Zpovědi

chcu vám tady všem strašně moc poděkovat,protože ste mě podržely.....teď už vím,že mám kámoše na který se můžu spolehnout,a kteří mi říkají ,že mě mají rádi,když to potřebuju slyšet.....moc vám tady děkuju....myslím,že hlavně díky vám sem pochopila,že tady JE někldo kdo mě má rád......a že tu aspoň jeden takovej človíček bude navždy...

díky......

je to nefér.žít furt ve strachu.vím,že to nebylo správné.stydím se za to,ale bohuželuž se stalo škoda že to nejde vzít vše zpátky.kdyby jo tak jsem už přes rok štastnej člověk.ale asi to má tak být.asi jsem byla určena k tomu žít ve strachu..

co mám dělat?

zase znova do té podělané školy! ach jo, zase blbá nálada a všechno kolem! někdy se těším, ale jen co se tam ocitnu, jsem zase v knedli! nevím proč se mi všechno vždycky podělá! proč musím být takový smolař?!!!!kde se tu dá objednat normální život? jestli mi to teď nevýjde s tou publikací, tak budu smutná

modlím se! teda kdybych byla věřící

Mám otce... Neviděla jsem ho od tří let. Rozvedli se s mámou, on si našel novou ženu... No a jelikož je můj otec silně narušený, hodně fetoval a hrál na automatech, tak se dostal do vězení za hodně odpornou věc a dostal dvacet let. Jde o to, že když mi bylo asi dvanáct, nevěděla jsem za co sedí a chtěla poznat otce. Našla jsem si adresu valdické věznice a psala... Poslala jsem mu i moje telefonní číslo. Potom jsem se od mámy dozvěděla, co provedl můj otec a přestala jsem si s ním psát... Dostala jsem z něj strach... A pořád z něj mám strach, protože to co proved je neodpustitelné...
No chvíli byl klid. Přestali jsme si psát a já se smířila s tím, že už nemám otce... Jenže před vánocema mi přišla sms: Mám tě pozdravovat od taty a popřát pěkné vánoce... Koukala jsem na to jako blázen. A dneska mi zvonil telefon. Cizí číslo, zvednu a chlap tichým hlasem povídá, abych zavolala svojemu tatovi...
Proč nezavolal přímo můj otec?
To už je snad venku nebo co... Nebo co to má znamenat???

Jsem z toho vystresovaná, nevím co to má znamenat... Bojím se svého vlastního otce, protože je magor... Musím na to pořád myslet...

Je to tak špatný,chtít taky něco hezkýho zažít?
Ale od začátku:Tady ve městě se nedá skoro nikam jít,jsme maléměsto.Je tu jeden podnik,takový trochu drnější,ale já bych tam ráda šla.Kamarádi říkají,že je to v pohodě.Mámu se mi nakonec podařilo zlomit,ale táta je neoblomný.Prý mám ještě čas(je mi 14 a půl),znásilní mě tam nějaký opilý voják(je tu vysoká vojenská škola),neumím se brátni,on sám dobře ví,co je to za pajzl...

Naši jsou rozvedení,a jsem ve střídavé péíči-každý týden u jednoho.Mám v plánu tam jít v mámin týden,a táta o tom ví.
I tak ale budu mít divný pocit,že ho nějak podvádím,i když je to mámin týden,a on ví,že tam prostě půjdu...

Je něco špatného,chtít si trochu užít s kamarádama?To mi tak nevěří,copak si ymslí,že tam budu do 4 do rána a vyspím se s každým klukem?Vždycky jsem byla spíš "hodná dcerka".

Chápete někdo lidi okolo sebe? Proč ta lhostejnost vůči ostatním? Jen protože je někdo trochu jiný neznamená to přece že je něco míň..

No, kde začít, jen vás chci poprosit vy kdo jste se teď s někým rozešli a vy kdo nikoho nemáte, jak víte bude valentyn a vzhledem k tomu že asi začnete propadat depresím tak vás prosím zavřete se do místnosti ve které není nic čím by jste si mohly ublížit, mě to taky čeká, jako každej rok. No to je tak asi všechno. a jestli snad zjistím že se někdo z vás zabil tak si vás najdu a prejedu kombajnem

Vydržte jsem v tom s vámi

Sem těhotná...

