Zpovědi

Seremě to že si o mě spolužačka myslí že jsem uplnej dement a nic neumym a když nikomu pomůžu už je na mě nasraná

Mám se jí omluvit?

jak to mám napravit, když nevím čím jsem ublížil?!?!

...

ten dodatek myslím, co se týče bezpečí...nic víc...to jen kdyby si to někdo jinak spojil

konečně doma nebo příliš brzo? v nemocnici sem se teda cítila bezpečněji...dneska mě odvážela sanitka na úrazovku a to sem byla už asi 2 hodiny doma...celkem slušné..nojo, celkem kotel mi prosákl obvaz na té noze a to neměl, když sem to oddělala, tak to krásně teklo...nejradši bych se tam vrátila...ikdyž to není žádný med a na jipce se mi moc nelíbilo a asi 4krát mě stěhovali...bylo tam bezpečí a nemusela sem se nikomu a ničemu bránit

...kdo čet zpověď minulou něco mu to třeba řekne...kdo ne...snad taky

je chyba chtit neco co je podle vas dobry??? podle me je...ale asi se to nekomu nezda...ja jen nechapu proc...jen ji nemam rada...no...muj nazor...nikomu ho nevnucuju...konec tecka...

fujfujfuj

jedna chyba za druhou... topím se ve tmě, v chmurných myšlenkách... opouští mě síla k boji... už nemůžu...
tři dny jsem tušila, že se něco stane...ten pocit...nepříjemný pocit... ten strach... zase ten strach a hlas v mém podvědomí promlouval... pak to přišlo... člověk, kterému jsem věřila, mě zradil... zasadil mi úder do srdce... tři slzy a vztek, pak přišla prázdnota v mé mysli... lhostejný pohled, bez myšlenek... bolí to... hodně to bolí.... to vážně nejde nikomu věřit?

proč on?? PROČ? Kubo, já ti věřila.... hodně.... co jsem udělala špatně, žes mi to musel takhle "vrátit"?:'(

Vždycky jsem měl co dělat, plno věcí mě bavilo. Dokázal jsem se zabavit prací. Ale poslední měsíc mě nic nebaví. Topim se v prázdnotě. Jdu do školy, jenom to tam odsedim. Kolikrát mám tak blbou náladu že jenom sedim v lavici, nikoho neposlouchám, na nic nemyslim... protože už ani na nic myslet nedokážu. Přijdu domů, pustim si hudbu... sedim u ní do večera... nic nedělám. Nebaví mě nic dělat, pracovat. Ach jo... Ještě tak dokážu vysedávat u piva... to mi na chvíli náladu zvedne... ale pak jsem na tom ještě hůř než předtim... a takhle to je pořád dokola... a takhle to dál nejde... ale já nevim jak dál...

/// všechno kvůli dívce... ani jsme se nerozešli, ona mě má ráda, já jí... ale ten vztah teď nemůže pokračovat... je to z tak nemožnýho až neuvěřitelnýho důvodu... aby to mohlo pokračovat tak musim 80 dní čekat... a to mě hrozně deptá a dovádí do tak

mě nikdy ani nenapadlo jaký to je...nikdy sem to nezažila....včera mi umřela babička a já vůbec nevim,co ted....jak to tedka bude....vždycky nééé já nechci na oběd k babičce....to mi dá jenom pěto k narozkám?Co mi to zas dala k vánocům?....jo je to asi normální,ale bylo to nějak moc rychlý...najednou prostě příjdu domů a máti mi řekne,že babička umřela....je to tak zvláštní....já si venku někde hulim a moje babička umírá a já o tom ani nevim a směju se...tedka na mě všichni mluvěj a něco po mě chtěj,ale nejde to....sem myšlenkama jinde....at mě kurva všichni nechaj bejt.....

je mi líto jaxem o ní mluvila.....ale tedka už je to jedno....

dneska sem zjistila, že krvavé,pořezané ruce má holka, co by to opravdu neměla dělat! nechápu to :( proč to udělala, když nemá důvod?! Asi si nejspíš myslí, že to je nějaká ohromná sranda todlecto! Prostě se pořezala jen tak! a ještě se stim chlubí opravdu ji nepochopim

Pro rejpaly upozorňuju,že dnes nebudu psát o dudlíku...

Přípravy na svytbu v plném proudu...Fajn super na to jsem se vždycky tolik těšila . Já vybírám květiny na schodiště a vybírám meny na hostinu.Připravuji kolekci desertů a objednávám pozvánky.

ON si odjede půhvíkam! Nezavolá,nenapíše NIC!

Jak si mám vzít tak nezodpovědného člověka? Začínám pochybovat o naší budoucnosti...

