Detail a diskuse u zpovědi

Dik moc vsem za komenty.....P.S.tednhle problem se uz vyresil...*jupí* x)

Já to v sobě taky dusim, protože mi nic jinýho nezbejvá..bohužel

to jsem take mela....Musis hledat....musis s tim zit....az najdes prave pratele...

Mám stejný problém... a posledně jsem za to dostala vynadáno... LIdi, kteří tě mají rádi, tě rádi vyslechnou... a neukousnou tě, když ukážeš, že i tobě je mizerně, zle a cítíš se špatně. Snáz tak dokonce poznáš, s kým se do té doby bavíš... A jestli mu můžeš věřit i dál...
Skus to třeba... skus se přemoct a říct alespoň něco... Je to osvobozující a objetí někdy dokáže víc, než si myslíš.

Nemusíš své problémy říkat lidem, které znáš osobně. Mně třeba pomáhaj i lidi, se kterýma sem se seznámila na xchatu ( ach já záwislačka). Říct jim to je pro me nekdy snazsi...i kdyz kazdy nedokaze sve osobni veci a sve problemy rict nekomu koho vubec nezna, ale na druhou stranu je to zase lepsi, protoze pokud se seznamis s dobrym clovekem, tak se mu sveris a mozna ti jeste poradi nebo te "jenom" prostě vyslechne

tak,to je jako kdyby si psala muj pribeh.... akorat,s rozdilem,ze ja uz si neco delam..... tak to nedelej,je to blbost!

nu..dusit bys to v sobě neměla...znam to moc dobře, k ničemu to nevede..akorát se všechny problémy nabalujou na sebe...problémy by se měly řešit...zkus se někomu svěřit, určitě někdo takovej je..a pamatuj, že je určitě zatěžovat nebudeš...hodně štěstí

připomíná mi to pořekadlo o kovářove kobyle

Nad problémy, které můžeme vyřešit nemá smysl plakat. Nad těmi, které vyřešit nemůžeme také nemá smysl plakat. Můžeme se s nimi jen smířit. Sama sebe změnit můžeš. Třeba jednou nalezneš někoho, komu budeš moci věřit.

takhle sem to dřív měla taky..a pak sem se přede všema zhroutila ze stresu z vlastních problémů...nenech to zajít tak daleko

pravej pritel by te dycky vyslechnul a rad by ti pomohl...zkuz to prekonat...treba se ti ulevi...takovej problem mam taky...