čeká mi potrat

Zdál se mi sen,nevím co si o tom myslet,ale moc mě to vyvedlo z míry....SEN: začlo to tak,že jsme s eseznámila s jedním týpkem takovej supr kluk a chtěl mě,zamilovali jsme se do sebe,byl to kluk mých snů,byla jsme s ním furt a potom jsme šli k někomu domů a tam jsme pařili..a já tam potkala svýho bejvalýho..šla jsme za ním a my si začli hrát s prsty,rozuměli jsme si ..všechno byli jako kdysy..a potom na to došlo..Měli jsme úlet,bylo to jak v reálu..ja podvedla toho kluka užasnýho a on svou holku... (konec) a nevím co mám dělat strašně mě to rzohodilo,nvím proč,třeba to nic neznamená,ale třeba zas etaky moc...

Záleží tak moc na snu???

přebrala jsem mé sestře kluka a pak sem ho krutě odkopla a udělalo se mi dobře když jsem mohla někomu ublížit!!!!!!!!!!!!!:))))))))))))))

takže mi hned odpusttě

A mam ještě jeden problém krom "podpory" svojí matky...ve škole byla olympiáda v čj tak sem tam šla a poslední úkol byla slohová práce...původně sem chtěla napsat komedii ale místo toho sem napsala sem depresivní dílko se sebevražednym koncem (časem možná dodám do článků v případě že se k tomu ještě dostanu) a učitelka se na to tvářila...mno dost divně...a teď mám strach...že na mě pošle tu úžasnou školní výcho**ou poradkyni a potom i psychouše...jak ji znám tak je toho schopná...ale já za to nemůžu že nešvitořim o lásce jako jiný holky v mym věku...já píšu o smrti, o stinejch stránkách života, o upírech a podobnejch věcech...proč to nikdo nechápe a všichni mě maj kvůli tomu za totálního magora a narušence?

Mám fakticky strach že z toho udělaj cirkus...jenom proto že píšu o sebevraždě...to přece ještě neznamená že se chci taky zabít...ale mám strych že to tak pochopili a bude z toho zle...

k mojí předešlý zpovědi a ted to už konečne zkoncilo...ztratil sem kamosku...vazne super.... sem prej svine:) asi maj pravdu...

heh...that´s all

Dneska... Jsem trochu nachlazená, tak jsem si brala vitamíny... céčko... A my máme v lékárničce hrozně moc léků, páč mamka byla jednu dobu hodne nemocná... no a tak jsem se na ně koukala... na všechny ty krabičky plný prášků... A dostala jsem hroznou chuť všechny ty léky do sebe naházet a skončit to... Byl to jen zlomek sekundy, ale... Hrozně velký nutkání vysypat si celej obsach tý krabičky do dlaně,hodit to do sebe a pak další a další.... Jsem cvok...

Tohle se mi stává čímdáltím častějc...

Nesnasim se za to jak se nekdy k lidem chovam, nekdy me nastve jenom prkotina a odnesou to pratele sem hodne spatna?

Už dva dny sem na dně...máma mi řekla že (ve zkratce) sem naprosto neužitečnej příživník, všechno co dělám, co mě zajímá a i já sama sem naprosto k ničemu, neumim vůbec nic a svejma neužitečnejma zálibama (upíři, magie, umění,...) si jednou akorát zkurvim život...mno ještě že neví že to jak sem se dneska pořezala nebyla nehoda...

proč mi to dělá? proč mě celej život jenom sráží níž a níž? copak ji to z nějakýho důvodu těší sledovat mě jak se topim ve vlastních depkách a ona mi na hlavu přisypává ještě ty svoje?