Co když je s jinou,někde si užívá,no ta představa je naprosto příšerná. Připouštím si otázku,že má něco neodkladného,ale 38 hodin se neozvat?

Bojím se....

Nevím co se semnou v poslední době děje.Mám pocit hrozný prázdnoty.Mám pocit jako kdyby moje cesta na tomhle světě skončila a já se chystala na dlouhý nekončící odpočinek.Nelíbí se mi to,protože i přes nástrahy,které mi život připravil jsem na světě ráda a ještě nechci odejít.Jen nevím jak naplnit tu prázdnotu,která mě tak spaluje...

Já už to vážně nevydržím. Moc ho chci zpátky bez něj to nemá smysl. Všechno se mi hroutí. Celý můj život před očima, už pro mě nemá nic smysl, jsem hrozně prázdná.... nezvládnu to

chtěla sem něco udělat..ae neudělala...protože sem moc mladá..ae chtěla sem zabiiit jednu holku-Danu Othmanowou..je možné že jii nesnaashim tk moc..tk proč za to trpii má nej kaamoshka..za to že se snii zahazuju wenku..

Prosiiim daa se to odpustit..??!!!

Kdybych mohla vrátit včerejšek tak to hned udělám... včera jsem přišla domů nakalená a rodiče to poznali.. mamka už je v pohodě, otec mi ráno vrazil,. oba jsem je hodně zklamala, ale nejvíce sebe, že něco takového vůbec dělám...

:(

Já vlastně ani nepotřebuju rozhřešení... Mě by pomohlo snad jen tlačítko restart někde v mym životě... prostě ho předělat od základů... ale to se nedá... já už jsem úplně v hajzlu!!! ale co si mám co stěžovat, vždyť si nejspíš všechno moc beru... a začínaj mi depky... nemohli byste mi někdo napsat na mail? abych se necítila tak sama... kdyby se vám chtělo,tak napište na sandika@seznam.cz

ahoj lidi...........chtěla jsem se jen zeptat,jestli někdo už tohle zažil.........zabila se mi kamarádka.........mohla jsem pro ni udělat víc,a možná by se to nestalo!!!Neskutečným způsobem to bolí!!!Bojím se vyjít z domu,protože mi ji vše připomíná.Bojím se večer zavřít oči,protože ji vždy vidím v kaluži krve......už dál nemůžu!!!Nedávno jsem se předávkovala prášky na spaní.Ale bohužel mě našli.........jak moc bych chtěla být teď mrtwá,ale zároveň si uvědomuju,že tu mám tolik nedořešených věcí.........moje kamarádka,která mě ve všem dokázala podržet mě teď taky neskutečným způsobem pomáhá :o/Moje váhá klesla pod 45kilo........prostě mi nic nechutná.Wim,že se o mě bojí,ale situaci mi nezlepšuje.........vyhrožuje mi,že to řekne mým rodičům........to by mě totálně zničilo!!!Už opravdu newim jak dál..............nedokážete si představit,jak moc mi tu Lena chybí......nevěděla jsem,co mám,dokud jsem ji neztratila..........

Poslední dobou opravdu nechápu moje rodiče. Ano uznávám, když po nich něco požaduji, tak se mi snaží vyjít vstříc, ale problém je tu, že mě nechtějí pochopit. Nechápou moje koníčky, záliby, způsob jak žiju svůj život a jak si ho představuji v budoucnu.. Poslední dobou bylo spousty neshod, a když jsem přišla s tím, že chci jít na intr nebo na ubytovnu, tak jse mi dostalo otázky, zdali mě už tak štvou, že od nich chci pryč... Ano, chci pryč, ale mám strach jim to říct na rovinu. To, že chci pryč, nesouvisí s nima. Je to protože nemůžu žít ve městě, kde bydlíme. Je dost malé a já jsem oproti jiným lidem co zde bydlí jiná, s nikým si tu nerozumím. Nic mě tu nedrží, protože tu nejsem šťastná a oni mě opět nechápou...

Sice to není problém, kvůli kterému by se měl zbořit svět. Ale mrzí mě to.

Proč musela Jessinka zemřít poradte jak jse zbavím toho že už na ní nebudu tolik myslet

Prosím pomoc

vnímám to, že do té společnosti nepatřím... jsem jiná než oni...mám jiné zájmy, myšlení, pohled na život a na smrt... zajímám se o smrt, a tvrdí mi, že jsem zlá... mám pohled vraha, jsem blázen, trpím schyzofrénií...a to jsem stále jště člověk?
Proč jsou takoví... bezcitní, a sobečtí?

...nebo je to normální?

dneska mám výbornou náladu...ale v kouktku duše čekám, že mi jí určitě někdo zkazí...(mno, nevím, jestli je tohle zpověď, ale vyjadřuje to můj momentální duševní stav)

..je to normální?