Detail a diskuse u zpovědi

Jsem blbec... Rozešel jsem se ní, i když jsem to nechtěl, aspoň ne doopravdy. Miluju ji, ale dá se to, jen když jsme spolu osobně, jinak komunikace moc nefunguje, spíš vůbec. Buď po ní ječím já nebo ona po mě a stále si ubližujeme.. Když bych ji nejraději viděl, tak mi napíše něco nepříjemného a tohle zase někdy dělám já ji. Je divné, že i když ji mám rád, tak si ji tak nevážím, jak si zaslouží, protože v tu chvíli mám mizernou náladu a ta je silnější. Platí to tak aspoň když si píšeme, osobně by to bylo asi jiné.
No, tak už je zjevně pozdě, pochybuju, že se kdy ještě potkáme nebo si napíšeme, rozchod byl hnusný a babělý, nebylo to ani ne z očí do očí.
A horší je, že s ní to nebylo povrchní, bylo to prostě, nevím jak to popsat, bylo to žití každé sekundy, nebo prožití, nevím. Teď ty lidi nějak nevnímám, nedokážu se dostat pod ten povrch. No, na ho*no je to.

Ještě že žiju jen jednou, podruhé bych to nedal.