Detail a diskuse u zpovědi

Chápu, že být na Tvém místě vůbec není příjemné. Se mnou se kdysi kluk kvůli klukovi rozešel. Ale - ač Tě to překvapí - je to naprosto normální a prostě se to stává. Nikdy se Ti nestalo, že bys nějaké nekamarádské pocity pocítila ke kamarádovi? Myslím si, že to, že šlo o kluka v jeho případě, je naprosto vedlejší. Tobě vadí, že cítí něco k někomu jinému. Ale upřímně - nemyslíš si, že mnohem větší koule, odvahu a taky důvěru Ti prokázal tím, že se Ti k tomu přiznal? Vždyť Ti řekl, že je s Tebou šťastný a chce s Tebou zůstat - co víc chceš?

poviem ti si presne taká istá vo vzťahu ako ja, tiež čo uvidím na očiach svojej holke chcem to hneď spraviť, ale treba toho druhého aj naučiť, že ty nebudeš skákať podľa toho ako ON bude pískať...neser sa s tým, že ťa nechal, čo je na tom? sa zasmej a ide sa ďalej, jediné čo si z toho môžeš zobrať je ponaučenie ktoré by som povedal je asi také, že zo začiatku nedávaj hneď maximum do vzťahu, lebo ty ešte nevieš či sa zhodnete vo väčšine veciach a aké máte spločné záujmy či názory...počkaj si chvílu, počkaj si nato čo on bude do toho vzťahu dávať alebo brať, no brať asi nie ale aj tak...buď trpezlivá a ono sa ti to vyplatí :)

To je právě to, že já už ani nevím jestli je možný najít někoho kdo by do toho dával stejně tolik co já. Připadám si nějak...porouchaná nebo co. Jdu do toho vždycky na maximum, dávám do toho všechno co je ve mě a jsem ochotná pro toho druhého udělat cokoliv, cokoliv obětovat a to bez nadsázky. A je to pro mě samozřejmost, jinak to ani neumím. Ale od druhého se nakonec vždycky jen dočkám přístupu jako že "budem spolu nebo nebudem, mě je to jedno"...Ne, to není vyjádřené přesně...Chci říct...jak bych to...asi tak - vždycky se snažím upřednostňovat toho druhého před sebou samou. Vím že mi to spousta lidí vyčte, že je to hloupost, že nesmím zapomínat na sebe a na svoje zájmy, že se nesmím poddat a udělat druhému co mu na očích uvidím protože toho jedině každý využije. A to se přesně stává, využívají toho. Jenže já to jinak neumím a přijde mi to tak...správný. A přijde mi že by to mohlo fungovat naprosto ideálně, kdybych našla někoho, kdo to bude vnímat a dělat stejně. Jenže to je asi dost utopické přání...

tak tak choď ďalej nenechaj sa nikým ani ničím obmedzovať, v živote stretneš ešte toľko ľudí do ktorých sa zamiluješ priam až zblázniš...povedz si toto: on ti zato vôbec nestál, ty si robila maximum on minimum, stálo ti to zato? prečo si vôbec dávala maximum keď on nič nerobil? a nechcem, nebolo by najlepšie keby ste sa dávali dokopy zase, to nevedie nikam inam iba k chvíľkovej radosti a -budem úprimný- k rozchodu...čo iné ti ostáva? nič...nájdeš si niekoho kdo do toho vzťahu bude dávať tak isto ako ty a budeš to aj pociťovať a to je natom to najkrajšie :)

Storm: Děkuji za rady, ale už je pozdě, nakonec to byl on kdo vztah ukončil, opustil mě, nejdřív prý proto, že jsem ho zradila s jiným, což jsem neudělala, potom to změnil na to, že to teda chápe, že mi tohle nevyčítá, ale že stejně nemá čas na vztah dokud letos neodmaturuje, tak se bude lepší rozejít abych netrpěla nedostatkem jeho pozornosti a až bude mít v létě víc času, můžeme to zkusit znova. Ale chová se chladně, odtažitě, když se zeptám jestli mě miluje, rychle změní téma aby nemusel odpovědět nebo odpoví vyhýbavě a pořád říká že si nemyslí že se k sobě opravdu ještě vrátíme a že je mu to skoro jedno, takže spíš než pauza to asi byl elegantní způsob rozchodu...Ale co se dá dělat. Já udělala maximum a on si toho neváží, už o mě nestojí, tak nač se vnucovat. Sbohem lásko, já jdu dál...

