Zpovědi

Tak si říkám, jestli třeba není muj život začarovaný.Jsme pořád v jednom příšerném kolotoči.MOji rodiče se rozvedli a já jsme to přestala zvládat.Zustala jsem s bratrem u matky a je to upřímně řečeno hruza.Mamina není v jednom kuse doma já se musím strat o to aby bylo vubec doma co jíst či aby bylo vše ok.chodím se psem i v době kdy jsme nemocná, školu nezvlám(jsem na gymplu)nezvládám svoje aktivity a mamce to je jedno.nedělá věci které by dělat měla.utrácí peníze za chlast a pka se diví že peníze nejsou.už nevím ...a navíc s emi začala lepit smula na paty..jsme troska nebo jsme prostě vytížena???

Bojím se..možná si to jen namlouvám,ale zdá se mi, že ztrácí zájem... Co mám dělat?? Nechci ho ztratit!!!!

Nechci aby to skončilo...

už třetí den je mi zle, pořád na záchodě, šílený bolesti v břichu...hledala jsem na netu články k daný věci a jsem nejspíš v tom. Nevím co dělat, co když se totiž jenom mýlím?Do zítřka si můžu ještě koupit POSTINOR a zabránit tomu. Ale co když těhotná nejsem?Mám si ho pro všechny případy koupit?

fakt nevím, ale jít pak na potrat se mi nechce určitě, ale bojím se aby postinor neselhal://

Cítím se sama...Potřebuju být sama ale přitom potřebuju aby mě někdo obejmul a řekl mi upřímně že mě má rád a že tady na tom swětě ještě pro mě žije tolik lidí...Připadám si sama,méněcenná,zklamaná a já ani newím pořádně sama co wšechno ale už zase mám deprese,wím že to zase jednou odejdou ale za jak dlouho tentokrát...??Nedokážu být někde we společnosti,protože i kdybych tam byla s kamarádama tak stejně duší i srdcem budu uplně nikde jinde!!!Nawíc mě odmítl kluk s kterým jsem toho TOLIK prožila,bylo to jen takowý nezáwazný,ale hezký a teď...??Wšechno se mi sype pod rukama....NOT ALONE!!!!I HATE MY LIFE!!!Odpusťte.......... :(((

CHCI BÝT KONEČNĚ ŠŤASTNÁ A BWIT SE TAK JAKO DŘÍW......

v poslední době jsem nějak moc přecitlivělý... nějak to na mě padá, dokonce mi i často ukápne nějaká ta slza... asi to je tím že chci pomáhat ostatním a je toho na mě dost, protože ty problémy potom beru částečně za svoje...
většinou dokážu poradit úplně bez problémů, ale občas se stane že nevím co říct, nenapadá mě ani jediné slovo jak toho člověka podpořit...
řekněte mi co mám udělat, abych se nezměnil v tom že chci pomáhat druhým, ale ať z toho nejsem tak na nervy...

někdy mám pocit že chci spasit celý svět, i když moc dobře vím že to nejde

co je to za život, když se chci bavit,....jednou přestat myslet na realitu a její krutost... odvázat se, opít se.... dostat se do euforie a pak přijde zlom... o člověku se roznesou drby, že je to lehká holka, že dala každému, i když to není pravda...a to jen proto, že jsem nebyla po vůli jednomu klukovi, že jsem mu udělala trapas, že jsem zničila jeho ego.... a teď se snaží potopit on mě...Neudělala jsem nic špatného....Jenom jsem mu ukázala, že ne s každou holkou může zametat...

...mávnout nad tím rukou, nebo se mstít??...

....Už zas mam nekonečně nekonečné depky....už mě nebaví žít už v tomhle všem nevidím žádnej smysl.....nevím o mám dělat....nejrači bych skončila se životem ale vím že to nemá smysl....nevím co mám dělat ksakru....

