Detail a diskuse u zpovědi

Čas od času je všechno na pr*. Všechno jakoby se hroutilo a vy nemůžete z toho ven, je to k zešílení. Zase jednou cítím, jak nemá smysl cokoli udělám. Je to, jakoby všechnu mou aktivitu tento svět prostě sežral za živa a v mých uších ještě doznívá praskání kostí. Připadá mi, že cokoli dělám je bez účinku a každý je na mě akorát tak nasranej. Takže jsem se rozhodla, ať jsou třeba nasraní ještě víc, já se chci dostat dál, než jsem nyní! Ač to znamená obětování čtyř tisíc z výplaty, já věřím, že tohle bude to ONO na co čekám, o čem sním a co potřebuji. Jednou už musím pořádně začít, aby to stále nevycházelo na prázdno jako doposud. Swallow of Sorrow, třeba mě pak linčuj, ale věř mi, že to bude stát za to. Přeci jen, chci si MoR a Brutaly užít a ne je přežít. Hold bez peněz to nejde a pokud to znamená něco tím obětovat, pak to obětuji v dobré víře, že později to přinese sladké ovoce a já vím, že to bude sakra sladké ovoce.

Ach, mnohdy si říkám proč je všechno tak těžké a naho**o. Proč to nejde jednodušeji? Pravdou však je, že pokud by vše bylo jednoduché nikdo by si nevážil místa, na které se dostal. Jo, můžeme si stěžovat a naříkat, ale vždy jsme to mi kdo je zodpovědný za to, co se stalo, co se stane a co je. Každý svého štěstí strůjcem a proto dělám co musím, abych pak měla co chci a hlavně co potřebuji. Oběť je vždy součást takové cesty, to je fakt, se kterým je důležité se srovnat jinak vás tíha oběti srazí na kolena před cílem. To nedopustím! Nepadnu, protože mám mnoho vznešených cílů, jež nepomohou jen mě, ale pomohou především mým milovaným. Nepadnu, kvůli nim! Pokud to jsou zrovna oni, které mám obětovat, abych jim pak mohla pomoci, pak přijímám, neb jednou to pochopí i oni sami. Jsem již tak blízko cíli, tak blízko... .
Nejsem dokonalá a dělám haldy chyb, ale vždy to má smysl, ikdyž ten smysl uniká.

Děkuji *pokloní se a odejde neznámo kam*