Niektorý chlapi sa ťažko chápu, hlavne tý bisexuálný...viem o čom hovoríš, niečo podobné som zažil ale bisexuál niesom...Mne sa to stalo s opačným pohlavím :) Spamätal som sa z toho, ale hneď som vedel, že ťahať tento vzťah nemá zmysel, tak som ho jednoducho skončil a s pocitmi sa dosť pobil ale vyhrala chladná mysel a trošku Pivka a hlavne nemyslieť na ňu ale do niečoho sa zamotať myslím tak, že odreagovať sa, je to ťažké ale dá sa to, pocity vyhrajú iba ak ty všetko rýchlo vzdáš..Nesmieš! Skús mu nejak ukázať to, že to ako to on berie tento váš vzťah ti veľmi vadí a keď mu na tebe záleží tak to zmení , keď bude protestovať povedz mu fajn, choď si za svojím kamarátom, ja idem svojou cestou ale bez teba! vtedy nepreukazuj žiadne city, ľútosť, nerozhodnosť, proste to povedz otoč sa a choď domov, neozývaj sa mu, neboj sa on príde doplazí sa k tebe na kolenách a bude ti hovoriť zo slzami v očiach že sa zmení :)

to je mi líto

Ono už je to jedno. Milý přítel asi přemaloval obyvák na žluto, tak se mu to křeslo už nehodí. Takže ho vesele nechal na skládce. Ale asi aby si nepřipadal tak špatný, že snad plýtvá dobrým křeslem nebo co, zkrátka aby měl lepší důvod, než jen že se mu křeslo už nehodí do obyváku, prohlásil, že křeslo odkládá, protože v něm seděl někdo jiný. Což není pravda. Ale to je vedlejší. Důvod je na světě, za pár dní si pojede vybrat žlutou pohovku, obyvák bude krásný a všichni spokojení. Jen malé odložené křesílko bude smutně hnít na smeťáku. Toť konec jednoho hloupýho filmu.

Vidím to podobně jako Man in white, jedna věc je prvopočáteční zamilovaneost, chemie, něco co nejde úplně tak ovlivnit a to můžeš cítit k kdekomu, podobně jako tvůj přítel... druhá věc je vybrat si naprosto vědomě ono "křeslo", které nejen miluješ, ale vážíš si ho a víš, že s ním chceš žít - to je přece mnohem víc než jen nějaké okouzlení, ba živočišný pud. To je podle mě pravá láska, tu těžko poznáš bez překážek...

Já netvrdím že by člověk měl za život milovat jen jednu jedinou osobu. Ale cítit stejnou lásku ve stejný okamžik k dvěma a více osobám, pokud tedy mluvíme o lásce partnerské, to mi správné nepřijde. A to že se mnou někdo bude jen proto že mu rozum řekl že jsem "ta nejlepší ze všech", tedy že mám přednosti které ti jiní které miluje stejně tak jako mě nemají...Když přijdeš do Nábytku vybrat si křeslo a líbí se ti 3 křesla ale to jedno je větší a pohodlnější, tak si ho vezmeš, protože ti rozum řekne že tohle má přednosti které ty další 2 co se ti taky líbili nemají, tudíž je nejlepší ze všech křesel v krámě. A teď mi řekni kde je tedy v tomhle případě rozdíl mezi mnou a křeslem?

Ne. Neměla bys lásku zredukovat na pouhou chladnou logiku. Cit je samozřejmě základ. Ale schopnost cítit lásku k více lidem je nepotlačitelná a vrozená a potom je rozumu zapotřebí. Chudáci lidi, kteří by po rozchodu museli zůstat sami, protože to co cítili byla jediná možná pravá láska k jedinému možnému člověku. A nevím, proč bys měla být zrovna křeslo, aby se člověk mohl rozhodnout, jestli chce žít s Tebou nebo s někým jiným. Zkrátka jsi ta nejlepší ze všech, to by Tě mělo těšit, ne?

Takže bych měla lásku zredukovat na pouhou chladnou logiku, na sérii kalkulací a rozhodnutí, otázku volby? A cit samotnej odsunout někam na druhou kolej? Asi jsem vážně staromódní ale já opravdu věřím v lásku jako takovou a to dokonce v lásku ryze monogamní. Je mi prostě proti srsti myšlenka, že se mnou je někdo jen proto, že si mě věcně vybral z padesáti dalších. Nejsem přece nábytek, křeslo který si v obchodě vybere mezi padesáti dalšími kusy protože zrovna na tomhle se mu dobře sedí.

