Detail a diskuse u zpovědi

Jsem tak zoufala, uz tuhle strasnou bolest nezvladam, ty psychicky stavy. Nejen ze v celym zivote neni ani jedno svetly misto - neco co by mi davalo radost, naplnovalo - vubec nic me nebavi, netesi, ale ted se mi stav zhorsil hrozne, uz dal nechci

Nekdo, kdo to fakt mysli vazne? Uz fakt dal nemuzu...

a už jsi zkusil najít svého Anděla?

odpověď Rhianon:
Mně je úplně jedno jestli budu pro někoho hrdina nebo ne - to mám žít jen proto, aby nikdo nemohl říct: "Zabil se další ubožák" - tomu tedy říkám ubohost. Jestli jsi nějak z mých textů vyvodila, že se lituju, tak to tě musím zklamat - nelituju se - jen nevidím žádný smysl v tom abych žil. Já ti tvou hrdost neberu - buď si hrdá na to že žiješ. Nikdy jsem nepsal že se mi nedějí i dobré věci - naopak - myslím si, že se mám dobře - to mám žít jen proto, že se mám dobře? Ano existují lidé pro které je smyslem života si co nejvíce užít - já jim to neberu - ať si každý dělá se svým životem co chce, pokud tím neubližuje druhým. Drtivá většina lidí v ČR se má lépe než většina lidí na zeměkouli - i já k nim patřím - a myslím že si to uvědomuji lépe než většina lidí se kterými jsem se o tom bavil - spousta z nich se vždy srovnává jen s těmi co se mají lépe. Prosím Rhianon, neuraž se, ale píšeš hlavně o sobě - mě ale zajímá spíše tento svět než já - jak píši výše - já osobně se mám celkem dobře - ovšem o většině lidí na téhle planetě to říci nelze. Ještě jednou se zmíním o tom co píši na začátku - tak ubohý argument, jako je ten že nebudu považován za hrdinu, nebo že budu považován za zbabělce protože se zabiju jsem už dlouho neslyšel.

Smysl života. Hm, hele můj život taky nemá žáden smysl. Chodím do práce, jím, spím a všechno utíká, ale zabít se? Proč bych měla utíkat z boje, jen proto, že mi to v něm nejde, jak jsem si představovala? Přestat bojovat a utéct je příliš jednoduché, takže to nestojí ani za tu námahu. Mě taky nebaví žít, není v tomhle životě žáden smysl, je to jen blbé přežívání, ale nezabiju se, ač na to myslím docela často, protože nejsem ubožák. Já se nelituju, nikoho nenechám, aby mě litoval, já narozdíl od tebe bojuju za každý den. Navíc, co by beze mě dělalo těch pár kámošů? Vždyť by se unudili k smrti Prostě, smysl lze najít, pokud o něj stojíš, ale ty máš zavřené oči. Já jsem hrdá, že jsem to ještě nevzdala jako ty, protože čím horší, delší a bolestivější je cesta, tím sladší je odměna na jejím konci a tím nemyslím smrt. Jo, znám život i jeho prázdnotu, která bodá a trhá duši na cáry. Vím i co je ztráta nejmilovanější osoby na světě, ale také mám otevřené oči, abych viděla, že se mi celou tu dobu dějí i dobré věci, ikdyž jich je zoufale málo.
Jen si uteč, když si myslíš, že musíš, ale pro nikoho nebudeš hrdina, každý si jen řekne "Zabil se další ubožák."

tjn

achjo.
člověk čte, čte, čte, čeká že se tedy doví jak to chceš udělat, dostane se k tomu že den kdy se to stane závisí od vnějších okolností, díky čemu je jěště zvědavejší jak to tedy chceš udělat, a tak čte dál, a pořád dokola to samý jinými slovy, a pak je konec zpovědi a já se nedověděl to jediný co mě zajímalo...

Sebezapreni, (marna) ignorace vlastnich myslenek, nadmerne mnozstvi ironie a sarkasmu, prehluseni vlastnich myslenek hudbou, apelace na vlastni svedomi... A porcelanovy slib, ze az vsechno selze, nebudu smerovat sve kroky na kraj propasti/mostu/aj. ale k psychiatrovi a radsi se necham na par mesicu hospitalizovat...

Havrane: a jak to teda řešíš ty?

Omlouvam se predem anonymovi1 za bezobsazny off topic, jen jsem chtel rict, ze me to cele docela dostalo, pripadam si, jakobych se dival do zrcadla, ani jsem nikdy nenasel chut a nedosel do stadia umet svuj pohled vuci (ne)byti takhle popsat a je to presne az me z toho mrazi na zadech, vcetne te argumentace vuci vsemu co tu bylo napsano...

Jak již jsem psal výše - z uvedených věcí se mi zdá jako alespoň o něco lepší než nic tyto dvě věci: umění (umění jako vyjádření sebe či nějaké myšlenky) a věda (poznávání světa ze zvědavosti a snahy ho pochopit). Ovšem i tyhle věci pro mně nedostačujícím motivem proč žít.

