Dlouho jsem neměl důvod psát zpověď. Před rokem jsem znovu začal navštěvovat a současně brát citelac. A pomohlo to. Poslední dva měsíce pohoda jazz, přestal jsem pít, našel jsem si ke studiu skvělou brigádu - ač zrovna teď, když jsem v závěru studia je toho trochu moc. Psát BP, učit se na státnice, jezdit do školy a ještě pracovat není zrovna pr**l.
Ale dá se to, našel jsem si rytmus.
Co mě ale neskutečně sere jsou naši. Moc dobře ví, že nemám prakticky ani d**ilních pět minut volno a nemůžou říct mým sourozencům, kteří se celé dny válí u bedny a jsou na střední a na základce, aby tentokrát teda povysávali oni. Potřebuju, aby následující dva měsíce uklízeli oni, ne já, já nemám do háje kdy. Když jsem seřval sestru, která mi nadávala, že nic nedělám (zrovna jsem psal popisky do práce, dělám copywritera), přišel otec, řekl ji, ať do mě nerýpe, že prý jsem nemocný uřvaný magor.
Super, když život začíná mít smysl, tak proč by vám to vlastní rodina hezky nekurvila a nesnažila vám to posrat. Potřebuju podporu, řešení není jiné, než se co nejdřív odstěhovat, ale takový plat nemám a nemám do státnic ani čas vůbec takovou akci naplánovat.
Mám na ně takový vztek!
Diskuse ke zpovědi
zatni zuby a vydrž, má kamarádka to má úplně stejně... a teda většinu času je naštěstí v Brně, tak si od toho odpočine... ale jediné řešení zkusit jim to vysvětlit nějak rozumně a případně vydržet.. po státnicích už zas bude líp...
Ahoj, přemýšlel jsi o samostatném bydlení?
pravdu díš Pigggsty 
Přestaň se vztekat, čím víc se vztekáš, tím míň toho stíháš... Nepomůžou, no tak Ti nepomůžou, no... Já nad takovýma věcma mávnu rukou, usměju se, protože vím, že vztekáním bych nepomohla hlavně sobě, a dodělám práci po jiných... a vůbec si nepřipadám jako id**t, hlavně se nerozčilovat zbytečně!
To jsou totiž všechno ještě malé věci.
S tím vnitřním klidem jde všechno fakt líp ;)
Ne, den předtím jsem se s nima normálně bavil o práci a o škole - proto ví, kolik toho mám.
A další den tahle scéna, kdy nejsou schopni říct sourozencům půl slova a když to udělám já, ruší to jejich veličenstvo jejich klid a pohodlí. To je celé. Kdybych se tady rozkrájel, tak to nepomůže.
Už to trvá třetí den, mám jich tak akorát...
v tom bude možná problém, že s nima radši nemluvíš...
Bože, teď, opět během toho, kdy pracuju, přilezla moje ožralá matka s tím, že jsem prý otci včera šlohl cigára... Ještě chvíli a vzteky asi exploduju.
S rodiči jsem ve vzteku nemluvil. Vlastně jsem s nimi raději nemluvil vůbec a mluvil pouze se sestrou, na kterou jsem se během hovoru taky pěkně nasral a seřval ji - měl jsem důvod. A na to jsem se dozvěděl od našich, co tedy podle nich jsem. To je to...
Přestaň od rodičů očekávat jakoukoliv podporu a přestane tě to tak srát. Udělej doma práci jakou musíš a dál to prostě neřeš. Mysli na to, že se brzo odstěhuješ a budeš mít pokoj.
možná by bylo fajn to zkusit víc po dobrým
určitě mi řekneš, že si to zkoušel, ale pokud budeš na všechny neuvěřitelně milej, ani oni tě nepošlou do hajzlu. na druhou stranu, jsou to 2 měsíce plný práce. tudíž - uteče to. a dost rychle:)
Nechci být zlá, ale představ si, že bys měl ještě děti...:D
Ty spíš tím, že je toho hodně, a že je to pro Tebe náročné si pouze ventiluješ vztek na sourozence... Ano, mohli Tě pochopit, ale jak jsi jim to podal? Jestli vztekle, tak se nedivím, že na Tebe hážou bobek. Možná, kdybys s nimi klidně promluvil, a vysvětlil, že v tuto situaci by Ti to opravdu moc pomohlo, tak by to pochopili...
A můžu říct, že jde stíhat daleko víc věcí najednou, a to nejsem žádná aktivistka, stačí zjistit, že některé věci za Tebe v životě opravdu nikdy nikdo neudělá, mávnout nad tím rukou (protože nadáváním si moc nepomůžeš...) a užívat si i to minimum klidu, protože vždycky může být daleko hůř, věř mi.
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Ve velkých věcech i chtít znamená dost. (Propertius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©