Detail a diskuse u zpovědi

Doma hezky v klídku a pohodě. :)

No tak i s ereskou se dá žít v pohodě. Ale čeče šel jsem spát a teď mi to zas nejde, nechapu.

Merde, tak to asi nemáš z čokolády a kafe ke snídani.

Já mam eresku, ale dneska dobrý. Jo o doktorech mi ani nemluv ale trojklannej nerv to teda respekt, to prej je jedna z největších bolestí known to man

Tak žádný gurmánský požitek to není, ale výživová hodnota to vykompenzuje :)

A z čeho tě bolí hlava? Jsem měl několik let neuralgii trojklannýho nervu, kterou jsem taky přežíval na ibalginu. Přehazovali si mě mezi sebou neurologové, ORL, zubaři, chiropraktici, pak takoví ti "to máte ze stresu"... A každý od toho dával ruce pryč. Nakonec se na CT zjistilo, že mám cystu v čelisti, co mi zkazila kořen zubu, od kterýho se ten nerv občas zanítil, na stomatochirurgii to všechno vyřízli a od tý doby bezbolestný blaho. Tak to píšu, že jsou i příběhy se šťastným koncem.

A že už nějako nemůžeš ti taky věřím. S tímhle životním nastavením se ta energie zachovává dost těžko.

Dobrý, už je doma, trotl

On je to asi spíš iracionální strach vytvořenej z dětství v nestabilním prostředí, kdy se člověk naučil, že se každou chvíli všechno do rozesere do strašlivých rozměrů. A tak čekam dycky to nejhorší a totálně mě to vysává. Ty poslední dny byly doslova strašidelný, já tu o tom nemůžu ani psát jak hrozný věci se děly, přitom to chce ven.
Na zpovědnici byla ta zpověď "co by byl váš důvod to zabalit" nebo tak nějak. A nějaká holka tam řešila, kdyby se jí ztratilo dítě a ona nevěděla, kde je, že by to pro ni byla konečná.
A já se tam tehdy nasral, že bych to nezabalil, že bych naopak hledal a bla bla bla a pak jsem na tu zpověď pořád myslel. A pár dní na to jsem musel řešit něco podobnýho. Některý zvuky by neměl nikdo nikdy za život slyšet a jeden z nich je kvílení dítěte, kterýmu někdo ublížil. Studený telefonáty s doktorama a polišema. Teď už je to z nejhoršího venku, ale pořád ještě nic neni v pořádku a normálu. A já ten normál musim zajistit, přitom se kvůli nemoci pomalu rozpadám. A to do toho řešim hromadu jinejch věcí.
Hej, měl jsem za poslední tejden i jiný srdceryvný telefonáty, který mě kus zabily uvnitř, to bylo zas od staříka. Ten mi chybí, ale asi jsem ho v jeho očích zradil.. a to ani nemluvim o tom, jak se mi zbortily iluze některejch vazeb jak domeček z karet. Já už ňák nemůžu člověče, věříš mi to?
A teď tu sedim a čekam, až mi napíše zase jinej můj člověk. Taky je pro mě jak syn, i když to syn neni, spíš takovej můj Brutus ? on mě vezl dneska dálku, protože mi bylo špatně, začínam mít asi cukrovku z těch čokolád, a on nechtěl, abych jel vlakem (i když jsem mu nadával dneska, protože mě něčim nasral). Taky se o mně asi bojí, jako já o něj. A já teď čekam, až v tý tmě dojede zpátky a dá mi vědět, že je doma...

Ty proteinový kaše, je to dobrý?

Čokoládu, aby mě to nějak nakoplo, ale spíš se děje opak... ibuprofen, protože trpim na bolesti hlavy, ale přejdu asi na paralen, protože už nefunguje. A kafe z automatu já mam nejradši.
Tak aspoň, že jsi tady ty, já mam hodně stresu, jakože můj život je jedna velká bolest. A tady ty internetový fóra jsou někdy můj jedinej únik od toho všeho, pokud se teda chci vyhnout maladaptivnímu snění. Třeba teď mě pronásleduje strach o někoho, koho mam extrémně moc rád. A je to jak mučení, ale říkam si, že to bude dobrý a než to bude dobrý, tak se budu poflakovat tady a hledat si nějakou činnost, u který zaměstnam mysl.

Proč čokoládu? Proč s ibuprofenama? Proč z automatu?
Jinak to máš asi blbý, protože jsem tu jenom já, k snídani si matlám proteinový kaše a na deprese žádný zázračný všelék nemám.

hej lidi já mam deprese jak hovado

že mi jakože vadí ta "komfortní zóna", pak se mi nic nechce dělat

jinak dodam venku snídam, protože chci, ne že bych žil na ulici nebo tak něco. Jsem zjistil, že nejsem rád doma, jak zůstanu ráno doma, tak celej den prospim