Lazarus: vždyť jsem to již psal - postupně jsem zkoušel jestli je smyslem života (pro mně - nikomu to nevnucuji) to co tak lidi běžně říkají - láska, pomoc druhým, rodina, děti (vlastní nemám - zkoušel jsem to na jiných - malé děti mám dost rád a říkají že to s nimi umím), bůh, kamarádství, práce, koníčky, křesťanství, budhismus, hinduismus, poznávání světa (věda), poznávání lidí (ikdyž to kvůli aspergru nebylo lehké). No a zjistil jsem že ani jedno (pro mně) smyslem života není.

Anonym: A na co jsi za těch 18 let hledání smyslu života přišel? Nějaký výsledky a mezivýsledky, negativní nebo pozitivní by za takovou dobu být měly, tedy jestli jsi to hledání neflákal.

Dělej si co chceš .. ja jsem neřekl, že jsi ztracený případ .. to sis vydedukoval sám .. A pokud máš tak strašnou chuť umřít, nikdo z nás ti v tom stejně nezabrání ..

FireFly si myslí že debata se mnou má stejný smysl jako s lampičkou - tedy jsem ztracený případ - jestli je to pravda tak mám o důvod více spáchat sebevraždu - jestliže jsem ztracený případ kterého žádný argument nepřesvědčí ani nezmění tak opravdu není co řešit - nyní budu delší dobu zpytovat svou paměť jestli je tomu tak.

FireFly - nad všemi vašimi myšlenkami přemýšlím

Nyní vaše komentáře:
"Pěkné jak si všichni tady myslí, že napíšou 3 komentáře a ty si to rozmyslíš, poděkuješ a půjdeš se radovat ... :D k pokukání .. "
"Já si myslím, že otázku, "co je smysl života ? ", už si kladli i větší myslitelé .. a pokud vím, nezná nikdo odpověď. "
"Jediní lidé, kteří postrádají emoce jsou psychopati" - na to jsem reagoval že já nejsem psychopat a ani jsem to nikdy netvrdil (ani jsem netvrdil že nemám emoce)
dále jsi dobře upozornila že vlastně řeším dvě otázky - na to jsem taky odpověděl že je to pravda
dále jsi reagovala že "útočím na tvou myšlenku" - to bylo nedorozumění které jsem se snažil vysvětlit...

Co tedy konkrétně se ti na mých reakcích nelíbí?
Kde je tvá nosná myšlenka? Co je nepochopitelného na tom že zastávám své názory do té doby dokud mně někdo nepřesvědčí o jejich chybnosti? Já jsem ochoten své názory změnit když mi je někdo vyvrátí - dokonce jsem přímo k tomu vyzýval nejen tebe - tak prosím. Jen tak se lze dobrat pravdy když se to probere ze všech stran - proto jsem zde vlastně svou zpověď vložil - ovšem zatím je to pro mně spíše zklamáním - při mých debatách s lidmi naživo mě obohatili mnohem nosnějšími myšlenkami než které jsou v této diskusi. Ukaž mi kde jsem udělal chybu v úsudku či chybu v poznání a já ji milerád uznám - protože takhle se někam posuneme.

"ani náznak toho, že by k tobě pronikla myšlenka kohokoliv z nás" - to se mýlíš - já promýšlím všechny myšlenky co se tady objeví

" i když budeš umět pojmenovat všechny své domnělé duševní choroby, stejně se tím nic nezmění" - toho jsem si vědom a ani jsem nikdy netvrdil opak - navíc to říkáš jak kdybych jich tu vyjmenovával nějaké spousty - já jen řekl že mám aspergrův syndrom - nic víc a nic míň - ostatní věci jsou jen symtomy této poruchy - navíc toto jsem zjistil teprve před dvěma roky a problém symslu života řeším již 18let - tedy toto nebylo určující při mém hledání

a tedy by je měl člověk změnit kdykoli kdy dospěje k poznání že nejsou pravdivé (kdy tedy poznal lepší racionální argumenty než jsou ty jeho co jsou s těmi jeho v rozporu).

... to jsem ti chtěla říct .. přesně tohle.. ale evidentně si pořád myslíš, že ty tvé názory jsou ty nejlepší .. to pak není o čem diskutovat :) Já jsem se nad těmi tvými zamyslela a určité věci mi přijdou jako docela dobrá věc, ale ty máš pořád jen ten svůj .. ani náznak toho, že by k tobě pronikla myšlenka kohokoliv z nás ... stejně dobře bych mohla diskutovat s lampičkou na nočním stolku ..
Koukam, že psychologii máš v malíku .. někdy je moc častá sebeanalýza na škodu .. taky jsem to dřív dělala a je to na nic... i když budeš umět pojmenovat všechny své domnělé duševní choroby, stejně se tím nic nezmění .. Je dobré toho nechat..

Připusťme že má "Black_rainbow" pravdu - co podle vás "Black_rainbow" tedy mám dělat aby mně život bavil? (a pak jsem si to mohl post-hoc racionalizovat)

"Všechno rozebíráš ad absurdum a pak řekneš že to tak vůbec není," - na rozebírání není nic špatného - nerozumím však druhé části vaší věty - o čem jsem tvrdil že to tak není?

"Jsou lidi, kteří žijí, protože je život skutečně baví" - já jim to neberu - někoho baví a někoho nebaví - co s tím mám jako dělat? To se dá vybrat si jestli někoho baví/nebaví život nebo hraní na trubku?

