Detail a diskuse u zpovědi

Tak se asi taky vyzpovídám, protože už mám všeho plný zuby.
A) barák mi za chvíli spadne na hlavu, protože se tu 50 let nešáhlo vůbec na nic a veškerý opravy, co tu otec s dědou dělali jsou neskutečně zfušovaný. Abych to tu dal dokupy, tak bych na to potřeboval X mega, který nikdy mít nebudu. Kromě toho je ten barák i nesmyslně velkej a na hlavu mi tu můžou sletět hned tři střechy. Navíc všechno vede ke všemu - elektrika stoletá, aby se mohla udělat nová, tak bych potřeboval dělat nejdřív stavební úpravy - nemůžu, protože těm protivným důchodcům, co bydlí nahoře v patře vadí úplně všechno. Nemaj tu ani věcný břemeno, nic, jen z mý dobrý vůle je tu trpím. Namísto toho aby byli vděčný, že tu jsem schopnej prakticky všechno spravit, zařídit atd mi akorát hází klacky pod nohy. Nebudu čekat až umřou, abych mohl začít renovovat. Můžou tu být rok, pět nebo taky 10/15. Jediný dvě hezký místnosti jsou ty, který obývám - jednu dal dokupy táta, druhou já. Jenže problém je i hajzl a koupelna, o to se dělim s důchodcema a oni jsou jak dobytek - koupelnu nikdo neuklidil tisíc let, než jsem to psychicky nevydržel a uklidil jí sám. Hajzl to samý. Jak si sem mám kohokoliv pozvat, bych se musel hanbou propadnout. Uvažoval jsem, že si udělám vlastní koupelnu a hajzl, ale příjde mi to jen zase flikování na chvíli a vyhozený peníze, protože takovej mega statek stejně nikdy dokupy nedám. Když jsem se chtěl poradit s otcem, že bych si půjčil nějaký peníze a postavil si nějakou menší dřevostavbu někde na zahradě, tak mi řekl "a co bude s barákem? necháš ho spadnout?", tak mu povídám že jestli ví o lepším řešení, ať mi řekne co mám dělat - mlčel, neví.

B) Před cca 2 lety mi utekla bývalá se ženatým chlapem se dvěma dětma. Byla to první holka, se kterou už jsem byl ochotnej uvažovat i o rodině, byli jsme spolu 4 roky, nikdy jsme se nepohádali, od začátku spolu bydleli a prostě to fungovalo.
Od tý doby jsem sám. Nikdy mi samota nevadila, ale co je moc, to je moc. Nemám si s kým pokecat, svěřit se (leda tak s důchodcema, ale oni žijou někdy v době před sto lety, o čem se s nima člověk má bavit... ), pomazlit, pomilovat, prostě nic. Když jsem náhodou na pár rande byl, nikdy z toho nic nebylo, protože většinou to vyhořelo na komunikaci přes messenger, kde si prostě nebylo za chvíli co říct, anebo ty holky psaly jako totální analfabet s hrubkama, bez čárek, prostě IQ houpacího koně. Když náhodou na seznamce někoho oslovím, odpovědi se většinou ani nedočkám. Už dvě holky mi mazaly med kolem huby jak jsem úžasnej, jak musím být sen každý a bla bla bla, ale ve výsledku se vždycky dočkám toho samýho "zůstaneme kamarádi". Dopr**le nabídnout přátelství někomu, v kom vzplála jiskřička lásky a zájmu, je jako nabídnout žíznivýmu ze sahary krajíc chleba. To se chlap opravdu musí chovat k ženským jako úplnej z@&#! a dobytek, aby ho braly vážně a stály o něj? Teď si píšu s jednou, se kterou jsme se osobně seznámili na fesťáku - dokud byla zadaná, psala takový krásný věci, pak jí ten její kopnul do pr**le, takže by byla eventuálně k mání pro mě - přestala takový hezký věci psát jako když utne. Předtím jsme spolu strávili na messengeru každý den, prakticky od nevidim do nevidim a pořád se bylo o čem bavit. Jak se rozešla, tak najednou napíše možná tak jednu dvě zprávy denně, na odpověď čekám půl dne. Co se sakra stalo? Já už těm ženským fakt nerozumim...

C) Vzhledem k neustálé samotě se můj život točí pořád dokola - do práce, z práce. V práci mě to sere, příjdu domů a vidim stav baráku a nedejbože potkám důchodce, takže mě to vzápětí sere i doma. Začínám uvažovat, že bych zkusil podnikat, protože za ty roky práce s lidma (nejdřív jsem se léta živil jako ajťák, s tím už jsem kvůli demenci kancelářských seknul a šel dělat do fabriky, jenže tam to taky není žádná hitparáda, zejména když firma najímá agenturní poláky, úkáčka, srby a já nevim co všechno). Vlezu do fabriky a 3/4 fabriky neumí česky, neumí svojí práci, odvádí jí naho**o a věčně po nich něco spravuju. Jenže samozřejmě nikde nejsou kloudně relevantní informace, jinej podnikatel neporadí, všude čtu akorát vyhlášky, zákony a sračky psaný úředním jazykem, ze kterýho se člověk nic nedozví. Já prostě chci dělat ve svojí dílně, bez lidí, pěkný věci pro lidi a tím se živit a mít klid. Nechci denně jezdit do kanclu nebo fabriky plný dementů.

D) nechci se kvůli baráku zadlužit a bejt kvůli hypotéce a podobným kravinám uvázanej do práce, kterou nesnášim a dělat jí nechci. Uvažuju o tý dřevostavbě ze skládačky a měl bych pokoj. Půjčil bych si cca 700 000, to bych d