Zpovědi

Asi jsem hodně ublížila!Moc mě to mrzí,štve a žere mě to zevnitř zároveň.Člověk kterého se to týká mi sám řekl,že za nic nemůžu,že je vše v pořádku..že se vlatsně skoro nic nestalo.Jenže bohužel já z toho mám úplně jinej pocit!Předevšim pocit výčítek,že jsem zase a opět něco pokazila a to se mi stává často..jediné co mě těší,že jsem byla schopná se omluvit i když mám pocit,že první by měl člověk přemýšlet co dělá, aby se pak omlouvat nemusel.Vim to a stejně to nedělám.

Všechno pokazim.....

Zklamal jsem svou drahou polovinu. Odesla ... A i kdyz je ted doma, vlastne tam neni ... Zmenil jsem se, ale vse je vnivec. Nevim proc jsem se ted zmenil k lepsimu. Je to horsi nezli predtim, kdyz jsem byl sobecky, jesitny a kdyz jsem jen bral. Ted nevim co je horsi ... Davat stale nekomu co si jen bere nebo kdyz clovek chce davat, ale ten druhy nechce brat.

Nevím jak vás, ale poslední dobou mě (a co jsem zjistila tak nejen mě) strašně štvou všichni pózéři a pózerky, co se kde vyskytují. Mají plný skříně hadrů za 2000Kč a značky New Yorker a plnou pusu "zasvěcených" řečí o satanismu, vraždách a sebevraždách. Sakra tak ať pořád tu sebevraždu jenom neslibujou a provedou to, když mají tak silácké řeči...

Omlouvám se, pokud se tato zpověď někoho dotkla, ale já už se na to dál nemůžu koukat beze slova kritiky...

Včera jsem se brutálním způsobem pohádala s matkou,..nechtělůa jsem,ale najednou mi začla nadávat,že svou nemoc předstírám,že jsem pouhou herečkou a že se všema manipuluju jak se mi zlíbí.Začla se satanismem,okultismem apod.Neunesla jsem to a napsala otci, ten mi totiž s Ilonou slíbil, že až mi bude zle, můžu napsat a oni mi pomůžou...nepomohl a matka ho stáhla na svou stranu.Neříkám, že jsem bez viny-ano prášky beru ve větších dávkách a nejím,ale prostě...není to tak jednoduché.Ve škole nevydržím-oni to berou jako záškoláctví,ale oni se mě nezeptali jak se tak cítím.Cítím tam strašnej nátlak,každej mi říká termíny zkoušení a já z toho všeho mám strach, je to strašný nátlak,cítím jako by mě tlačili ke zdi a já nemohla dýchat a proto utíkám. I včera jsem odešla po hádce s matkou, na svůj most...včera mi Threat zachránil život, ptž když jsem mu napsala své ,,sbohem" běžel za mnou, nedokáži si vysvětlit jak mohl tušit kde přesně budu,ale on mě zachránil...Matka měla pravdu-odmítám pomoc, ptž když se jí svěřím se svými pocity,je z toho špatná,ale pak to proti mě použije a dělá ze mě sebevraha...Asi nejvíc mi ublížila,když se navážela do vztahu mě a Threata a našeho rozchodu-to co řekla bylo hnusný a já neodpustím a nezapomenu.Končím.Už žádnou pomoc nepotřebuji, opět jsem se uzavřela sama do sebe. Mám přece Threata,Anetku z Owy a z Nákla a skvělýho doktora radima. Nechám svůj "život"dá-li se tím nazvat plout...brzy tak či tak dopluji. Omluvte mě...Lucius to vzdala...opět to vzdala, prohrála...Kdy se zase vzchopí, kdy se rány zahojí...?

Je člověk omylem Boha...?Nebo Bůh omylem člověka?

Mám už dost těch smutných dní. Chci se jenom smát a umět se radovat...ze života, z maličkostí, z přítomnosti. A jediný, kdo mě zachrání, jsem já sama, to už vím.

Prodám rakev. Lehce opotřebená, místy prosáklá

Mam problem... Pristi tyden maturuju a jeste jsem se neucila. Nevite nejaky recept, jak se ucit? Ja to neumim, nikdy jsem se nic neucila... Vsem maturantum drzim palecky...

Jsem lempl...

V přištích dnech se stříští muj stín... zůstala jsem tu sama....člověk si říká "copak je horší??? když víš že člověk ktereho si milovala nikdy v životě neuvidíš a jseš s tím smiřená...a co když je ješte hrůznější,když víš,že ten člověk žije a nikdy už ho neuvídíš....a nikdy se s tím nesmíříš..."s každým koncem něco začíná.. přestávám tomu věřit,ale naděje neusína,nadějě najde se...pořád cítím bušení jeho srdce...jeho dech... už mám slzy v očích když to píši...nevím kudy kam...radostné myšlenky s ním už dávno nehledám...tak jako slepec který stratil směr i cíl... bloudím...a nejhorší je ,že za to můžu já.... on mě miluje,či miloval...a já ho zavrhla,díky některým okolnostem....mám svědomí plné hříchů... odpusť mi...

prosím,aspoň vy mne pochopte...

Kradla jsem a nemohle přestat....Porušila jsem práva ostatních....

Sorry lidi!!!!!!!!

Odpustili byste sami sobě?

Depka... Moje nejvěrnější kamarádka se mi vrátila... Já bez ní vlastně nemůžu žít...