"To, jak se člověk postaví k životu, je jen na něm, vždycky si totiž najde nějaké argumenty" - tomu se říká post-hoc racionalizace - člověk se emocionálně pro něco rozhodne a pak si to rozumem zdůvodní - tak funguje většina lidí (alespoň podle psychologické literatury) - tedy vlastně na rozumu až tak moc nezáleží - jak už jsem psal výše - většina lidí se 80% svého bdělého stavu rozhoduje na základě emocí - to je prostě fakt - na tom já nic nezměním - jestli to dělám taky? - nevím - přeci jen lidi s poruchou autistického spektra (což jsou lidé s aspergrovým syndromem) jsou trochu jiní. Já jsem otevřen racionálním argumentům protistrany - pokud budou lepší než ty moje tak uznám že jsem se mýlil - viz můj předchozí komentář.

Ovšem očividně vy "Black_rainbow" mně chcete vidět z toho horšího konce což dosvědčuje nejen tento ale i vaše předchozí komentáře.

anonym1: Všechno rozebíráš ad absurdum a pak řekneš že to tak vůbec není, možná tu jsi nasazenej, aby se tu něco dělo :). Jsou lidi, kteří žijí, protože je život skutečně baví a fakt to není kvůli žrádlu a sexu, poslechni si třeba tu poslední písničku od Michala Tučného... nebo teď při udílení cen ministerstva kultury se ptali jednoho staršího pána, zda ho život baví a jemu to bylo vidět i na očích. To, jak se člověk postaví k životu, je jen na něm, vždycky si totiž najde nějaké argumenty...

Nechápu termín "útočit na myšlenku" - pravdy se člověk dopátrá pouze pokud má pohled z více stran - s tím souhlasím - je dobré probrat vše z více stran a pěkně do hloubky - to samozřejmě dělám a dělal jsem - takže "útočení na myšlenku" je podstatou metody hledání pravdy - klidně mi taky "útočte na myšlenku" - ikdyž ten termín je takový divný - je to prostě jen důkladné rozebírání názorů z různých stran - ano - všiml jsem si že některým lidem vadí když jim rozeberu jejich myšlenky - ale já myslím že je to dobře a od nich očekávám to samé - jen tak se lze dobrat pravdy - nemíním klouzat jen povrchu.

"Je rozdíl mezi tím reagovat a naprosto potřít něčí myšlenku. " - klidně mi mou myšlenku potřete - já to naopak očekávám - viz výše - snad je to tím, že se lidé se svými názory identifikují a myslí si že jsou součástí jejich osobnosti a pak to považují za útok na svou osobnost - to je ale chyba - názory by měly odpovídat realitě (pravdě) a tedy by je měl člověk změnit kdykoli kdy dospěje k poznání že nejsou pravdivé (kdy tedy poznal lepší racionální argumenty než jsou ty jeho co jsou s těmi jeho v rozporu).

Má smysl se o tom vůbec bavit ? Nemusíš na mě hnedka útočit za můj názor. Je rozdíl mezi tím reagovat a naprosto potřít něčí myšlenku. Jak bych to jen řekla... Jablko není ze všech stran stejné.. je lepší mít alespoň dva úhly pohledu. A to mi přijde zcela logické a racionální. Ty koukáš ale jen tím svým směrem a ostatní pohledy tě nezajímají. Je to rozumné ?.. Víš co tím chci říct ?

To že nějaké emoce mám plyne již z toho, že mám nepříjemné pocity při kontaktu z lidmi. Nepříjemná a vysilující je analýza emocí druhých - to je ovšem nepříjemnost racionální - člověk nerad dělá to co mu nejde - to je logické. Ovšem mně je nepříjemná už samotná přítomnost lidí - a to logické není - to je emocionální (je to jeden ze symtomů aspergrova syndromu) - tedy obviňovat mně z toho že si mylně myslím že nemám žádné emoce je zcestné - ani jsem to nikdy netvrdil.

"Líbí se mi, jak jsme se od hledání vlastního smyslu života a sebepoznání, dostali k týrání zvířátek a zániku lidstva a planety. Tomu říkám skok. " - ano je pravda že jsem vlastně řešil dvě věci - smysl života - a smysl světa (vesmíru) - jsou to dvě rozdílné věci, ale spousta lidí tvrdí že je tu jistá spojitost - já dospěl k poznání (které nikomu nevnucuji - je to jen mé soukromé poznání) - že smysl nemá ani jedno. Proto jsem se rozepsal o obojím - snad je to již nyní jasné.

