už delší dobu na sobě pozoruju špatné vlastnosti, které měl můj otec... takové, které jsem dlouho odmítal a vnitřně odsuzoval... ty, které jsou špatné pro okolí
nejhorší pro mě na tom je, že si to uvědomuju, když se to děje, uvědomil jsem si to i dnes, když jsem četl v časopise článek "Máme v sobě dobro i zlo a netušíme, jak jsou si blízko", o zločinech, násilí, domácím násilí a co mu předchází... a přesto tomu nedokážu zabránit
Diskuse ke zpovědi
A pokud na sobě pozoruješ nějaké vlastnosti, které se ti nelíbí, tak se v té chvíli zaraz a nereaguj tak. Přemýšlej o tom, jak je vhodné reagovat pro tebe i druhé. Kdo jiný by tomu asi dokázal zabránit než ty? Tvoje babička? Za všechno, co děláš, jsi zodpovědný TY sám, tak se nauč se sebou pracovat, než nad tím filozofovat a říkat, že to nejde. Všechno jde, jenom to vždycky všichni vzdají po jednom pokusu. Tak co bychom pa chtěli...
Co takhle začít žít a přestat myslet na to, co bylo? Buď, čím chceš být a přestaň se bát toho, čím bys mohl být, kdyby... Vždycky od života dostaneš přes hubu, ale to všichni, nemusíš hned zalézt a řešit co kdyby. Najdi v sobě nějakou jistotu, začni si věřit, když něco dokážeš, tak se ti sebevědomí zvedne. Neřeš co kdyby a jestli atd, prostě dělej to, co chceš, co v tobě probudí nějakou sebejistotu a klid. A přestaň být filozofický a éterický, jsi chlap, ne ženská! :D
ale na to jsem se neptala. nevim, proč bys měl bejt stejnej:)
Znám něco podobného, u nás sice nikdy žádné fyzické násilí nebylo, ale můj táta chodí vždycky proti všem a celá rodina ho nenávidí. Taky jsem se kdysi zapřísáhl, že nikdy nechci být jako on. A pak se vždycky polekám, když někdy promluvím v určité situaci stejným tónem, nebo když sedím ve stejné pozici, ve které sedává on, ale třeba i když kouknu v obchodě po cenovce (většího skrblíka než je on snad neznám). Přitom to jsou úplně normální věci a stejně je mi z nich nepříjemně.
Je potřeba si uvědomit, že Ty NEJSI on.
Vyrůstal jsi jinak, četl jiné knihy, potkal jiné lidi a dospěl v úplně rozdílného člověka. Už jenom to, že si to uvědomuješ a trápí Tě to natolik, že se s tím svěříš, je asi setsakramentský rozdíl.
Článek s takovým titulkem taky jenom dokazuje, že to není pouze problém Tvůj a Tvého otce, ale že to máme v sobě všichni. Jenže po pravdě - kolikrát jsi nakonec udeřil dítě? Kolikrát jsi zbil nějakou ženu? Docela bych věřil, že si myslíš, že někdy k tomu nemáš daleko, ale také bych věřil, že k tomu nikdy nedojde a nemáš se čeho bát, protože Ty jsi sebekritický a když už uděláš něco "špatného pro okolí" (čemuž se nikdo z lidí v životě nevyhne, chtě nechtě), budeš nad tím přemýšlet a něco na sobě změníš.
já si to nepamatuju, byl jsem malý, ale u nás to bylo domácí násilí
bojíš se, že z tebe bude násilník a zločinec?
Náhodné moudro a přísloví
Uč se naslouchati, jestliže neumíš mluvit. (Pomponius Bononiesis)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©