PROČ je svět tak hnusnej..proč???

nenávidím je .... všecky... myslí si, že já všechno zvládnu, myslí si, že chci zvládat. fajn, ale berte v potaz i to, že nemusím chtít. zvedá se ve mě vlna.,... všichni víte, že sem silně nervově labilní.... teda, když nemusim vydržet hroutím se, a když je krize a všichni odpadnete, já jediná stojím. nechci táhnout vaše problémy za vás. nemám k tomu důvod. jak praví jeden text: Pohrdám vámi neznáte nic, nežli samou lež a klam, pro tvrdost vašich srdcí, jen jen pro ni, umírám... nenávidím vás

nejsem divná? snad ještě sem... :P

A uz je to tu zas. Dalsi z tych starych znamych dni blbcov. Uz ho mam takmer za sebou no zajtrajsok nevyzera o nic lepsie. Neznasam to, uz zas ma chyta depka a ja sa jej snazim zo vsetkych sil vyhnut, lebo to je to co najmenej teraz potrebujem. Navyse som zistil ze ma uz nikto neberie vazne. Neviem preco ved mam normalny humor ako ostatny. Vzdy ked nieco poviem tak akoby uz len kazdy cakal co to bude za blbost. Vsetky ucitelky v skole mla neznasaju a pozeraju na mna ako na blbca. Uz ma to tam absolutne nebavi.

Najradsej by som odtialto niekam vypadol

sem mel bejt strejda za par mesiců....a budu akorat tak velký ho*no :( až dostanu toho k*etena do rukou tak ho asi zabiju pac se neudrzim a dostane co si zaslouzi :( chudak segra je ted dva tejdny už v nemocnici... on ji tak hrozne zbil a ete utek :( segra je z toho upe na dně...stejně jako máma...jako petr(matky přítel)...

ja sem ho nikdy neměl v lásce, ja sem veděl že je to parchant, už za to že bil mě...občas vyjel po segře...ale ta ho milovala...možná ještě pořád miluje a neviděla co on je zač...ja sem jí to dával dostatečně navrch aby to poznala...ae nepoznala vůbec nic...až když jí opilej zbil upe do krve a ona o to přišla...nechtěl sem aby měla dítě s takovym parchantem a i sem jí to řekl, ae věděla že se na to hrozně těšim. :(

:( je mi to líto a chci to vratit :(

posledni dobou si přidu hrozně odstrčena...nemužu si pomoct... neni zase nejhorši, sem tam par slov pohodim ale spiš posloucham jen naražky... to sem je snad všechny už omrzela? furt se mě všichn i ptaj co mi furt je, to jim snad mam řict všimej te si me nebo to skonši blbě?! nebo co..par lidi me i pro jistoitu primo ignoruje... to sem snad važně tak vadna?!

sry že sem lezu s takovejma kecama...ale už fakt newim jak jit dal...

Začala som papať Som na seba hrdá Ale ne fakt, ved je to super, sama zo seba sa teším, som si dala take cereálie že Cookies ale boli dobré Odporúčam trošku mi teraz asi šibe lebo tam bolo na mna vela cukru Ludia okolo mna začínaju byt nadšený, a ja nemam pocit už že o nich prichádzam

Všetkým prajem dobrú chuť

Když příjdu domů ze škOly, tak mám ještě hafo věcí, co musím udělat, ale nemám vůbec sílu... Už je pět hodin, za hoďku mám být zase upe jinde, ale mezitím musím udělat mrtě hodně věcí, ale prOstě nemůžu... Nemám na to se zvednout z tý d**ilní židle a jít makat... nemám sílu... A navíc tu sakra zas není žádný jídlO a já mám hlad

béééé

lidi newim co mám dělat.na horách sem se zabouchla do jednoho úžasnýho kluka a ted newim jak se z toho vylízat.a ted mě napsal na icko že mě moc miuje ale já si myslim že si dělá srandu nebo si mě splet

co si od toho mám slibovat???