"Nemyslím si, že emoce předstíráš a nevíš co s nimi." - nějaké mírné emoce mám - tedy nejsem psychopat - s tím souhlasím - však také říkám že mám aspergrův syndrom a né že jsem psychopat - co se týče toho rmoucení - to je jen čistá racionální úvaha - ne emoce - naučil jsem se prostě kompenzovat nedostatek emocí mou nadměrnou inteligencí - tedy nejsou to silné emoce - pouze se mi zdá tento svět nepříliš inteligentně zařízený - ovšem co očekávat od světa kde se prý 80% rozhodování (u lidí) děje na základě emocí a ne racionální úvahy (jak jsem četl v jedné studii).
"Líbí se mi, jak jsme se od hledání vlastního smyslu života a sebepoznání, dostali k týrání zvířátek a zániku lidstva a planety. Tomu říkám skok. " - to bude asi tím, že jsem se stýkal s věřícími lidmi a ti tvrdili, že vše (nejen lidský život) má zde smysl a božský řád. A jak už jsem psal s řádem tohoto světa nesouhlasím a nevidím žádný důvod v něm přetrvávat (žít).
Ještě k předchozímu - ano spousta lidí na základě pozorování si myslí že jsem empatický člověk - holt znají jen mé naučené chování a myslí že to vychází z mých pocitů a citů a emocí - což se ovšem mýlí - tvrdě jsem na tom pracoval abych rozumem pochopil jak fungují emoce u lidí a podle toho správně reagoval. Prostě si myslím že kdyby lidé jednali více racionálně tak by se všem lidem žilo lépe - ano přemýšlel jsem nad tím že psychopati asi nejsou dobrý příklad, ale jen do doby než jsem objevil že i kladné emoce mají za následek destruktivní činy. Ovšem je třeba říci že psychopati mají špatnou pověst i díky televizi, kde psychopat=vrah což ovšem ve skutečnosti neplatí. Pouze malá menšina psychopatů jsou vrazi a mnohem více vrahů psychopaty není - spíše by bylo třeba porovnat procento vrahů mezi psychopaty a procento vrahů mezi nepsychopaty - ovšem taková studie mi není známa. Jestli znáte "troley problem" - zde se krásně ukazuje že emoce plodí horší výsledky než racionalita - a takových příkladů jsou mraky - proto už emocionálním lidem (které lze mimochodem mnohem jednodušeji manipulovat) nezávidím jak to bylo dříve.
Abych vysvětlil to rmoucení - máme nějaké receptory bolesti a vnímání bolesti zcela jistě není příjemné - tedy je logické a racionální zařídit svět tak aby se omezila bolest - ještě samozřejmě můžeme cítit i psychickou bolest (jako všichni tvorové s dostatečně komplikovanou centrální nervovou soustavou např. sloni, primáti) - je tedy logické a racionální zařídit svět tak aby se omezila bolest - na tuto úvahu není třeba míti nějaké silné emoce či empatii. Morální jednání je tedy logické a racionální když máte tyto priority a nepotřebujete si to zdůvodňovat nějakými emocemi či příkazem boha.

Jediní lidé, kteří postrádají emoce jsou psychopati ... Nemyslím si, že emoce předstíráš a nevíš co s nimi. To by tě pak tak nerozčiloval a zároveň nermoutil ten bídný svět ve kterém žijeme. Ve tvem přispěvku je znát rozhořčení, pocity marnosti a zbytečnosti. To je podle mě dost silných emocí na chlápka, který tvrdí, že je musí předstírat.Tady nic předstírat nemusíš a ani si nemyslím, že by jsi to dělal. "že bych se musel drtivou většinu svého bdělého času stýkat s "normálníma" (emocionálníma) lidma. "- Taky jsi jen normální emocionální člověk. Máš pravdu, nejsi výjimečný .. Každý člověk,lže sám sobě, i když ví, že mu to ubližuje a uřezává si tak větev na které stojí ..
Líbí se mi, jak jsme se od hledání vlastního smyslu života a sebepoznání, dostali k týrání zvířátek a zániku lidstva a planety. Tomu říkám skok.

Předchozím příspěvkem jsem rozhodně nechtěl říci že se nějak vyčleňuji z lidského druhu a rozhodně si nemyslím že jsem nějaký "lepší" člověk - i já mám spoustu negativních vlastností - dříve jsem si vždy jednou za čas dal předsevzetí že se zbavím nějaké své negativní vlastnosti nebo že se naučím nějakou dovednost (např. i výše zmíněný oční kontakt) a fungovalo to celkem dobře - to rozhodně neznamená že již žádné nemám - jen jsem měl celkem dobrou úspěšnost - to bylo v době kdy jsem ještě smysl života hledal (před asi 2 roky jsem toho nechal - tedy dělal jsem to tak 16-18let). Ovšem již nemám motivaci žít v tomto světě kde se například zvířata v bolestech pojídají, lidi vynakládají ohromnou vynalézavost ve způsobech jak druhé či planetu ničit. Ta motivace byla hledání smyslu života - tato motivace již skončila - tedy již žádnou motivaci nemám.

"Co si zkusit najít nějakou skupinku lidí s aspergerovým syndromem a popovídat si o tom s nima? " - o tom už jsem taky přemýšlel ale to by nic nezměnilo na tom že bych se musel drtivou většinu svého bdělého času stýkat s "normálníma" (emocionálníma) lidma. Časem jsem se naučil rozpoznávat emoce a adekvátně na ně regaovat, ale je to pro mně obtížné a vysilující. Vlastně je dobře že jsem se o aspergrovu syndromu dozvěděl až před několika lety, protože předtím mně má nekompatibilita nutila učit se věci co jsou pro "normální" (emocionální) lidi přirozené (např. oční kontakt, rozpoznávíní a reakce na emoce, ...). Díky tomu jsem schopen fungovat mezi normálními lidmi a tak mám mnohem větší svobodu než kdybych byl zavřený v nějakém ústavu. Ikdyž je pro mně rozpoznání a reakce na emoce obtížné a vysilující zjistil jsem že je lepší toto dělat než nedělat protože normální lidé toto předpokládají a jsou dotčeni (další emoce) když to nedělám. V dnešní době existuje opravdu jen málo pracovních míst kde nemusíte jednat s lidmi a i tak pracovní doba není celou částí bdělého stavu - člověk musí třeba i nakupovat, jednat na úřadech a tak podobně. Jak jsem již výše psal, dříve jsem se scházel s lidmi i proto abych poznal jejich názory (mimo jiné i na smysl života). Dříve jsem také lidem emoce záviděl - nyní si ovšem myslím, že emoce jsou spíše negativní stránkou člověka - u těch negativních emocí je to doufám bez debaty, ovšem i pozitivní emoce nutí občas člověka k negativním činům takže to rozhodně není padesát na padesát. Chápu však že emoce jsou nutné pro zachování druhu, proto je člověk i jiné vyšší organismy mají - to však neříká nic o tom že je daný druh přínosný - což si o člověku rozhodně nemyslím - viz výše (ničení planety, dětští vojáci, otrocká práce, ...).

