Pořád na mě v práci čumí,když nemusí čumět do stroja..To člověka znervózňuje..Když o přestávce s někým mluvím,otočí se na mě a čumí a poslouchá..Připadám si už jako výloha nebo jako kdybych žila za komunismu a za zadkem měla STB.A přitom ani nepozdraví,až když pomalu do mě vrazí..každý pracovní den od té doby,co se se mnou rozešel.
Je toto normální?Případně jak dlouho se toto dá zvládat?
Diskuse ke zpovědi
Z toho, co píšeš, je patrné, že k Tobě stále něco cítí. A evidentně i bude žárlit, když tedy čumí a poslouchá, pokud se zrovna vybavuješ s někým jiným. Buďto změnit místo, nebo si s ním otevřeně promluvit a sdělt, že toto Ti prostě vadí!
Hodně štěstí... 
Dá sa to zvládať do tej miery,do akej si silná a ako ľahko sa necháš vytočiť. Keď bude počúvať, skús sa s kolegom rozprávať o ňom, s niekym, kto o tom vie uvidíš, ako zareaguje, ak nepomôže, začni ho proste ignorovať...
Tohle dělá jenom bývalý,od tý doby,co mi dal kopačky. 
Hlavně,jak se v práci svěřuje,že mě má rád a jak ho to mrzí....A čumí..furt.Když nekontroluje,co vyrobil nebo to do stroja nerve,tak čumí..A když na mě nevidí,tak minimálně jednou za hodinu jde na záchod. A přitom problémy s prostatou nemá..a jak prochází kolem,tak čumí.A přitom ani nepozdraví,jenom když do mě pomalu vrazí
Když čumí a poslouchají, začni dělat divné věci. U mě jim po čase začlo docházet, že si z nich dělám srandu, a normálně se s nimi prostě bavit nebudu 
))
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Lidé věří ochotně tomu, co si přejí. (Caesar)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©