Lidičky, zabte mě... Mám svaťák, snažím se vecpat do palice stovky informací, které nemám nikdy v životě v úmyslu použít - kromě maturitní zkoušky ovšem... ;) Volba střední školy byla totálním omylem... Škola mě nebaví... Doufám, že maturu zvládnu... Aspoň na ty čtyřky... Normální výzo bylo v pohodě - tři trojky... :)

Předevčírem jsem se dozvěděla, že jsem přijata na Masarykovu univerzitu do Brna... Takže - ke spokojenosti mi chybí už jen ta maturita... Myslete na mě...

V úterý 22. května 2007 od 8.30 se ukáže, jestli na to mám... :(

nic - láska - zmatek - chyba - zmatek - láska - nic
tak tahle kapitola mého života snad bude brzo uzavřená...

kdo ví o co jde, ten chápe, ostatní asi ne...

Mno já jsěm strašne žárlivá nechápu proč.. já jezdím jedného sqelýho koníka mno jezdila ted´na nem nejezdí nikdo má zdeformovaou chrbticu.A je na hodinách ajzdenia nikdy mi neustupoval možno pár krát ani necúval a prišla začiatočníka a hned jej cúval.Pre mňa to je niečo pretože ja ho mám strašne rada a ked teraz bude niekdo na ňom jazdiť abude všetko vedieť tak už nebudem mať šancu niečo spraviť.. ja. :( a možno ej to kôli váha že je menšia aj neviem ale to zázrak že jej robí všetkoa mne toto nie.. Vážne ma to zaujma a možno rpe niekoho ej to blbosť no pre mňa nie neviem prečo am to tak žere strašne by som si priala aby som ho zase až tak strašne rada nemala..

Som divná :(

Vztahy... nekonečné téma... Už je mi pomalu blbý to sem psát, ale od čeho ta pak je zpovědnice, že.
Jsem s klukem, ktereho mam moc ráda, i když on pro mě nikdy neudělal nic dobrého. Můžu říct, že naopak... Choval se ke mě hnusně a ublížil mi. Nevím, jsem na něj nějak fixovaná, nebo se spíš bojím samoty... Nedávno jsem se dozvěděla, že jede s jednou slečnou na nějakou akci. Mě se ani nezeptal, natož aby mi o tom řekl... Musela jsem se to dozvědět od cizích lidí... Nevim, co vlastně od tohodle vztahu očekávam a on jak si to představuje...

pořád akorát něco řešit...

začla jsem kouřit....kvůli psychyckýmu návalu

Strašně mě sere jedna kravka,a ta druhá ještě víc.....Jen proto,že fandim nejmenovanýmu fotbal. týmu a ona druhýmu,řekla klukovi o tři roky staršímu,kterýho balim,že ho balim,k tomu ta druhá rkavka ho začla balit taky....OMG pak mu ještě napsali dopis kde detailně popsali mě a mojí kamarádku a napsali tam,že ho strašně moc mám ráda a že se mi moooc líbí,k tomu mi ta 1. ještě přivedla hroznou horečku a psychyckej nával,jak byste to řešili??

sorráč za vulgaritu

Cítím se zvláštně . . . na jednu stranu šťastná, budou přeci prázdniny a taky mi naspala kámoška, kterou jsem dlouho neviděla, ale taky jsem smutná, ne tak jako že sedím a nic mě nebaví a tak, ale prostě . . . já nevím, jak to napsat . . . ani smát se mi nechce . . . . !!!!
Já vás nenutím číst moje zpovědi!!!

A sorry, že tu svými žvásty zabírám místo . . . jiní tu mají jistě větší porblémy . . . taky ještě jednou sorry

Jednoho dne jsem udělala velkou chybu a vstoupila do sekty!

Zdali pak se i tohle dá odpustit?

I když vím, že třeba nějakému klukovi na mě záleží, prostě nedokážu mu říct jo, prostě vždy ze sebe udělám tak trochu ledovou.A víte co je na tom tak super, že se mi tak dobře žije, ale přesto si někdy říkám jestli dělám dobře! A když už člověk řekne jo, tak se tak jako já normálně zachová ten druhej!

no co dodat, at´mě všichni ,,ti" nechají být, bez nich je to stejně lepší! Jo a víte je to spíše na určité osoby než všeobecně!

Proc sem tak neschopny tak preletavy ta knestaly tak omezeny tak hloupy tak nepredvidatelny proc ?! proc! proc... neni tak dobra herecka ale i tak proc mi to nedoslo davno? nemohla si to rozmyslet behem 10 minut proste nemohla a ja to vim tak jako to vi ona......

vec cislo 2: je tak hrozne mile me soudit odsuzovat skouset ponizovat a ropatlavat a skouset se rejpat ve vecech co tak silene bolej. ve vecech o kterejch vedej ze bolej ale ne jak moc bolej je to tak snadne co? proc je to bavi proc tolik posmech tolik nenavisti tolik ubohosti tolik ukazek toho ze sem tak spatny a neschopny proc se o ni vubec zminujou copak to nechapou?

lidi sou kruvy a nejhorsi je ze sem taky clovek :'(

Hodně často se mi chce umřít,prostě vypadnout z tohohle světa...ale pořád si říkám,že mám důvod zůstst tady a bojovat..ale já se hrozně bojím,že jednou nebubdu mít důvod žádnej a prostě to vzdám... Nevím,kde brát naději,a tak se pořád jen přetvařiju a dělám,že sem v poho,ale přitom bych nejradši vzala žiletku a udělala tomu všemu konec.. Tak si říkám,že to ale nejde!! Je mi teprve 15 a život mám před sebou a je na mně,jak ho prožiju..jenže...COPAK MŮŽE ČLOVĚK VĚDĚT,KDY UMŘE???

Memories 4 ever in my mind ...