sem se vcera nepohodl s par lidma...jednou z nich byla i moje bejvalá(denisa). chvili po ni se do me pustila i kamoska...její tak i moje. udajně sem děvkař kdyz sem jí nechal a začal si něco s někym jiným. jenže já sem si z někym začal z toho důvodu protože sem se zamiloval. denisa mi ublizovala hrozne moc dlouho. podvaděla mě...chovala se jak nevim co. proto dostala ode mě kopy. ted mi ona i kámoška a vsichni ostatní jen davaj přednášky o tom jakej sem hajzl a vsechno možný. viz včera: ses děvkař a denisa se kvůli tobě trápí. jenže co mě je do toho že se trápí zaprvý si to udělala sama a za druhý chci a mám upe nekoho jinýho s kym sem konecne happy a vim že ona me nepodvadí a mysli to aspon uprimne a není semnou jen z lítosti. vícemene je mi líto že se trapí ae už to de mimo mě.
mám hroznej strach z toho že ony dvě udělaji něco co proti mě poštve i kristýnku...už se jednou podobná věc stala...ale vim že kris má svojí hlavu a snad si od nich nenecha nic nakecat nebo prostě nějak doufam že se jí nezprotivim jejíma řečma. ja už sem i bývalce řekl že miluju kris... ale je tu ten strach :(

:( nechci jí ztratit :(

Potkala jsem člověka, ten mi vnesl do života světlo...Nikdy jsem tento pocit před tím nezažila. Jenže mám už přes dva roky přítele a hrozně si vyčítám, že myslím na někoho jiného. Hrozně si ho vážím a nedokázala bych ho opustit...

jenže co když se postupem času doopravdy zamiluju do člověka, se kterým mám pocit, že bych mohla být celý život....?

Někdo za mnpu příjde požádá mne o pomoc a já mu pomůžu i kdyby to bylo sebevíc nemožné udělám to !!!! Ale když potřebuju pomoct já vždy se na mě vykašlou :'( vím že jsem blbá že se nechám takhle využívat ale mám pocit že kdybych nepomohla už vůbec tady nebudu mít žádné přátele

ty vlastně nemám ani teď ale já nevím no :( jsem kvůli tomu špatná ?

Moje nej kámoška při mě stála, když jsem to nejvíc potřebovala a já jsem jí za to mocinky mocinky moc vděčná, ale poslední dobou mi příde, že už jí nezajímám !!! Ona není jako já . . . žije ve světě oblíbených a šťastných lidí!! Nedávno mi řekla, že už nechce číst, co píšu, že to prý začne číst až to prý nebudu o tom samém !! Myslíte, že jí mám odpustit . . . .??

Kruinál . . . přídu si bez ní tak sama, ale možná je to tak lepší !!!

Pořebovala bych se z něčeho vypsat.. Celkem mě trápí jedna věc.. A tou je naše rodina. Prostě si s nimi nerozumím. Nejvíc si rozumím asi s tátem, ale taky se kolikrá pohádáme, protože on je strašnej nervák.. Mamina na mě pořád jen křičí.. když třeba neumyju jednu za čas nádobí ( s tím, že jsem byla domluvená, že to konečně jednou udělá sestra)nadává mi , že nic nedělám a tak..Ale když uklidím celý byt..zametu na chodbě, uvařím a umyju nádobí ani s toho nevšimnee, nebo mi eště řekne že to je blbě...Ona mě strašně zhazuje..to vlasně nneí tak hrozný, spíš je hrozný, že si to moc beru.. Pk si myslívám že nic nedokážu..že jsem k ničemu.. pak ani nemám chuť v tomhle bytě něvo dělat z vlastní iniciativy, protože tuším, že až to udělá, zase to bude špatně..ale to mi zase nadává, že nic nedělám..je to neuvěřitelný kolotoč..nmotá se mi z něj hlava..
Dalším problémem je sestra.. Bije mě.. hodně a kolikrát na mě udeří bzdůvodně.. Když začne, jde z ní strach. Jinak je v pohodě, ale pokud ji to chytne.. Tuším, že by potřebovala odbornou pomoc, protože tak celkově ...její chování někdy opravdu není normální.. Ale naši s tím nic nedělají..
Ve škole mi aspoň nikdo nenadává tak nehorázně sprostě jako doma..Nemám chuť se domů vracet..

Co mám dělat?