anonym1: Co si zkusit najít nějakou skupinku lidí s aspergerovým syndromem a popovídat si o tom s nima?

Ještě chci dodat, že ikdyž se otrocká práce nejen dětí a dětští vojáci netýkají ČR tak to neznamená že mně to netrápí a že to něco vypovídá o člověku jako druhu - viz zakončení mého předchozího příspěvku.

"Hasič, povolání pro tebe." - stejně nakonec umře ikdyž ho zachráním - nakonec umřou všichni lidi - za 3mld let se srazí naše galaxie s galaxií Andromeda - za 250mil let se srazí kontinenty a zvýší se výkon slunce tak že klima bude extrémní tak že není jisté jestli tu bude ještě mnohobuněčný život - za pár desítek tisíc let se zkrátí jistá část lidského chromozomu tak že lidé budou úplně blbí (asi jako opice dnes) - za pár století nastane doba ledová což značně sníží velikost možné obdělávané půdy - za pár desítek let bude více jak polovina populace mít extrémní nedostatek pitné vody (roztaje většina ledovců co napájí řeky díky globálnímu oteplování)
Osobně bych nikdy na tento svět plný otrocké práce dětí, dětských vojáků, vymývání mozků pomocí médií, zdravotnictví jen pro bohaté, náboženského a jiného fanatismu, dominance a podobně žádné dítě nepřivedl. Můžete říci že se většina toho netýká občanů ČR - pravda - ale počkejte pár desítek let a evropě a USA díky demografickému vývoji budou "demokraticky" vládnout muslimové.
Někdo si života cení - já mu to neberu - ovšem přivádět děti na tento svět je podle mně nerozum - a to dělali lidé i za války - což vůbec nechápu - asi hormony zvítězily nad rozumem.
Navíc - co je na člověku tak cenného, že je ho třeba zachraňovat z ohně? Nemyslím konkrétního člověka ale člověka jako druh. Člověk jen devastuje planetu, hromadí více majetku než potřebuje a tak podobně.
Jediné čeho si na člověku cením, že dělá i věci, které neslouží k jeho pohodlí a přežití - např. umění (umění jako vyjádření sebe či nějaké myšlenky) a věda (poznávání světa ze zvědavosti a snahy ho pochopit). Ovšem většinu ostatních stránek člověka vnímám spíše negativně - tedy celkově se mi člověk nezdá dobrým "stvořením" co mělo mít nějaký nárok na přežití (sebe z toho samozřejmě nevyjímaje).

Hasič, povolání pro tebe. Chceš něco většího? Nezachráníš planetu, ale někoho kdo tu chce být a až se tak stane třeba změníš názor na svět...

však to taky neříkám, že bys měl.

"no vidíš, ale v tom je právě možná ta chyba...že si myslíš, že smysl života je něco velkýho... " - nemusí to být něco velkýho jako je například záchrana celý planety - jen by to mělo být větší než já - nebo snad mám žít jen proto že mně život baví? - což stejně nebaví - ano jsou lidé co žijí pro to aby stimulovali svůj limbický systém (zjednodušeně řečeno: dělali si dobře - jídlem, sexem, dominancí a podobně) - ovšem tak hluboko bych klesnout nechtěl

MiW: jinak... s tím IQ máš částečně určitě pravdu. ale zase čím vyšší IQ, tím člověk je schopnej přicházet na nový věci, skutečnosti, nápady, jak to teda s tím jeho životem je a mohlo by bejt.

no vidíš, ale v tom je právě možná ta chyba...že si myslíš, že smysl života je něco velkýho...

Já si myslím, že otázku, "co je smysl života ? ", už si kladli i větší myslitelé .. a pokud vím, nezná nikdo odpověď.
Třeba je nakonec smyslem života vlastně smrt.
(Tím tě k ní nenabádám samozřejmě a ani to nepodporuji.)

