Detail a diskuse u zpovědi

no ani ja to nechapem proste mam daky blok a neviem preco ani sama poriadne

sakra, sorry, nevim co mi to tady dělá...

no, půl roku není moc a ono se časem prostě víc otevřeš nebo tak. ale je dobrý, aby ten druhej věděl, že s tím máš trochu problém, aby s tím tak nějak počítal:)

jinak nevim, proč by ses kvůli tomu měla zklamávat, že někomu řekneš, že ho máš ráda..? nebo jsem to špatně pochopila..

no podle toho jak to popisuješ, tka mi přijde, že je to spíš taková počáteční nejistota z reakce toho druhýho nebo tak něco... a to si myslim že by mělo samo časem zmizet...někomu to teda trvá i 6 let, že matesu ale každej sme byl trochu plachej na začátku.

no podle toho jak to popisuješ, tka mi přijde, že je to spíš taková počáteční nejistota z reakce toho druhýho nebo tak něco... a to si myslim že by mělo samo časem zmizet...někomu to teda trvá i 6 let, že matesu ale každej sme byl trochu plachej na začátku.

no tak my sme polroka spolu a to je moj prvy chalan ale celkovo mam problem povedat aj napriklad kamoske ze ju mam rada aj ked niekedy ma to uplne taha povedat a proste nieco mi vravi aby som to nevravela ze sa nechcem sklamat a tak

no podle toho jak to popisuješ, tka mi přijde, že je to spíš taková počáteční nejistota z reakce toho druhýho nebo tak něco... a to si myslim že by mělo samo časem zmizet...někomu to teda trvá i 6 let, že matesu ale každej sme byl trochu plachej na začátku.

Vždycky je dobré říct, co máš na srdci. Někdy může být maximálně problém "jak to říct". No a někdy to člověk zkrátka posere a řekne to blbě. Tak se přeci omluví, že to tak nemyslel, když to tak opravdu nemyslel a jenom to špatně řekl... druhý člově, pokud Tě má rád, tak omluvu přijme a v lepším případě ještě společně zapracujete na tom, jak si to vyjasňovat líp. Chybama se člověk učí. No a pokud Tě rád nemá... pak nemá cenu trápit se s tím, jestli se na Tebe vykašle nebo ne, protože být ve vztahu s člověkem, co Tě nemá rád (anebo případně nemáš ráda Ty jeho) je prostě úplně zbytečné, že...

no presne to aj u mna ale ja vlastne neviem stale sa bojim ze nieco pokazim a ze ked poviem nieco co sa mi nepaci ze to bud bude ignorovat alebo sa namna vykasle

A samozřejmě trochu důvěry do vztahu :) O tom to taky je, věřit tomu druhému, že dělá věci v nejlepším svědomí vzhledem k Tobě.
A pokud nedělá a nemá o Tebe zájem, tak bys to poznala asi až v delším časovém horizontu, nebo nějakým pravým důkazem. Nemá cenu o tom polemizovat.

Nebo se snad už stalo něco hrozného?

Naty: Já mám s otevřeností ve vztahu taky problémy. Spoustu věcí si nechávám pro sebe a jsou z toho akorát problémy. Naštěstí už jsme spolu 6 let, takže některé věci netřeba říkat, horší je to pak, když mám zrovna nějaký aktuální problém, jsem mrzutý a neřeknu proč, protože mám přece právo takový být, když se mi cokoliv děje... no ale jak říkám - končí to jenom komunikačním šumem.
Jsme ale ještě mladí a s trochou tréninku to jde zvládnout. Jen se občas snažit a nenechat se zastrašit pocitem, že "je to složitý" a že "je to na dlouho" nebo nedejbože že "je to přece zbytečný někomu říkat" protože "to je snad jasný". Však můžeš trénovat otevřenost i tady

no asi nie ale neviem co s tym

tak to asi není o "maličkosti", ne?

no je to trochu zlozite asi nikdy som nemala skutocnych prietelov alebo niekoho na koho by som sa mohla spolahnut a teraz nedokazem uz nikomu verit a aj ked mam chalana ktoreho strasne lubim tak nedokazem byt k nemu uprimna a povedat mu co si myslim a proste bojim sa ze aj on ma sklame a trapi ma ze mu neviem ani do oci povedat ze ho lubim lebo sa bojim ani vlastne neviem coho a potom ked sa stane nieco take ze sa dohodneme a on potom nemoze prist tak si hned domyslam ze ma uz isto nechce a podobne neviem ako to mam vyjadrit proste je toho strasne vela to by bolo aj na celu stranu

A jaká "maličkost" byla tak velká, že pokazila úplně všechno?