Detail a diskuse u zpovědi

Delfy: Děkuji!
Jak říkal Man in white, nestresuj se zbytečně a teď na chvíli odhoď morální pocity. Chápu, že to s mamkou, bráchou a tím vším dohromady těžko půjde, ale mysli na to, že některé věci alespoň částečně počkaj i po matuře, a nebo tu budou zřejmě i nadále (v případě mamky), což znamená, že tím spíš se to musíš naučit zvládat - nedat se!
Hlavně si teď udělej klídek sama v sobě

Anup: Jó, bývali jsme frajeři

V pohodě :D Já maturuju v pátek a učím se právě od teď.. :) i když já jsem lemra to se nepočítá :D zatím mě to ani nějak nebere to ti závidím. . nemám žádný pud sebezáchovy.. je mi to jedno to je snad ještě horší .. každopádně ti budu držet palce ...

Man in White: Ty vole, to jsem byl na nějaké poklidné škole:D

MilujuBublinky: hlásím se na soukromou VŠ, takže by příp. maturita z nějakého předmětu v září nevadila, protože bych to do října stihla, ale přeci jen bych to už chtěla mít za sebou teď, ale zase úplná tragédie by to nebyla, na doučování jsem chodila, tak snad něco v tom mozku za znalosti najdu

Wendy.ruza: určitě napíšu a Tobě moc gratuluji

Man in white: máma strávila někdy před 3 měsícema měsíc v Bohnicích, tam byla úplně milionová, protože tam měla klid od okolního světa, nic ji nestresovalo, nemusela vařit a byla v pohodě. Pak jí pustili a řekli jí, že musí být, co nejvíc v klidu. Jenže prostě v tomhle světě to nejde. Kor jí vystresuje každá prkotina - např. jí něco upadne, něco jí nejde nebo nedej bože, že někam spěchá. Tohle jsou prostě (pro zdravýho člověka) úplně normální věci a ona je z toho tak vystresovaná, že se klepe a musí si vzít extra prášek na uklidnění. Takže když teď měla tolik povinností - koupila před měsícem byt, stěhujeme se, předěláváme byt u dědy a ten náš. Prostě to nevydržela. Sanitka ji vždycky odveze do nemocnice, tam dostane nějakou injekci na uklidnění, vyspí se tam, zůstane tam jednu noc na pozorování a zase přijde domů. Všichni ji radí ať podstoupí 6-ti nedělní stacionář, ale má to domluvené až na září. Testů se nebojím. Spíš je mi strašně líto bráchy. Já sama cca ve 13ti letech měla tyhle problémy (asi tam bude genetika od táty), řekli mi, že už takhle malá zůstanu. Byla to pro mě strašná rána. Naštěstí se lékaři spletli a mám 161cm. Doufám, že nevlastní brácha nezažívá stejné pocity.

Jak pravila Wendy, taky jim jde o to, abys tu maturitu udělala - s přípravou zkoušky v září mají s každým žákem dost práce, chtějí mít hezké statistiky, aby na školu dostali studenty, protože dnes i státní školy bojují o přežití. A jestli ses k nim 4 roky nechovala jako šmejd, tak Ti rádi pomůžou. A i kdyby, já měl spolužáka, který do školy pořádně nechodil, dělal vylomeniny, dvojka z chování snad na každém vysvědčení. No a u maturity? Vytáhl si otázku z češtiny a nevěděl, na potítku nenapsal ani čárku, ale přišel na řadu a řekl: "Tak o tomhle já nevím vůbec nic, ale naučil jsem se tohle a tamhleto..." prostě jim odvyprávěl úplně něco jiného. Dostal za 3. Další se s jedním učitelem, kterého pokládal za naprosto neschopného, nesnášeli skoro až do krve. Na jedného hodině ho při zkoušení veřejně nazval č***kem, jednou mu do písemky napsal, že takhle stupidní otázku si mohl vymyslet jenom proto, že doma m**dá kočku a nakreslil mu k tomu obrázek atd, atd. Při maturitě u něj si vytáhl snad tu nejtěžší otázku co mohl, a učitel na něj měl sice blbý kecy, ale vesměs mu to nadiktoval. Zkrátka komedie nevětšího kalibru. U maturit se dějí zvláštní věci.

