Detail a diskuse u zpovědi

Právě jsem si přečetla svoje staré zpovědi a musím říct jen "WTF??". Pořád jsem si říkala, že jsem se vlastně od svých patnácti ani nijak výrazně nezměnila (kromě ubývajících uhrů a váhových výkyvů :D ). Ale když čtu, v jakém bídném stavu jsem tehdy byla, říkám si... oukej, asi už jsem trošku dospěla. Zároveň se ve mě probudil takový zvláštní pocit nostalgie a toho, jaké to tehdy bylo. A i když jsem si myslela, že jsem na dně a nemůžu se z něj vyhrabat... Upřímně, teď bych byla za ty problémy, co jsem měla ve třinácti, patnácti, moc ráda .
Neberte to jako ódu na mojí dospělou sofistikovanou duši, pořád jsem do jisté míry rapl, poděs a labilní hysterka, jen jsem si chtěla po sto letech napsat zpověď .