Detail a diskuse u zpovědi

A my občas trpíme tím, co děláte vy nám. Asi nějaké zachování rovnováhy

Tak proc nas ale nenechate byt ?:( docela tim trpime obcas

Ikary: Obrovsky ženská blbost, kterou si, jak sám vidíš, nedokážeme ani my odůvodnit . Prostě rozporuplné pocity v jedné osobě.

Veronika: Řešení asi budeš muset najít sama, někdy je pauza to nejlepší, jindy to znamená konec. Pokud chápeš, co udělal, chceš s ním být, tak se přes to budeš muset přenést...a nebo se s ním rozejít. A to zjistíš jedině tím, že tomu dáš čas. Jsou věci, které se bohužel/bohudík lusknutím prstu nevyřeší.

pripominas mi moji bejvalou/soucasnou pritelkyni.... zajimalo by me co vas k tomuhle chovani vede?

RUSTY: v takovém případě, kdysi vůbec nevíš rady, asi ano... ale jinak by přece ve vztahu měla fungovat komunikace a buď si to ti dva vyříkají a uvědomí si, co je špatně a nějak to řeší, nebo to nefunguje a pak se ten vztah rozpadne

urbaja: A často nejlepší řešení, mnohdy zjistíš, že bez toho druhýho je Ti líp, nebo naopak, že bez něj nechceš být. Každopádně....jedno z toho zjistíš určitě :)

popřemýšlej o tom, co chceš. Pokud něco chceš, tak za tím obvykle člověk jde...

Někdy stačí málo

Tohle je vážně krásná rada, do přírody, někde v blízkosti řeky, zvířata kolem. To je dokonalý a hlavně to máme oba rádi.
Děkuji

Tak si vyražte na výlet pod stan, třeba najdete co jste cestou ztratili.

pauza ve vztahu je často nesmysl

Navrhuji pauzu. Možná si tím hodně uvědomíš a nebo půjdete oba svou vlastní cestou.

Mockrát jsme o tom mluvili. Jenže jsme rozdílní lidé a každý to vnímáme trochu jinak. I když teď jsme si to vyříkali a oba se snažíme se chovat jinak a zapomenout na to, tak já to nezvládám. Nechci na měj být zlá, chápu i to, proč udělal to, co udělal, ale nemůžu se s tím vyrovnat a získat zpět sebevědomí a trochu trdosti. Ale nechci o něj přijít. On mi dal vše, co jsem neměla..

A mluvili jste o tom někdy spolu, aby jeden věděl jak to druhý vnímá?

To nemůžu posoudit. Každý to vidí a cítí jinak. Nebije mě, nekřičí na mě, neubližuje mi.. Ale udělal hloupost, která trvala dlouho a moc mi ubližovala a pak to vyvrcholilo a mě tím úplně připravil o ženskost o mojí jedinečnost, o veškerou moje hrdost..

Ty sice chceš, ale vlastně ani nechceš. Tvoje tvrzení se s činy neshoduje, což znamená, že ho chceš vyprovokovat k rozchodu, aby jses pak necítila vinna. Je to podvědomá reakce, protože si ještě plně neuvědomuješ, že ho nechceš. Je sice fajn, ale není ten pravý. Když se k němu nedokážeš chovat jinak než hnusně je někde chyba. Další vysvětlením je, že je na něm něco co tě rozčiluje. Měla by sis uvědomit co to je a pak si s ním o tom promluvit.

udělal něco tak moc špatného?

Tohle není tak snadný. Já vím, že s ním chci být.. Vím, že s ním jsem byla a jsem šťastná, že ho miluji. Ale někdy, když se ke mně přiblíží, probleskne mi hlavou, to všechno co se stalo, to co udělal. Je zvláštní jak jedna věc dokáže ovlivnit tolik věcí. A když na to pak myslím, cítím zlost.. A pak jsem zlá.. I když se snažím, i když chci zapomenout.. Nemůžu se toho zklamání, té bolesti zbavit.

Tak pouze nemluv o tom, jak chceš, aby to vypadalo, ale taky se snaž, aby to tak vypadalo. Vždy to bude jen na tobě. Jestli je to tak jak tady píšeš, tak bys se měla brzy uvědomit, protože on to chlapec asi věčně snášet nebude

to, jak se chováš, můžeš ovĺivnit jedině ty

Nezdá se ti,že si v tom,co chceš a jak se chováš,dost protiřečíš?