Detail a diskuse u zpovědi

Nevím jak začít a ani nevím co napsat. Je mi fyzicky i psychicky dost špatně...doufám, že neskončím skoro jako polovina obyvatel tohoto města s žiletkou v ruce. Chjo...čím dál tím víc mě bolí hlava, mám křeče v břichu, skoro nic nejím...teď si zase připadám jako Bejunka (Nic proti Tobě). Pořád ležím a spím. Beru nějaké prášky, ale prostě nejsem taková jako dřív.
Jaká jsem vůbec dřív byla? Energická, vždy s otevřenou náručí pro přátelé...sakra to nejde sama sebe popsat...
Navíc mě nasral spolužák tak jako nikdo už dlouho. Kvůli tomuhle (omlouvám se za ten výraz) CHUJOVI se skoro nikdo nebaví s mojí kamarádkou. Snad jedinou kamarádkou, kterou mám. Máme spolu divný vztah. Známe se dlouho, dokážeme si povídat skoro hodiny o čemkoliv, ale když se má jedna z nás svěřit té druhé tak to prostě nejde...Ten chuj si totiž vymyslel to, že já ho pry hodně chci a chci s ním chodit a kamarádka mi řekla, že ne a já ji prý slepě poslouchám. Idiot, bezohleduplný kretén, mamlas...Nejvíc mě štve, že se s ní nebaví ani ti lidi, kterým pomohla, když to nejvíce potřebovali, že se s ní nebaví ani ti, kterým posílala úkoly a pomáhala s učením A NEJVÍC MĚ SERE TO, ŽE ANI JÍ A ANI MĚ NIKDO NEVĚŘÍ!!! Přitom já říkám pravdu!!! Štve mě to, že mi nevěří ti, kterým já jsem důvěřovala a od kterých jsem tenhle "podraz" nečekala.
Vím, že moje problémy jsou malicherné a nestojí ani za zmínku, ale vypsat se potřebuju...