Pěkné jak si všichni tady myslí, že napíšou 3 komentáře a ty si to rozmyslíš, poděkuješ a půjdeš se radovat ... :D k pokukání ..

děkuji za zajímavé texty od Natas a Man_in_white ze dneška

"No dokud se nezbavíš sociální fóbie, tak to pro tebe nikdy ani nebude, to je snad logické, ale připadá mi, že ses o to nikdy ani nesnažil, protože to podle tebe nemá smysl, což je trochu začarovaný kruh. Tím snažením fakt nemyslím jen tlačení se do něčeho, co ti není příjemné. " - sociální fóbie a vysoké IQ jsou symptomy mé nemoci co pravděpodobně mám - aspergrův syndrom - to se léčit nedá - v minulosti jsem se snažil druhé chápat (jejich emoce což je pro mně problém) a snažil se najít si kamarády a mít kontakt s lidmi, protože jsem myslel že mně to někam posune a taky mně zajímají názory druhých - a ano - tlačil jsem se do kontaktu s lidmi, protože pro mně je přirozené samotářství

anonym1: No dokud se nezbavíš sociální fóbie, tak to pro tebe nikdy ani nebude, to je snad logické, ale připadá mi, že ses o to nikdy ani nesnažil, protože to podle tebe nemá smysl, což je trochu začarovaný kruh. Tím snažením fakt nemyslím jen tlačení se do něčeho, co ti není příjemné.

Man in white: A co Bratři Karamazovi? :)

MilujuBublinky: Při IQ 70 je to naopak mnohem jednodušší. Protože takovému člověku nedocházejí souvislosti, tak je schopný vidět smysl v čemkoliv. Se zvyšující se inteligencí naopak na každou věc vidíš okamžitě logický protiargument a nic najednou smysl nedává.

anonym1: No, jak sám říkáš, v přátelství, lásce a úsměvu ten smysl nenacházíš, a to je přesně to, čeho jsou plné blogy a facebookovské zdi. Většina lidí Tě jinam ani nenasměruje. A v knihách jsem popravdě taky nic neobjevil - buď to píšou stejní vořežpruti, anebo existencialisti, co v tom sami nemají jasno.
Ale dovolím si nesouhlasit, že musíš vědět CO zkoušet. Stačí trocha kreativity a jeden život Ti na všechny experimenty nemůže stačit. Věřím, že ve svém věku už jsi vyzkoušel ledasco, ale určitě by se našel prostor i pro jiné pokusy, než smrt. Bojím se, že bys ani v té smrti smysl nenašel, akorát by ses pak blbě vracel zpátky do života, abys zkoušel něco dalšího.
...
Věříš v to, že absolutní smysluplnost existuje, i když ji nevidíš?

Nebudu ti promlouvat do duše, jen řeknu svůj názor ke smyslu života, tak jak to vidím já, na základě zkušeností. Nic víc a nic míň. Ani mne by totiž některé komentáře nepřivedli na zcestí. Už jako dítě jsem byla dost svérázná, poslouchala jsem rozhovory dospělých a tak jsem občas zaslechla něco, co nebylo pro mé uši. Na tom, co si říkali bylo zajímavé to, že dělali ti dospěláci pravý opak. Takže jsem přišla na to, že dost často lžou, potlačují svoje emoce a neříkají, co si myslí. Párkrát jsem se do těch jejich debat připletla, nebo naopak řekla jinému dítěti to, co vypustil jejich rodič. Například sestřenice se nesměla bavit se svojí spolužačkou, neboť rodiče byli rozvedení, dostala od tety zákaz. Proto že jsem měla uši všude, vyslechla jsem si tento rozhovor. Jednou, když sestřenice přišla, řekla jsem jí, ani se mnou se nebav, jsem tvá sestřenice, ale mí rodiče jsou taky rozvedení, jaký je v tom rozdíl? Tehdy se sebrala, utekla a samozřejmě to řekla doma, teta se rozčílila, běžela za mojí mámou a té nezbylo nic jiného, než říct, že mám pravdu. Dopadlo to tak, že zákaz padl a sestřenice se opět mohla bavit se svojí spolužačkou. Když máme měřit, tak všem stejně, to si říkám já. Taková jsem byla a stále jsem. Což mě přivedlo k řadě podobným střetům s dospěláky, a ikdyž už jsem dávno dospělá, konflikty tohoto typu mám stále, protože vždy se najde někdo kdo překrucuje realitu tak jak se mu hodí, komu lahodí lži a pravda mu rve uši. Od mých patnácti let jsem každý rok slyšela jednu otázku, kdy už se budu konečně vdávat. Ano, moje teta mi vždy přála to nejlepší, ironie. Tehdy jsem jí vzdorovitě odpověděla, vdávat se nebudu, děti nechci. Nepochopila to a tak jsem ji vzala vítr z plachet, když jsem pronesla, že místo přítele mám přítelkyni a jestli si ji mohu přivést k ní domů. Odmítla a dala mi pokoj. Neviděla jsem a nevidím smysl života v tom, že zasadím strom, postavím dům a porodím dítě. Mnozí se však v tomto vidí a touží po tom, dali by cokoli. Už jako dítě jsem se ptala v čom tkví smysl života, ale odpovědi jako v rodině, dětem ... pchch zdálo se mi to dost málo. Že bychom všichni měli jeden stejný cíl, důvod proč tu jsme, jeden smysl života pro všechny? Nesmysl!!! Kde jej najdeš? V knihách, v životě, na cestách, v sobě samém? Pchch...cesta každého z nás vede jinam, takže těžko říct, kde jej najdeš právě ty. Kdy dojdeme cíle? V padesáti, šedesáti nebo devadesáti letech? Pchch...až se budeš chystat k odchodu z tohoto světa, až přijde tvůj čas, až naposledy cvaknou hodiny, které ti byly dány a odměřují dobu, kdy tu máš být. Jdi ke kořenům. Jdi do minulosti. Pochop čím jsi a pak pátrej po tom proč tu jsi. Smrt není vždy vykoupením. Sebevrazi se totiž vykupují. Jako dítě jsem ležela na ulici v bezvědomí, bez dechu, nehoda. Tendy se moje matka bála, že už se neproberu a umřu. Probrala, to, co jsem viděla a cítila mě změnilo. Rodina se rozpadla, v té smysl nevidím. Setkala jsem se s lidmi, co nedokazali žít sami a tak hledali partnera, našli, vdali se, oženili, ale proč? Ze zoufalství, ze strachu, kvůli penězům...ale málo lidí z lásky. Slyšela jsem, kdyby si přeci jen otěhotněla, musíš se vdát. Ale proč, co když otěhotním s někým, koho potkám v baru a bude to úlet, copak si někoho takového mohu vzít? Nevezmu si kdejakého ocasa, sex je jedna věc, ale pocit náklonosti, harmonie a souznění jen jeden, ten nenajdu u každého člověka. Další blud společnosti. Hej, napadla mně i sebevražda v situaci, kdy mi nebylo hej a řešila jsem takovou špínu, ze které mi bylo zle, ale blesklo mi hlavou proč, proč teď? Co z toho budu mít, co získám. Takovou radost nikomu neudělám. Síly mám dost, při hledání odpovědí, padám, ale znovu se zvedám a jsem silnější. Buď taky. Po škole jsem měla sny a iluze, ale ubili mě kecama, že nikdy nedostanu plat, který chci. O iluze jsem přišla, sny jsem si vzít nenechala a to i přesto, že co dělám, se jím nelíbí a co má být, nepřestanu. A mimochodem ten plat jsem dostala, takže jsem se nakonec smála já jim. Lidi dělají věci proti své vůli, protože mají pocit, že musí, mají závazek. Takže ne vše, co vidíš je dobrovolné a pro radost. Prostě nájem zaplatit musíš, říkají, nechceš li spát pod mostem. Nevěř úsměvům všech, každý není šťastný, ale předstírá. Tak nepředstírej a narozdíl od nich ho najdi. Že je ti zle z toho kolem, nejsi sám. Nepřehlížej to, ale vem si z toho to, co tě posílí, využij toho, ale nenech se tím znechutit. Pomoc druhým je krásná věc, pokud ti za tvoji pomoc neutrhnout ruku a nechtějí víc a víc. Pomoc druhým je milé a obětující, pokud tě to neuvrhne do bídy a kdo pak pomůže tobě? Na prvním místě hodnot sebe samého, jsi ty sám, uvědom si to. A mohla bych takhle psát do nekonečna, jeden příklad za druhým, ale kam to povede o tom rozhodneš ty.

