Detail a diskuse u zpovědi

No, ono toho psychologa neni špatný zzkusit. Já se teď na to vysral a vypadam jak největší troska. Vztahy jsou složitý. Je důležitý zamyslet se, jestli miluješ jeho, nebo jen ten pocit, že nejseš sama...

Sednout si a v klidu pokecat je většinou lék, ale když nestačí pak nasaď citové antibiotika v podobě porozumění. Ne vždy je nálada na partnera a ne vždy ti to partner sdělí, protože tě nechce urazit. Každý musí mít v životě, ale i ve vztahu osobní prostor, protože když ho nemá je pak zlý na okolí. Chvíle klidu by mu taky jistě přišly vhod a tobě taky. Nemusíte spolu být imrvere furt. Z toho je tak akorát ponorkový nemoc zvaná hádky o hovadinách.

O prázdninách tohohle roku jsem zažívala velmi podobné problémy. Měla jsem přítele, kterého jsem velmi milovala a nechtěla vztah ukončit i přesto, že mi přítel ubližoval (nemyslím fyzicky) a nechoval se ke mě hezky. Nevím, kde jsem sebrala tu odvahu, ale jednou jsem se probudila a napsala mu, že vztah končím, že už jsem tomu dala tolik šancí a tolikrát se snažila vztah zachránit, že už dál na to nemám sílu. Tak moc jsem si to vyčítala, že jsem ten krok udělala, tolik nocí probrečela, ale nikdy jsem nenašla odvahu mu zpátky napsat, že to beru zpět a že ho chci zpátky. Uběhly asi 3 měsíce, který jsem protrpěla a začalo být jen lépe a lépe. Nyní mám mnohem lepšího přítele a říkám si, jak jsem se mohla trápit kvůli někomu, kdo mi za to nestál. Moc bych Ti přála, abys i ty našla v sobě tu sílu a vztah skončila, i když vím, jak moc těžké to je. Ale já si opakovala, že lepší žádný vztah než vztah s někým, kdo mi ubližuje. Zkus třeba pomoc odborníků. Držím palce

tady asi bude problém na obou stranách, nejspíš.

rozchod? ne, proč?
já nevim kvůli čemu se hádáte, jo, ale jestli to jsou prkotiny, to se stává. co takhle si sednout a pokusit se o tom mluvit, jestli to podle tebe má smysl a tvůj partner na to přistoupí?
(tedy aspoň když já mám s přítelem nějakou krizi, tak se navzájem obviňujem tak dlouho, jde to přes "asi bysme se měli rozejít" přes "ale já nevim jak dál" k tomu, že se navzájem omluvíme a zjistíme že příčiny naší hádky/krize byly totální bezvýzmanmý píčoviny pramenící z toho že jeden z nás zrovna nemá náladu a toho druhýho to vyburcuje k tomu aby se začal chovat uraženě a hle, hádka je na světě - není to u vás podobný?)

každopádně přeju hodně štěstí a síly ať se to zdárně vyřeší

Myslím že chápu co cítíš, zažívám něco podobného (jojo jsem mladá ale občas i mladí mají vážné vztahy s vážnými problémy). Nebudu ti říkat že by ses s ním měla rozejít, mě to říká kde kdo a taky je neposlechnu. Když miluješ, je to nejrozumnější řešení to nejnemožnější. Každopádně Dorray i MilujuBublinky, oba mají pravdu. Takže pokud cítíš že by to mohlo pomoct, zkus to zkombinovat - psychologa a společnou práci na vztahu - jsou třeba partnerské poradny apod. snad by to pomohlo aspoň v začátcích, odhalit podstatu problému. Záleží jen na tom jestli i on chce ten vztah zachránit, pokud ne nutit ho nemůžeš, to nikam nevede.

no..píšeš, že máš pocit, že jedinej kdo ti může pomoct, že je psycholog nebo psychiatr. tak proč t nezkusit? pokud kamarádi nefungujou...

Vztah je o dvou lidech. A to, co ty zmůžeš, končí přibližně v polovině.