Zpovědi

Hey, já jsem zlá, zlá ke klukům... Kámošky mi říkaj, že jsem na fšechny hrozně.. mno, že je prostě balím a oni jsou pak ze mě hotoví a já chcu jen přátelství...

Já za to nemůžu, prostě jsem taková...

Ikary...jednoho andělá máš za rohem, tak proč mu nedovolíš aby ti pomohl? Proč najednou nemůže? Proč se trápíš a utápíš? Prosím tě...složí tě to jako mě a to není dobře...prosím....miluju tě, ale na tom teď nezáleží, chci ti pomoci...i kdybych mě měla hlídat v noci jestli ti nic není, tak mi je to jedno, dělala bych to....jsi úžasný človíček...a pamatuj na vše hezké....teď je toho na tebe moc...ale věř, že to hezké se vrátí jednou....nezapomínej, že život je jak na houpačce, jednou jsi dole a jednou nahoře....teď je na čase, aby jsi šel zase nahoru....už tam musíš, jsi dole moc dlouho...jsi moje sluníčko...bez tebe bych tu už nebyla....věř, že v tobě je toho strašně moc co ani nevíš....máš kouzlo...budu stát při tobě a pomůžu ti...chci ti pomoci a udělám vše co budu moc...nebraň se pomoci...utopíš se...už teď se topíš moc dlouho...musíš zase žít...

Napřed mi tvrdil, jak moc mně má rád. Pak jsem ho požádala o banalitu - chtěla jsem, aby e mnou vyrazil do tanečních. Najednou byly moje kamarádky pitomé puberťačky... Nikam jsme něšli a co víc - ještě se urazil za to, že jsem se naštvala. Proč sakra musel urážet zrovna ty lidi, který mě vždycky drží nad vodou?! Co jsem provedla špatně? To se za mně stydí či co? Nechci ho ztratil, ale nedokážu mu zvednout telefon, odepsat na zprávu nebo otevřít dveře. Mobajl radši vypnu nebo ho prostě ignoruju a vyvěsím telefon na němž závisí náš zvonek. Nevím, jestli mu tím ubližuju, ale já si prostě neumím poručit... Nevím, co dál...

Potřebuji poradit.... Jak dál?

Tak se to zase vsechno tak komplikuje... Mela jsem takovou... Mno... "poznavaci" schuzku s jednim klukem, kterej byl fakt super a se kterym si obcas pisnem a vyrazime ven... Vypada to jako bychom spolu meli nekdy casem, ale kratkym casem, zacit chodit... To vsechno je fajn, jsem z toho stastna... Dlouho mi nebylo takhle fajn... Jenze... Po dlouhy dobe jsem ted ven s kamaradem...Vzdycky mezi nama neco bylo, me se libil on, ja jemu taky... Ale vzdycky jsem se dokazala kontrolovat. Kdyz uz to vypadalo, ze by melo byt neco vic, zarazila jsem to a drzela to v tom kamaradskym vztahu... Jenze ted se mi to nejak nepovedlo... Jen jsme se libali, ale kdyby jen jednou a kezby se mi to tak nelibilo... Proc, kdyz uz se zda, ze budu mit bezvadnyho kluka, se musim zamotat do neceho dlasiho??? Ja neumim byt neverna, nikdy jsem ani necitila potrebu byt neverna a kdyz uz, tak jsem s tim svym "soucasnym" radsi rozesla a to uz prave nechci... Ale zase na druhou stranu se proste neumim a ani nechci vzdat toho, co je mezi mnou a tim kamaradem... Ale chci toho kluka, se kterym jsem byla venku... Ach joooo!!! Poradte...

Nechci odpusteni ani odsouzeni... Jen radu...

Krteténi, proč mají potřebu na mě kolem jdoucí pořád sahat? Sakra? Co pak nosím na čele nálepku jsem volná, úchyláci pojďtě? nebo co? co si myslí? ať už na mě nesahaj

nenavidim svuj zivot, vubec nevim proc na tomhle svete vubec sem, kdyz se z neho porad snazim utikat. mozna by se mnou spousta lidi menilo, ale ja svuj zivot neumim zit, chybi mi smysl zivota. proc tady sakra sem? jedinej duvod, proc sem se jeste nezabil a asi ani nezbiju, je kvuli rodine. tohle bych jim nemohl udelat, uz jenom proto, ze by si to vycitali. oni za to ale nemuzou, za to muzu ja. uz nevim kam dal. zacinam to trochu prehanet s travou, ale jak nejsem zkourenej, tak mam deprese ja uz fakt nevim jak dal

Rozešel se se mno kvůli to že, pořád nechci sex.... a Tak jsem se řízla žiletkou. Pomoc nevím co dělat???

Sem uplně na dně......

jsem zklamaná, moc jsem věřila!!! a to mě totálně zničilo!

on lže....