nevím jak začít...ale tohle období je pro mě až moc těžký,nějak ho nezvládám,myslela jsem si že jsem celkem silná osobnost ale nejsem..ted me rozbrečí každá sebemenší kravina..nikdo mi neumí pomoct,lidi kterým to říkam jen řeknou to bude dobrý ale já prostě v to nevěřím.... tak jdu k věci... mám kluka s kterým jsem za týden půl roku dřív jsme byli nej¨.kámoši ale od velkých prázdnin jsme to dali dohromady...celkem máme dobrej vztah ale Pavel(můj kluk) se před měsícem odstěhoval z našeho města,jediný štěstí je že do našeho města dojíždí do školy...bydlí asi 18km od našeho měste...si asi řeknete že to není moc daleko..jj fakt ne..ale nejde o to že bydlí jinde jde o to že se nesmíme videt... byla jsem 2 tydny nemocná a on me po týdnu a třech dnech přišel navštívit bylo to krásný,pořád jsem si jen povídali a říkaly si jak se nám stýzkalo naše dotyky bylo uplně jiný než kdy jindy takový plný vášně proste tam byla cítit taková obrovská atmosféra..no nevím jak to popsat kdo zažil asi ví co mám namysli...přišel asi ve 3 a ve čtvrt na 7 mel jet domu busem...ale moje mača se na bydlí že ho v půl 7 odveze a pavel souhlasil...pavlovi volala ve čtvrt mamka a ptala se kde je.. a on že jede s moji mamkou autem..jeho mamka mu v tu chvili polozila telofon.. a ja se pavla ptám co se deje a on ze ji nastvaslo to že jede domu autem a ne autobusem...rikam dobry to bude v pohode ale to co prijde ted v pohode moc teda jako fakt nebylo..přijely jsme před jejich bárak a před ním stál ondřej(to je chlap co bydlí s pavlem,jeho mamou a brachou-není to přitel jejich mámi nic...jen proste kamarad ktery jim pomáhá a bydli snima nic vic..)pavel sedel vepredu a ja vzadu oby jsme vystoupili a ondrej zacal na pavla neskutecne rvat...mazal domu a delej pavel se zmohl jen na to mu rictˇ-co je zase? a ondrej na to delej mazej domu mama ti snad rekla jasne jak mas jet domu ne.. tak delaj bez domu... ja na ondru ahoj.. on nic tak to zkusim znova a ona v tu rano zacal na me jecet... čau doufám že jste si to uzily bylo to naposledy co byl pavel boleslavi....já jen cumela a nasedla do auta.. totálne vytočena jak já tak i mamka...obě jsme nechápali mamka se rozčilovala že snad ten benzín platí ona a ne oni...večer píšu pavlovi že se mu omlouvám že jsem nevedela že to bude tolik vadit že pojede domu autem...a on mi na to odepsal.. ze se nemám omlouvat .. že si mysli ze nas chteji rozdelit .. atd --- a od ty doby jsem ho nevidela telefon mi nebral a ani mi neodepisoval na smsky.. nic proste az ted o vikendu najednou prijel ... a vse je jinak...pri ho sám pustil .. ta nevim co si o tomam vsem mam myslet... co si myslíte vy???

nechápu o co mu jde...

Jsem blázen,všichni mi nadávají že sem vypatlaná když si s nima nechci povídat....třeba jen proto že nemám náladu...a proto mě odsuzují...asi si něco udělám abych jim nemohla překážet!

To jsem vážně tak špatná?

on mě s tou sestrou bude srovnávat pořád. já už tohle fakt nemůžu,prej sem rozmazlenej fakan co doma ho**o dělá (zatímco sestřička je plná ochoty a lásky,že?)..jenomže jak on to může vědět? nijak,jenom příde a zkazí mi náladu-už ho mám plný kecky. v sobotu sem měla zase "svůj den" s náladou pod bodem mrazu a on si příde a začne buzerovat..pak sem se kvůli němu pořezala a já tohle dělat nechci,sakra nechci,ale úplně cejtím tu tíhu na hrudi,jako kdyby na mně ležel obrovskej kámen. horší je že až mě uvidí rozbrečenou tak mi zase začne nadávat a když si náhodou všimne těch jizev tak du do blázince ani nemrknu.i když tam možná patřím..díky tati

...já sem troska,já to vím...ale nemůžu jinak,já se řezat nechci :(

Mám udělat první krok? Je to podivné..na icq mi píše, že mě miluje, a že mi to dnes slušelo atd... ale když jsme spolu tak mluvíme jen o hloupostech..jo...klidně spolu mluwíme i dvě hodiny a stále máme téma, ale já bych chtěla něco víc nežli spolu mluvit...ted jsme byli na lyžáku a byli jsme sami v pokoji... místo toho aby mě třeba políbil tak jsme blbli a hráli polštářovou bitvu...váleli jsme se po sobě a smáli jsme se, ale i tak jsem chtěla aby bylo něco víc nežli ten večer jen kamarádství..nechápu to.... takže pokládám jednoduchou otázku... Mám udělat první krok?

Strašně se trápím!Se školou a hlavně smíma kamarádama!Moc někdy nezapadám do kolektivu protože jim připadám hnusná zrůda!Ale naučila jsem se bojovat!A to my dodává sílu ale někdy se stane že si zabrečím

Můj život je na nic-nikdo mě nechce

achjo, zítra zase pondělí a já musím na tu d**ilní praxi, nejraději bych tam nešla, že bych se na to vykašlala a zůstala doma, jenomže pak bych z toho mohla mít problémy ve škole, vědět , že mě nepřipustí k maturitě tak se na to vykašlu.....

....nic extra....