Zpovědi

taQ jak už wšedu říkám....mám oprawdu moc ráda jednoho člowíčka moc mi na něm záleží ae wždycky se mi nějak podaří mu ublížit....nedělám to schwálně a nechci mu ubližowat...já neim co se to děje a wždycky mě to moc mrzí a mám strach,že už mi někdy už neodpustí...a to mě s ním spojuje tolik wěcí...

Miluju ho

Nevím, co se se mnou děje, ale už mě netěší ani to, že mi neustále, den co den, píše Michal... Nebyl on ještě nedávno tím, koho jsem strašně chtěla líbat, objímat a milovat?!

Kdybych aspoň věděla, co se se mnou děje...

Achjo...dneska to začalo to tak nevinně....krásný den, kdy jsme spolu s tátou zase vycházeli, smáli se blbostem a kecali a kecali.....celé dopoledne jsme ulkízeli, já vařila, jenže jak se vrátila máti z práce a šla si lehnout, chtěla jsem jet za přítelem.......to byl kámen úrazu...otec mi řekl, že za ním nepojedu...na otázku jaký pro to má důvod, mi odpověděl, že se mu nelíbí a že prostě nechce, abych tam jela........no ovšem tohle už bylo moc....tak já mu řeknu pravdu a on mi řekne že ne? to mám jako za všechno to, co pro rodinu a domácnost dělám? a kde je nějaká spravedlnost ptala jsem se.....začal s tím, že už se o tom nechce bavit a já v záchvatu zuřivosti jsem mu vmetla do očí, že mu děkuju, že mi opět zkazil celý víkend.....vlastně že mi zkazil celý život....ptž mě pořád něčím deptá....a tohle jsem říct nechtěla.......nasraně jsem odešla a když jsem se vrátila, pořád jsem brečela, viděla jsem ho....jak stojí v kuchyni a pláče.....MŮJ OTEC BREČEL kvůli mě.......jak ráda bych vratila čas a zvolila jiná slova, ptž tohle jsem fakt nechtěla.....nechci mu ubližovat.....už ne!!!!!!

TATI PROMIŇ PROSÍM!!!!!!!!!!!!!!!

Uprostřed nicoti stojím,
nikam nemířím
s cím se tu pojím
léta svoje míjím
nikam nespěchám.

Žal nevím jak utopit
kéž by nebylo myšlenky
proč nejsem blbej
nic bych neřešil

Kořeny mého stromu mě opustily
už není kam jít
budu tu navěky
jen a jen hnít

čím dál tím více mám pocit, že mě už nikdo a nikdy nepochopí, no a vlastně taky naopak, dokonce i tady, jako by se to tu tolik změnilo.......

už se ani nelze ze všeho vyzpovídat...

Jsem už tak měsíc v klidném, bezproblémovém duševní rozpoložení, kdy mi prakticky nic nechybí... Ale když je to bezproblémové, tak je to neuvěřitelné nudné... Lidi co mě ještě přednedávnem kritizovali asi měli pravdu: Richarde ty se neumíš bavit, jenom řešit problémy...
Nj, je to sakra pravda... Nikdy jsem se nikomu nevyplakával na rameno, a mnoho lidí, kteří mě znají o mě tvrdí, že smysl pro humor taky mám, ale na TOMHLE se shodnou... Ale já se bavím, když je příležitost... To že se nesměju přízemním "vtipům" a chci se pobavit o momentální situaci v Iráku přece ještě neznamená, že se neumím bavit... S mnoha lidma se kolikrát dusím smíchy i na takové témata jako je politika, otázky života a smrti, nebo třeba stěhování bytu,ale proč se 99% okolí shodne na tom, že se řeším problémy...

Jde s tím něco dělat? Mělo by mi cvaknout v mozku...? Nebo to jsou oni, kteří potřebují dospět z pozdní puberty...?

Hmmm jak to napsat zabila se mi kamarátka a no mám hrozný pocit viny že sem pro ni mohla udělat víc :( no a taky ji pořád vidívám třeba jak sme se spolu sqěle bavili a taky potom vidím jak mě mlátí ten týpek hnusnej kterej mě skopal a celý to začal :(( potom sem byla na nějakých práškách moje osudová chyba a začala se řezat .(( snažím se jak jen to jde ale je to tolik těžký

myslíte že sem špatný člověk když se takhle nechám ovlivnit událostmi ?????

Život mě zklamal na cely čáře a já se s tím nedokážu vyrovnat.Prostě mi není schopnej nabídnout to co žádám,co potřebuju.Spousta lidí mě zklamala a spoustu lidí jsem zklamala já.Já nežiju,já přežívám.Ale nechci.Chci žít jako normální člověk.Peoč ostatní můžou a já ne?Newim co mám dělat.Už nevěřím že to bude dobrý...

No comment

Štvu všechny kolem sebe...asi vyzařuju nějakou auru štvavosti, ale prostě je nějakým záhadným způsobem štvu...

No co dodat?

Není den, kdy bych nemluvila sprostě....třeba i 30 vulgarismů za den...přestože jsem si dala Novoroční předsevzetí, že s tím přestanu. Jenže tohle předsevzetí padlo dvě hodiny potom, co jsem si ho dala. Hrůza. Stydim se za to.