Ja porad mam na to vsechno myslenky.....porad na to myslim.....uzaviram se do sebe.....skoro z nikym nemluvim......kdyz neco delam.....tak stejne na to porad myslim....ja uz nevim.....pripadam si uplne prazdna.....atd....mam jiny myslenky......ja uz ani nevim co mam psat........atd.......nejradsi bych se nevidela,atd.......uz to nedavam......Jsem na tom podobne jak Aki......my si muzem podat ruce.......

nevim.......to je jedno

Mam kluka z kterym chodim prez dva mnesice ale on semnou vubec nekomunikuje je z jineho mnesta takze se bojim ze mne tam z nekym podvadi ale tetka se o mne zajima jeste jeden kluk je o 5 let starsi ez sem ja chodim s nim kazdy den ven a tak vcera se mne zeptal jestli bych s nim nechodila a ja mu zekla ze mozna jo.............................................jsem proto spatna?

help me

Oh bože, svět okolo mě ( a včetně mě) se nějak hroutí a já to nedokážu zastavit... Kamarádky sou totálně pošahaný, dělaj věci který by nikdy v životě neudělalay a já nevim, jestli jim můžu pomoct, ba jestli o nějakou pomoc stojej...Ve škole totálně mimo, matika, fyzika a chemie jdou naprosto mimo mě, můj kluk ani nepozná že mám depku a tim míň mi dokáže pomoct, fakt nevim co můžu dělat...aspoň že jedna věrná duše se najde...lidi držte mi palce ať tohle nechutný melancholicky depkovatý období přežiju, jediný co mě drží na živu je vidina Anglie, bohové, ale ta je až v dubnu, do tý doby prostě musim nějak vydržet...

Radujte se ze všeho, dokud to jde...

Já nemám ráda křesťany!a klidně to přiznám a netajím se tím. Nejsem satanista, jsem pohan tudíž by mi nevadili- jenže očividně vadim já jim. Můj bejvalej bydlel na koleji s jedním fanatikem, kterej když se dozvěděl, že jsem pohan, tak mě chtěl upálit a lejt na mě svěcenou vodu a já nevim co všechno ještě.Měla jsem z něj fakt strach. Na druhou stranu moje teta je křesťanka a je to úchvatná ženská, jde prostě o jednotlivce. Jenže mezi tím jsem já a můj přítel, ktereej byl vychovávanej křesťanskýma rodičema a oni si o mě taky myslej kdoví co. Hehe, už to vidím jestli se někdy budem brát a já si ho nebudu chtít vzít v kostele :)) to bude ještě mela

sranda musí být i když hoří byt!

Dnes jsem zase kříčela do opuštěnýho lesa tady v MM....asi už mi není rady ani pomoci....
na otázku, jestli ho mam hodně moc ráda můžu příkývnout, že až tak moc, že nevím co s tím...
neměla jsem se zamilovat, jen ubližuju...a udělám cokoliv, aby on byl šťastnej i kdyby to mělo být s bůh ví kým...když mi prozradí, co by chtěl, tak to udělám...už nemám sílu na nic, ani na to, aby mi myslel mozek...nemám...d**ilní sny, nemám je ráda...dávají naději....seru na to...možná si pozměním plány....uvidím podle toho co se bude dít....nevím, už fakt nevím...chtěla bych utéct...daleko...moc daleko...je mi jedno kam, ale nemůžu, jsem pořád taky, celý měsíc jsem tady a pořád tu budu...pořád sedět v té místností bez dveří a oken...nebo tam snad nějaká okna a dvěře jsou? jen já je nevidím? nevím...nevím, už fakt nevím jsem zmatená, jsem tak velký zmatkář a popleta, že jsem zvládna zmást i sebe a mam popletenou hlavu...třeba se nevymotám, ale pro ostatní tu budu stále...nikdy vás kteří mě máte rádi nenechám..mám vás ráda....

xyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyxyx

V patek sem potkala jednoho kluka... powidala sem si a nim a mame toho hodne spolecnyho... je to kluk presne podle mejch predstaw.. jel pak semnou doprowodit me k baraku.. neco sem si s nim tam zacla.. druhej den sme se s nim sesli a jeste s par kamosema... wsichni mi rikali jak je super a chce me ale ja jeho ne!!.... wim ze kdybych s nim byla litowala bych toho ale kdyz ho pustim k wode budu taky litowat.. co mam delat??

sem na dne...tak zkracene...zacala sem chodit s klukem....ale po 2 dnech sem zjistila ze to dal takhle nejde...beru ho jako kamose....mísí se do toho ete vzpominky na bejvalyho...proste takhle dal nemuzu...vim ze tomu klukovi ublizuju ale nechci....prosim pomocte mi..dal to nejde....uz minulej rok sem ho takhle zradila a dala mu kopacky pze to bylo divny...proste jak s kamosem kdybyste chodili.........a ted sem myslela ze je to konecne vazny,ale zacala sem s ni chodit a neni to tak.....i am looser:((....pomocte mi:,(

help me pls...

Zítra mám jít na intr. Mám z toho hrůzu i když znám lidy ze třídy, ale já miluju svůj domov a svou rodinu. Nechci každý týden odjet na pět dní a pak zase a zase.Dotěď jsem do této školy dojížděla, ale k vůli nastávající zimě musím na intr, jelikož bych se do školy nedostala. nejsem společenský typ a myslím že mě tam lidi nebudou brát. Pomóóóóc.

Já tam fakt nechi,raději bych byla doma....

připadá mi, že lidem ubližuju čím dál tím víc svým chováním i tím, co jim říkám.

Dřív jsem se radovala kvůli maličkostem...prostě strašnej optimista.Teď se cítím smutná pořádně nic mě už nepotěší...nevím proč.Jako kdyby mě někdo zkalaml,nebo já nevím.

Smutek

Proč když už je skoro měsíc konec, tak když se znovu oběvý to, že by měl být konec, tak mě to tolik bolí a tolik sebere? Proč? Co to se mnou přesně je?

Zjistila sem že tyhle stránky pro mě moc znamenaj...ted ja bylo v rekonstrukci (nebo v čom) tak mi to moc chybělo!!!

děkuju za ně