Takže uč se v rámci možností - čím větší příprava, tím samozřejmě líp. Ale stres můžeš v klidu zmírnit.

Mimochodem Tvoje maminka se hroutí dost často... to je pak vždycky někde ve špitále? Co se s ní přesně děje, nevíš? A testy se valí na Tvého bratra, ne na Tebe. Zkus je aspoň ten týden nevnímat. S genetickou chorobou stejně nic neuděláš. Nezatěžuj se problémy, které se Tě přímo netýkají. Nenech se zlákat rádoby morálním popudem. Ve spoustě případů si jen lámeš hlavu a vůbec nikomu tím nepomůžeš. Také by mohlo pomoct aktivně hledat trochu vnitřního klidu, jako např. si postavit malou svatyňku a trochu si zamedito-relaxovat, nebo nevím, určitě máš svoje způsoby - udělej si na ně čas.

Ahojda, já maturitu dodělala v pátek... :) Celý týden před jsem se cítila jako ty, těsně den před maturou mi pak málem v náručí umřel pes (je hodně nemocný), to mě vysálo úplně, učila jsem se do tří do rána a na zkoušku šla totálně nevyspalá a z toho přepětí jsem toho vážně moc neuměla a šla jsem tam s tím, že to prostě nedám... A? Mám to - prostě jsem tam přišla a vzpomněla si, jak ostatní říkají, na hromadu věcí o kterých jsem ani nevěděla, že je vim, a když né, tak mi učitelky moc pomohli - a to se po mě před maturitou strašně vozily (asi by taky byly dost proti sobě). Musíš mluvit, třeba i o něčem jinym (to se mi povedlo v účetnictví), ale mluvit! :) Němčinu jsem dělala taky, sice státní, ale i tak - 7 nebo 5 minut ist egal, ten čas uteče tak rychle, že ti příjde, že si teprve začala mluvit, prostě hlavně mluv, jak říkám i třeba mimo.

Učila jsi se? Učila! To dáš - čtyry roky jsi do školy taky nechodila jen tak!
Já vim, že teď se mi to kecá, ale předtim by mě z toho taky nikdo nedostal, ale takhle: nervní budeš a musíš být nervní - to k tomu patří, jen je potřeba, abys nebyla nervní moc - když můžeš vyraz si ven a odreaguj se, třeba večer po celodenním učení, ale hlavně buď co nejvíc v poho den před, to už jen odpočívej, nerozčiluj se, nenervuj se, a pak jdi na to a věř si! :)

Udělal to téměř každej, a když to udělal Ráth.... :D

Držim ti palce, ale hlavně vím, že to dáš! ;)

P.S.:Pak sem napiš jak si dopadla!

hele, právě proto, že máš i mimo maturitu toho tolik na starosti, by sis měla uvědomit, že o tolik zas nejde. jsou tu další pokusy........mimochodem, téměř každej, kdo už maturoval, ti řekne, že je to fraška. možná ne to udělat na jedničku, ale rozhodně to udělat. a jako zvlášť ta státní. Kdybys něminu neudělala, holt se na to naučíš do příště a pudeš v klidu na jeden předmět.
doporučuju si nějak dopomoct k nervovýmu zneklidnění, jinak to bude ale v pohodě. hlavně se nebát, vždyt o nic nejde. navíc jak řek Anup, nesereš na to, dokonce si chodila na doučování (aspoň si to psala minule, že se chystáš), tak k něčemu to určitě bylo, ne?

Rozumím, zažívám něco podobného. U matury si vzpomeneš na věci, o kterých ani nevíš, že je umíš, takže to ber tak, že máš i určité rezervy, které se tam můžou projevit. Já se taky nejvíce bál němčiny, měl jsem strach, že mě vyrazí a nakonec jsem to dal na jedna. Není to takové peklo, ale dokud to nebudeš mít za sebou, budeš nervozní. Nejhorší na tom je to nekonečné čekání:D Po matuře bude líp a pokud se na to nevybodneš, dáš to. A z toho co píšeš, tak na to nesereš a o to jde.