Může mi někdo poradit, jak na to? Já prostě newim.

Miluju jednoho kluka...fakt nevim co s tim mám dělat.....kdyby aspon neslouzil v práci s tátou,tak bych mu napsala,ale bojim se že mu to v,,vyslepičí,, já nevim jak se mám před ním.chovat jestli ho balit nebo si ho necšímat.....vidím ho jen občas,ale od minulý neděle si myslím že s mu líbim..pořá přede mnoudělá ,,machra,, sám od sebe mě zdraví a pustil se se mnou do řeči,kecali sme snad o všem..já nevi jestli se mu líbim nebo to bere z kamaradstvi

co myslíte ? (((

Nemam se ráda. Moc jsem toho provedla. Vše jsem stratila. Žádala jsem odpuštění...nevím zda je či není. Má cenu žádat odpuštění když si ho nezasloužím? Nebude lepší odejít z jeho života a neničit mu ho ještě víc? Jsem jen pohroma. Hodně mi toho neřekl, asi nemám právo vědět odpovědi na své otázky. Omlouvám se

nekdy to jejich mysleni proste nechapu i kdyz se o to snazim tak mi neni prano. A i kdybych je pochopila tak asi uplne jinak. Proc nemuze pochopit ze sem radeji rekla svymu kamosovi ze se snim prestanu vidatkdyzme porad hlida?? ne on mi to bude jeste vicitat. Kvuli tomu ze je az moc zarlivej sem se prestala bavit se vsema kamosema a on bude jeste proti ach jo tohle se neda vydrzet kdybych ho nemilovala tak uz s nim koncim ale takhle kdyz moje laska je k nemu velika

at mi nekdo vysvetli muzsky mysleni psl!

Ahoj... mám prosbu... líbí... ale fakt se mi líbí jeden klučina z 9. nabídla jsem mu chození a on řekl ne, ale já ho fakt zbožňujuuuuuu PROSÍM CO MÁMA DĚLAT???

Help Please!!!!!

Jeden moj kamoš,no už je to poriadni kokot sme hrali takú hru cez internet,volá sa že webgame. On bol so mnou a odišiel pretože sa začal so mnou hádať,on my stále hovorí že to je kvoli mne že ja stále sa s ním nebavím a pri tom on robí tieto chyby, že on sa bude so mnou baviť do životne ale ked robí takéto blbosti,a ked mu to hovorím tak on stále že ja začínam a stále že ja sa s ním hádam. To je potom dobrý d**il

Najradšej by som mu rozkopal hubu d**ilovy sprostému

Už prostě nemám sílu..Jsem na nic..holka,co nemá žádnou budoucnost...to jsem já...nevynikám vůbec v ničem...nevím,co se mnou bude...nevím,pro jakou školu se ozhodnout...nic mi nejde tak dobře,abych se tím mohla živit...jsem neschopná...

mám strach,že,jako už tolikrát,sáhnu po žiletkách... :(

Lidi, proboha, vykašlete se už na ty žiletky!!! Tady je vždycky aspoň jeden člověk, kterej se řeže! Žiletky máte jako svůj obrázek, proboha lidi, co děláte?!! Lepší je se tomu všemu usmát a říct si, že to patří k životu..kašlete na žiletky, takovej šmejd za pár prašivejch korun, a jak to dokáže zničit život. Nebuďte blbí!!

Žiletky jsou k...vy víte k čemu..

¨Je to tady zas...kolotoc se znova roztocil...byla jsem v drogerii..prosla jsem kolem nich asi pekrat a po seste..po seste jsem je vzala do ruky a uz jsem vedela,ze je nemuzu vratit....proste to neslo..:( ja se bojim svych vlastnich reakci a cinu...ja do toho nechci znova spadnout...ale zaroven..zaroven mi neco rika,ze rposte musim..sakra.....

nenavdim vas....ziletky odporny!!

měla sem kámošku která věděla že sem do něho blázen.ona si udělala prču a na mou lavici k jeho ménu připsala že s@&#!í,ostatně,furt se do něj naváží.kdyby se navážela do mě tak mi to nevadí ale ona k jeho jménu připsala že s@&#!í a pozvala čtrtinu třídy aby se šla kouknou co "jsem si napsala já" na lavici a tak všichni jednotlivě chodily a posmívly se:"tys k němu čichala?" a podobný.ona si myslí že je to maličkej žertík ale mě bylo trapně a navíc se do něj furt naváží sice si to o něm myslí celá třída ale aspon mi to furt nepředhazujou a když už tak se u toho smějou a dělaj si prču a chtěj mě jenom vyprovkovat.a ty lidi který ji v tom pomáhaj sem taky jaksi "vymazala" ze seznamu přátel

už prp mě neexistuješ,sasi!

Chjo....opustil mne. Můj nejlepší přítel. Slíbili jsme si že zemřem spolu. Za dlouho. Ale on... žiletka je strašná mrcha. Ani na mne nepočkal. Nesvěřil se. mohla jsem mu pomoct! Mohla jsem to poznat! Bohové....pomozte...

Milovala jsem ho.