"je nemožný i při íkvé 70, abys za 18 let nepřišel na to, jak dát životu smysl. to přece nemusí bejt nic velkýho...ani by nemělo! " - nemá to být něco velkého? - já si myslím opak
"Ty už jsi se prostě rozhodl a na vše máš nějakou výmluvu, napsat, že nevíš jak žít a ani to zkoušet nebudeš mi ovšem připadá na někoho v takovým věku poněkud absurdní až dětinská. " - to nejsou výmluvy - jen jsem nad vším důkladně přemýšlel - času jsem měl na to dost - říkáte že to nechci zkoušet - to není pravda - já nevím CO mám zkoušet - na to jsem nepřišel - vy mě prostě chcete odsoudit za každou cenu - zkoušel jsem to co běžně lidi říkají že mají za smysl života (viz výše) a není to nic pro mně

Komu není rady, tomu není pomoci. Ty už jsi se prostě rozhodl a na vše máš nějakou výmluvu, napsat, že nevíš jak žít a ani to zkoušet nebudeš mi ovšem připadá na někoho v takovým věku poněkud absurdní až dětinská.

ty evidentně nechceš pomoct....
je nemožný i při íkvé 70, abys za 18 let nepřišel na to, jak dát životu smysl. to přece nemusí bejt nic velkýho...ani by nemělo!

"taky ti může pomoct hlavně s tím, jak prostě v tomhle světě žít. "
- mně se tenhle svět zase tak moc nelíbí abych toužil v něm žít
"jako je to tvůj život. podle mě je sebevražda zbabělost"
- tenhle názor jsem už slyšel mnohokrát - zbabělost je utíkat před něčím - já před ničím neutíkám - jak už jsem psal já nemám důvod nežít - ale ani žít - žil jsem už dost dlouho - tak teď zkusím zase to nežití
"ale smysl života musíš vytvořit, DÁT MU ten smysl." - mně ovšem nenapadá co bych mu měl dát za smysl - a zabýval jsem se tím 18 let

spousta směrů se zabývá tím, co je smysl života....
třeba se zkus seznámit jen tak okrajově s logoterapií, nebo nevim co... a myslim, že smysl života se dá najít i s pomocí knížek...jakože musíš si ho najít sám, ale jak na to koukat a jak "hledat", v tom ti může kniha určitě pomoct.
a doktor ti jednak taky může pomoct v tom, jak ho "hledat", taky ti může pomoct hlavně s tím, jak prostě v tomhle světě žít.
jako je to tvůj život. podle mě je sebevražda zbabělost.

možná by sis měl uvědomit, že smysl života není takovej, abys ho moh NAJÍT....ale smysl života musíš vytvořit, DÁT MU ten smysl... toje dost zásadní rozdíl.

