Mám takový nepříjemný problém, se kterým stále bojuji, ale zatím prohrávám, neumím s tím moc bojovat, asi se to teprve musím naučit....Trpím sociální fobií,abych Vám to přiblížila, jsem strašně velký stydlín, který má někdy stavy, že nevyjde na ulici bez pocitu, že jsem hrozná, že na mne každý kouká.... Jindy je téměř vše v pořádku. Ale nejhorší je to ve škole, když se mne profesor na něco zeptá, a já raději mlčím, zčervenám a neodpovídám třeba vůbec na nic....ani když se mne zeptá, co se děje.Kdykoli mám něco říct ve skupince lidí, která je větší jak pěl lidí, bojím se. A když mne to čeká, a vím to dopředu, třeba celou noc prozvracím....A i když jsem si vždy říkala, že to po pubertě ztratím, byla jsem na velkém omylu, ba naopak, teď mi to ještě více komplikuje život, protože sposta lidí, mě vidí jak velkou neschopnou holku..... Nevím, jak proti tomu bojovat, vždy když se vzepřu, končí to celkem špatně....Pak už jsem zoufalá, a mám potřebu se každému za něco omlouvat, ačkoli jsou to maličkosti, mne nedají pokoj.....A tak Vás prosím o radu, o kteroukoli radu....Děkuji
Víte jak se poprat s nadměrnou trémou? Děkuji....
Diskuse ke zpovědi
kdyžtak ten příspěvek je ode mne
mno, ale kde najdeš lidi, kteří jsou na tom podobně....Víte správně by se to mělo řešit, tak, že najdeš ten kořen toho, kde to začalo, jenže já jsem si toho kořenu vědoma, umřela mi maminka, a trápí mne to dodnes, to vše způsobilo, že jsem procházela pubertou bez ní a těď? jsem v háji a popovídání si o tom s tatínkem? mluvíme spolu akorát o škole a práci, nic víc
co takhle skupinová terapie? skupinka lidí, co jsou na tom podobně jako ty?
jediný funkční řešení je začít si trochu důvěřovat
skupinová terapie asi nezabere co ?
Tak na tohle bych taky rád znal řešení.. skutečně funkční.
dej si panáka, nebo radši 2
1) dejchat
2) naučit se mluvit hlasitě
3) trénovat to
4) mě hodně pomoh novej kolektiv, kterej mi dal šanci začít znovu. já ale byl uzavřenej protože jsem mzsel a toje taky něco jinýho. tak hodně štěstí a opři se do toho. je čas ukázat, že nejseš tak neschopná jak si ostatní myslej. a jeden neůspěch? to tě přece nezkolí. zkoušej to, časem to určitě pzde, držim palce.
Tady myslím opravdu pomůže jen odborná pomoc, která by tě vedla, krůček po krůčku...
Co napsala Rusty, tak částečně s ní souhlasím... bylo by dobré, kdyby jste s kamarádkami, nebo aspon jednou, zašly občas do nějaké společnosti a trochu se seznámily s někým novým... a i ty se zapojila do konverzace, hlavně se nebát... některým může být tvůj hlas příjemný a je škoda, že tak málo mluvíš.... zkus to, když psycholog nepomohl... bojuj proti fobii...
Fobii vyléčíš jedině tak, že se jí postavíš čelem... Prostě musíš mezi lidi a zkoušet to... překonáš to, v minulosti ses nejspíš málo snažila.
Tak to ti teda nezavidím. Ale ak by som ti mohla poradiť, podľa mna by dobre padla návšteva psychologa, alebo tak ako písala Rusty, pokús sa o to sama. Možno sa ti to podarí po malých krôčikoch prekonať Vela stastia a odvahy
vím, že je to pro tebe těžké, ovšem pokud s tím bojovat nebudeš, tak dopadneš špatně - mnohem hůř než kdybys to třeba tisíckrát zkoušela a pokaždé si nabila hubu, jednou se ti to povést musí
a tahle věc se týká lidí, které znáš nebo když máš mluvit před naprosto cizími lidmi???
A co tvoje rodice na to?Vi o tom?
Mahtiel nevím co říct, v životě jsem se s tím nesetkala, to já spíše lidí nemám ráda, bojím se , že ublíží...mno ale zpět k tobě, nebudu tu řešit sebe. Jak už tady ostatní radili, je dobré zkusit psychologa, Nejsem sice ta pravá na to abych ti to radila, páč já léčbu ukončila, prostě jsem na to neměla, ale ty ho potřebuješ, musíš se začlenit do života a mezi lidi, takhle samo to nepůjde, nech si prosím pomoct. Nebude to ze dne na den, chce tomu dát čas,ale myslím, že to za to stojí, když potom budeš aspoň relativněji v pohodě.Hodně štěstí.
Zkusial bych teda toho psychologa ale možná by jsi to mohla zvlásnout i sama. Tak nejdřív by sis měla nějak zvýšit sebevědomí aby sis víc věřila. Co to zkusit třeba přes zevnějšek? Nějak se hezky upravit aby Ti to slušelo, to dělá taky divy. A začít krůček po krůčku. Třeba půjdeš po ulici a zkusíš se zeptat náhopdnýho chodce, kolik je třeba hodin. Aspoň pro začátek. Musíš se naučit mluvit a jednat s cizími lidmi. Musíš začít mluvit, aby jsi potom zvládla mluvit a vyjadřovat svoje názory i před více lidmi. Musíš věřit tomu co říkáš a stát si za tím. Mít svůj vlastní názor. Ono se to časem bude lepšit, uvidíš. Jednánímu s okolním světem se prostě nevyhneš. :)
Nemáš to jednoduché, to musím uznat....ale zase není lepší, mluvit s cizím člověkem, který tě nezná? Si řekni, že tě nezná, takže tě nemá za co odsuzovat a nemá důvod na tebe koukat skrz prsty, jestli rozumíš, jak to myslím.
Vím, že je těžké zkusit jiného člověka, když to poprvé nevyšlo, ale nevzdávej to, zkus třeba říct rodičům nebo někomu, aby se ti poptali po psychologovi, která má dobrou pověst a podobně, k němu se zkus dostat....
Hodně štěstí
Já vím, že cesta v samotném počínání si nevede, ale já jak mám špatnout zkušenost, tak je to težké,..Další věc je, že s tímto problémem, mám potíž se seznamovat, a ,,normálně se bavit", nattož s cizím člověkem a o takových to věcech....nevím, nevím, jak jinak to řešit
v tom prípade skús navštíviť iného
bude to fajn, neboj
Mno, ano, snaha byla, řešila se mnou všechno okolo, rodinu, strach z lidí, vtíravé myšlenka, a já vždy odcházela ještě s větším zmatkem, po roce jsem se přistihla, jak přemýšlím, ještě zoufaleji než před návštěvami, a tak jsem se nakonec s ní vzdala....řekla mi, že je to jen můj bij.....
fóbii sa človek nezbaví bez niekoho pomoci, navrhujem návštevu psychológa
Náhodné moudro a přísloví
Rozum a z něho vyplývající připravenost na všechny životní zvraty je nejlepší lék k zmírnění zármutku. (Plútarchos)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©