Tak mám pocit, že tohle je příběh spíš z nějakého "nezávislého filmu", co celkem věrně kopíruje reálný život. A právě "stupidní hollywoodský cajďáky" se snaží živit myšlenku, že tohle není správný.
Milovat člověka je krásná věc, milovat dva lidi je úžasná věc, milovat padesát lidí je dokonalá věc. A bytostně zcela přirozená, tudíž správná. Problém nastává ve chvíli, kdy se vztahy začínají stavět pouze na základech milování někoho. Lidé se nerozvážně pouštějí do soužití s lidmi bez intelektu, bez charakteru, bez cti, pokory a rozvahy a často sami těmito ctnostmi neoplývají.
Tvůj přítel se k věci dokázal postavit bez přetvářky, otevřeně a upřímně Ti sdělil stav věcí a zvládl se věcně a jednoznačně rozhodnout. A to je myslím si na dnešní poměry hodně dobrý

Midnight: Nechci žádnej sáhodlouhej omluvnej proslov. Chápu že nemůže necítit to co cítí. Ale ať to podáš jak chceš, pořád to co se stalo přece není naprosto v pořádku a správný. Prostě není. Tohle by se přece nemělo běžně stávat. Že se někomu někdo líbí to je jedna věc, fajn, ale být zamilovaný do dvou osob najednou? Asi jsem staromódní ale to se mi nezdá v pořádku. A netvrdím že je to něčí chyba, jen říkám že to není v pořádku a chci aby to on taky uznal. Že by se tohle stávat nemělo. Chápu, stává se, ale nemělo by, není to správný. Nechci po něm aby se cítil vinný a litoval že cítí co cítí. Ale byla bych moc ráda kdyby projevil nějaké pohnutí nad tím že mi to ublížilo. Vadí mi že se tváří jako by se vůbec nic nestalo, jako bych neměla nejmenší právo se kvůli tomu cítit mizerně, jako by to byla běžná rutina nad kterou ani není důvod se pozastavit. A taky mi vadí že mi on prostě oznámí že se zamiloval do jinýho ale rozhodl se se mnou zůstat, takže budeme spolu, tak a tečka. Jako bych k tomu já neměla co říct. Jako by ho ani nenapadlo že by mi to mohlo ublížit, trápit mě to, že bych třeba mohla mít problém s ním po tom zůstat. Jako by mi mělo být úplně jedno že se mu do srdce vloudil někdo další. A tak jak to tady podáváš ty, zjevně si taky myslíš že bych to řešit neměla. Tak dovol že se ohradím ale na tom co a ke komu cítí člověk kterýho miluju, na tom by mi záležet mělo.

a co má asi tak udělat? "Promiň, na základě něčeho co nemůžu ovlivnit jsem začal cítit něco co nemůžu ovlivnit, ale rozhodl jsem se to ignorovat, protože to ovlivnit můžu a chci to ovlivnit tak abys ty byla ta jediná, mrzí mě že jsem nemohl udělat víc"?

máš o lásce hodně skreslené představy, a chápu že tě to trápí, ale... kdyby mi tohle někdo řekl, tak ten fakt že se rozhodl přes (po)city pro tebe by mi vynahradil všechno ostatní... skutečně, nemůžeš chtít víc, to je nereálné, jak si má přikázat aby k někomu něco necítil?

krom toho, "pravá láska", "výsadní místo", atakdále... jednou si pravděpodobně uvědomíš že s těmihle termíny to není tak jednoduché a jednoznačné jak se ti zdá a jak je ti příjemné si myslet.

těžko říkat co by kdyby... posuzovala bych to podobně jako nevěru..což je samo o sobě těžký nějak řešit...

asi bych mu přestala věřit, co je koncová, dřív nebo pozdějc..., hlavně by k tomu přispělo to, že dělá, jakoby se nic nestalo. kdyby toho fakt litoval a blablabla...tak djeme tomu. tohle by ale teda na mě bylo asi moc. evidentně je si tebou až moc jistej.

Vezmu to postupne, ano stalo ...no nevěra(pokud se to tak dá nazvat) je prostě nevěra a zrada duvěry. Rozumově říkám za sebe "NE" ale za srdce mohu říci že to zase tak lehké není. Je to hlavně o "odpuštění" a tvé schopnosti mu i nadále důvěřovat.
Pokud to šlo jednou může to jít i podruhé, ale nemyslím si že by to zde bylo prvděpodobné, takze pokud ho miluješ a si tohle ulitnuti schopna přestát, ale hlavně udržet si v něj důvěru...myslím si že by byla škoda zahodit ten cit jen tak.
Láska je sázka do loterie.