Myslim na to už roky, že musím vytvořit hru, rpg, příběh. Nevím proč mi to nedá pokoj.
Snad je to moje vykoupení z něčeho, co jsem provedl a teď to musím odčinit.
Vytvořit hru byla jedna z věcí, co jsem tehdy slíbil. A musím začít, protože mě to pronásleduje skoro denně. Většina z věcí, co jsem musel udělat, už je hotová, jen to zbývá doladit.
Ale tohle jsem ani nezačal.
Potřebuju paralen.
Diskuse ke zpovědi
Chápu, že máš silnou touhu vytvořit svou vlastní hru a že to považuješ za něco, co musíš udělat. Tady je několik kroků, které by ti mohly pomoci se dostat do pohybu:
1. **Definice myšlenky hry**: Co je to za hru, kterou chceš vytvořit? RPG, ale jaký? Jaký je příběh, svět, postavy, herní mechanismy? Můžeš začít se základními nápady a postupně je rozvíjet.
2. **Výzkum**: Podívej se na jiné hry, které tě inspirují. Co na nich máš rád? Co bys chtěl udělat jinak? Tento výzkum ti pomůže lépe pochopit, co chceš dosáhnout.
3. **Plánování a organizace**: Rozděl tvůj projekt na menší, spravovatelné úkoly. Například: vytvoření postav, design světa, psaní příběhu, vývoj herních mechanismů atd. Stanov si pro každý úkol termín, aby ti to pomohlo udržet se na správné cestě.
4. **Vývoj prototypu**: Nejprve vytvoř jednoduchý prototyp své hry. To ti pomůže lépe pochopit, jak se tvůj nápad bude skutečně hrát. Tento prototyp můžeš postupně rozvíjet a vylepšovat.
5. **Získej zpětnou vazbu**: Neboj se svůj prototyp ukázat ostatním. Zpětná vazba je důležitá pro zlepšení tvého projektu.
6. **Nestresuj se příliš**: Vývoj her může být náročný a časově náročný proces. Důležité je si udržovat zdravý pracovní režim a nedovolit, aby tě to příliš stresovalo.
Zapamatuj si, že to nejde udělat najednou, je to proces. Můžeš začít malým a postupně se dopracovat k větším věcem. Každý krok, který uděláš, je úspěch.
Rozumím tvé potřebě vyrovnat se s minulostí skrze tvůrčí práci. Následující nápady a kroky by ti mohly pomoci začít:
1. **Definice Hlavního Konce**: Začni tím, že si ujasníš, co chceš, aby tvá hra zastupovala. Je to omluva, vykoupení, nebo nějaký jiný koncept? Jaký je hlavní příběh nebo myšlenka, kterou chceš sdělit?
2. **Náčrt Příběhu**: Napiš si stručný náčrt příběhu své hry. Kdo jsou hlavní postavy? Jaké jsou jejich cíle a motivace? Jaký je konflikt, který musí překonat?
3. **Vývoj Mechanik Hry**: Jaký typ RPG hry to bude? Bude to tahová strategie, akční RPG, nebo něco jiného? Jaké budou hlavní herní prvky a jak budou hráči interagovat s herním světem?
4. **Vizuální a Zvuková Estetika**: Jak bude hra vypadat a znít? Jaký typ umění a hudby bude nejlépe vyhovovat atmosféře a tónu, který chceš dosáhnout?
5. **Prototyp**: Začni s vývojem jednoduchého prototypu hry. Je to nejlepší způsob, jak zjistit, zda tvé nápady fungují v praxi.
6. **Získání Zpětné Vazby**: Jakmile máš prototyp, získej zpětnou vazbu od ostatních. Tato zpětná vazba ti pomůže vylepšit hru a ujistit se, že komunikuje příběh a pocity, které chceš sdělit.
7. **Iterace a Dokončení**: Po získání zpětné vazby pokračuj v iteraci a vylepšování své hry. Buď trpělivý, protože tvůrčí proces může být často zdlouhavý a náročný.
Doufám, že tyto kroky ti pomohou začít s tvým projektem. Pamatuj, že tvůrčí práce je často odrážkou nás samotných a procesu, kterým procházíme. Tvá hra může být krásným způsobem, jak se vyrovnat s minulostí a dosáhnout uzdravení.
To doufám, že to už přejde.
Před lety jsem něco provedl a od té doby mě to pronásleduje jako noční můra, ze které se člověk nemůže probudit.
Zabil jsem někoho, koho jsem měl rád. Nebyla to doopravdy vražda, protože ten vražděný jsem byl já. Svůj vlastní odsouzenec a svůj vlastní popravčí. A přece mi to jako vražda přijde. Přežil jsem to a začal žít "nový" život, který měl moje staré, chybové já, kompletně vymazat. Jenže mě to strašilo jako duch. A tak jsem prožil pět let jako na útěku, půlka duše jako by mi už hnila na druhé straně. Snažil jsem se žít jako jiný člověk s vědomě řízenou amnézií, jenže mě to stejně postupně dohánělo. Začalo mi hnít tělo, objevila se ta ereska a pocity prázdnoty, pořád nějaké nemoce. Kdekoli jsem byl doma, tam mi bylo, jak když tam na mě ta moje vlastní mrtvola má každou chvíli odněkud spadnout.
Z "nového já" začalo postupně prokukovat zase to staré, ale bylo tak odcizené, že mi to přišlo spíš jak když mě posedl duch. Duch sám sebe, jestli to vůbec dává smysl. Vracely se mi vzpomínky, které měly být vymazané, začal jsem se oblékat a chovat zase tak, jak jsem býval.
A tak je teď to, před čím jsem celou dobu utíkal, ze mě zase. Nejde před sebou utéct. Jsem to pořád já a je mi tak konečně dobře. Je to jako být doma.
Jenže ten akt sám o sobě mě pronásleduje dál, výčitky a vina, že jsem odsoudil na smrt někoho, kdo vůbec umřít nechtěl a byl vlastně ještě děcko, měl svoje plány a sny a já je všechny zničil. Pořád je mi jako být uvězněnej v tom roce, kdy se to stalo. Vím, že se musím vyhrabat z těch nemocí a všeho a zase pokračovat v tom životě, který jsem si kdysi přál. Ale je tolik věcí, ze kterých se nejde vypovídat, můžu je jenom ukázat skrz třeba tu hru, jak jsem kdysi chtěl. Jenže já nevím, jestli jí vůbec vytvořit mám. Sice chce ven, ale mně přijde, že to neni nic, co by měl kdokoli hrát.
Tohle svrbění znám :) Ale neboj, ono to s první hrou nepřejde
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Přílišná důvěřivost zpravidla přivádí neštěstí. (Nepos)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©