"Je podstatý rozdíl mezi tím číst knížky a poslouchat názory ostatních a tím opravdu žít (a mít okolo sebe lidi, kteerým na tobě záleží...)" - souhlasím - ale aby člověk mohl žít tak musí vědět jak - já to nevím

anonym1: Je podstatý rozdíl mezi tím číst knížky a poslouchat názory ostatních a tím opravdu žít (a mít okolo sebe lidi, kteerým na tobě záleží...) a snažit se to pochopit ze své zkušenosti, protože něco jako smysl života nelze specifikovat slovy tak, aby to hned neztratilo smysl. Já taky hledala smysl života a nemohla ho najít, chtěla jsem kvůli tomu zemřít a soustatvně jsem se ničila, protože mi to prostě nedávalo smysl - proč někdo musí trpět, že odmítám v takovém světě žít a když mi bylo fakt nejhůř (fyzicky), tak mi to došlo, naštěstí, za pět minut dvanáct... bohužel taková zkušenost je nepřenositelná.

"no ty vole...bude to znít asi jako klišé a kec, ale to mi chceš říct, že ti nedokázal pomoct žádnej doktor?"
- a to mi jako doktor pomůže najít smysl života?
"smysl života nikdy nenajdeš v knížkách, ale v životě" - já nečetl jen knížky - bavil jsem se s lidmi co tvrdili že smysl života znají
"nebo se zabiješ s myšlenkou na to, jak jsi hrozně chytrej, lidštější a lepší než ostatní" - nikde jsem netvrdil (a ani si to nemyslím) že jsem lidštější a lepší než ostatní - opak je pravdou - co se týče chytrosti tak mám IQ vysoce nadprůměrné ale nemyslím si že jsem sežral všechnu moudrost - naopak se snažím načerpat moudrost od jiných lidí kde to jen jde

Kdybych byla sama tak jako ty, tak bych taky v ničem neviděla smysl. Celej život jsi to neřešil a ne neříkej mi, že jsi hledal smysl života, protože to by vypadalo jinak, smysl života nikdy nenajdeš v knížkách, ale v životě... Takže buď začneš konečně něco dělat a postavíš se svý fóbii a budeš to řešit nebo se zabiješ s myšlenkou na to, jak jsi hrozně chytrej, lidštější a lepší než ostatní (což je jen tvá iluze, která ti pomáhala se s tvojí situací srovnat).

no ty vole...bude to znít asi jako klišé a kec, ale to mi chceš říct, že ti nedokázal pomoct žádnej doktor? nebo ho jako nepořebuješ, jelikož seš přesvědčenej o tom, že máš prostě pravdu a není proč žít a není možný to najít...?

"A třeba by mi ten smysl života prozradily srnky. Taky jen celý dny poskakujou a žerou trávu a zabít se nechtěj. O co jim sakra jde? "
- no zvířata i lidi mají pud sebzáchovy, ale jen lidi jsou schopni ho úmyslně překonat - pravda - většina lidí žije jako zvířátka: jíst, pít, užít si - tím že se zasebevraždím budu více lidský, než ti co jen poslouchají své pudy - jako vtip dobré ne?

Jo, to Ti asi moc rozmlouvat nebudu. Myslím si, že vnímám svět dost podobně. S tím rozdílem, že si říkám, že život na Zemi je stejně jenom záležitost na pár desítek let, takže co - mám bejt živej beze smyslu, nebo mrtvej beze smyslu. Je to prašť jak uhoď. Takže to nechávám na přírodě. A hlavně - netvrdím, že po smrti ještě něco je, ale říkám si - co kdyby. A promýšlím různé alternativy. Jestli existuje něco jako reinkarnace, tak se mi vyplatí žít dlouho, protože bejt zase malý nesvéprávný dítě, to bude pěkná pruda. Jestli se máme snažit zdokonalovat se pro nějakej vyšší boží úkol, tak lepší ten čas na to využít, ať to mám rychle za sebou. A jestli bude prostě jenom cvak a klid po pěšině, tak s těma pár rokama co tu máme se stejně ani nestihnu rozkoukat a budu pod drnem. Ale je fakt, že mě ten život docela baví... sice mi tu chybí strukturovaný user interface a ocenil bych víc dungeonů, ale grafika dost super a storyline celkem dle fantazie. Hlavně těch možností, co podniknout, je prakticky nekonečno.
Ty úvahy "co kdyby náhodou" mě nutí hrát to tady zodpovědně. Ale kdyby mi bylo všechno tak moc u pr**le, jak popisuješ, asi bych si sbalil svých pět švestek, vykradl banku a odešel se toulat někam do divočiny. S mýma zálesáckýma zkušenostma je to skoro stejný jako sebevražda a aspoň bych z toho života ještě něco vymáčknul. A třeba by mi ten smysl života prozradily srnky. Taky jen celý dny poskakujou a žerou trávu a zabít se nechtěj. O co jim sakra jde?