. A můžem si to jít všichni hodit...

Myslíš si, jak jsi silná osobnost a jak všechno zvládneš se svou hrdostí... Ale pak se stanou věci, které ti změní život tím, že musíš pořád jen ustupovat... A pak že mám demokracii...

vždycky jsem sázel na to, že věci nějak dopadnou, že to prostě bude tak, jak to bejt má. vydželo mi to celou školu, ale teď to prostě nedávam, mam strach. strach z toho, že někomu ublížim, že mě to bude bolet, že budu ten špatnej. chtěl jsem zkusit fungovat s 2 ženskejma najednou, ne paralelně vedle sebe, ale opravdu dohromady, prostě život ve třech. neprošlo (jen na jedný straně, bohužel). teď bych si měl vybrat a to je prostě peklo. jedna je bytost, která mě zná nejlíp ze všech lidí, líp než mí rodiče, vim, že je to člověk, se kterým bych mohl žít, protože je chápavá, tolerantní...
druhá je trochu někdy trochu vzteklá, ale milá, po sexuální stránce mě dostane tam co zatim nikdo jinej, ale bohužel se zatim moc neznáme, což bych rád změnil. tahle situace nastala vlastně proto, že ta druhá odmítla žít ve třech (OK, akceptoval jsem to). mám si vybrat, ale chtěl bych obě. mam měsíc na to abych se dal dohromady a s jistotou řekl verdik, měsíc bez jakýkoliv komunikace s oběma. žere mě to, že když si vyberu jednu, druhou to bude bolet a bude mi chtít zmizet ze života definitivně, ale chtěl bych jí aspoň vídat.

zatim mam spoustu času, ale fakt mě to totálně rozežírá

jsem odsunutá na druhou kolej....oka,beru,nemusím být best,nemusím být pro tebe VŠÍM,jako jsem bávala...teď se už za mě našly náhrady...
njn,jenže....strašně mě to sere a zčásti mrzí....a hlavně to bolí...jenže...i přesto všechno tě mám ráda...a odpouštím ti....protože jinak bych všechny ty události,co se staly nezvládla...

poslední dny přichází jedna rána za druhou,jak to mám asi tak ustát?!?!?!

Mám problém,ten problém je klu,je to kluk,kterýho mluju a nevím co s ím....Ten kluk je ale pro mě zakázaný ovoce,ale zese je problém to,že zakázaný ovoce chutná nejlíp.Proč já sem se do něj musla zamilovat.......Jo a taky jsm ublížila spoustě lidem...Ale jenom tím že jsem upřímná..Štve mi to..

co mám dělat???

Nemůžu usnout, prostě nemůžu...pořád na to musím myslet...na ty "moje dva osudné týdny", na mého mrtvého kamaráda....kdybych tak mohla vrátit čas kdybych mohla vrátit čas, nikdy bych nelezla k psychologovi, kdybych mohla vrátit čas, byla bych u Gabriela(skutečné jeho jméno bylo Tomášek, ale my mu říkali G.)chytla bych ho za ruku a odtáhla od těch zasr...kolejí tak mocka to bolí ...vstávám brzy ráno,ale ne a ne usnout, hlava mi snad praskne

Mám strašnou radost...Radost z toho, že spolu nechoděj...mysíte si, že je to normální? Není to divný, radovat se, že vztah dvou lidí se před časem rozpadnul a už se neslepil???

***