Včera mi po dvou měsících ruply nervy a já si dovolila zařvat na mámu. Nemrzí mě to, protože jsem už toho měla dost. Mám ji ráda, ale občas to vážně přehání. Když se mi snaží kecat do toho, co mám a nemám na svém psacím stole a podobně..Vím, že to se mnou nejni lehké, ale když mám blbou náladu, snažím se jim jít z cesty..A když má blbou náladu ona, po všech řve a ze všech dělá id**ty..Doslova..Ale co se dá dělat..Včera jsem to ale už nevydržela..Taky jsem vyčetla tátovi jeho (nebo vlastně rodičovskou) nedotknutelnost..Že my musíme zdůvodňovat skoro vše a oni nic..Že by měli..Teď je mi líp..Cítím se lehčí..Jako kdyby všechny starosti, které jsem nasbírala za prázdniny spadly..Ještě jsem jim chtěla říct, že mě občas neposlouchají..když něco vyprávím..Mamka mi s blibou skočí do řeči a začne o něčem úplně jiném..Pak ji říkám něco důležitého, že něco potřebuju nebo že někam potřebuju a pak, když ji to připomenu, seřve mě, že jsem jí nic neřekla..Ale co..Opakovat, opakovat, opakovat..Když neposlouchají a zapomínají..
Chtěla jsem se jen zeptat (ať víte, proč to píšu): myslíte si, že mám v něčem pravdu nebo je to jen pohled zaslepené puberťačky?
Děkuji
Diskuse ke zpovědi
Podle mě záleží na úhlu pohledu, v pubertě je vždycky komunikace mezi rodičem a dítětem někdy hodně těžká, znám z vlastní zkušenosti...
Maťas: Já je mám ráda, vážím si jich, jsou to mí rodiče a mrzí mě, že nám to někdy nevyjde a křičíme na sebe..Taky vím, že chyba je i na mé straně..Všichni děláme chyby a blbosti, ale máme se z nich poučit..jen mě mrzí, že oni si tu svou často nepřiznají..že mi předkládají, že jsou dokonalí a nedotknutelní..
Jinak nick je Maťas
Víš, povím Ti to takhle, samozřejmě, něco na tom puberťáctví bude Ale každý děláme chyby,včetně rodičů.....Ale dám Ti radu, važ si každého okamžiku s nimi, protože to přece nebude věčně, já se také stále zlobila a teď? Je pozdě a já jsem jen smutná, co vše jsem nestihla říct.........Prosím, neopomeň to
tví rodiče dělají trochu chyby ale to všichnilidé i ty
Doma mám to samé, to neřeš ;)
stejně je to i u nás...
(prosinec 2006 - "Mami, v červenci je festival na 4 dny, můžu jet?"
"Ano, klidně jdi"
o pár měsíců později "Ale ty jsi neříkala, že ten festival trvá 4 dny...)
Jo já se s rodičema taky hádam.. A to skoro furt.. Furt maj na mě nějaký blbý kecy.. Furt všechno dělam blbe.. Ovsem moje nervy tohle většinou nevydržej.. A já vim, že je to i moje chyba.. Neměla bych na ně křičet.. Ale mě prostě jejich chování vyporvokuje.. Některý věci mi prostě neprojdou.. Ale né nadarmo sem beran.. Já si za tim co chci prstě stojim a pak řikam spoustu věcí, který bych nikdy neřekla.. Ale vím, že je to chyby nás obou.. Hold vztahy s rodicema sou dostkrát složitý.. Rodiče chtěj pro svý dítě to nejlepší a nechtěj uznat, že to dítě už dokáže samo uvažovat.. A prostě ho furt berou jako o suteň pod nini.. Jen oni dělají všechno správně.. A teď mě tak napadá, jestli si někdy oni uznaj, že ty hádnou jsou částečně jejich chyba.. Že oni je některých sitacích nechovaj přímo adekvátně.. Ale těžko řict..
Jééé to je jak u nás to s tou máti a skákáním do řeči Taky pak na mě řve, že jsem jí nic neřekla Tak jí radši neříkám nic a je klid : )
Hmmm mám to podobný... Občas si taky říkám jestli to v 18 letech je stále puberta nebo jestli to, že oni mě zpérujou za každou prkotinu a já to se stoickým klidem musím snášet je normální... Hádal jsem se s nima jen jednou (A to u mě znamená, že jsem si stál na svém a nezvyšoval jsem hlas... Lituju akorát těch pár kousavejch poznámek co jsem měl) a to kvůli tomu jestli u nás přítelkyně může přespávat... No neustoupili jako ostatně nikdy... Tky si občas připadám jako puberťák, když mě nikdo neposlouchá... Kdo ví... Až se odstěhuju tak takový konflikty už řešit nebudu..: Tže co jsem tím chtěl říct... Něco takovýho zažívá každý z nás a je to asi proto, že rodiče jsou pod větším stresem než my a zákonitě se to na nich podepíše... My to musíme snášet... GL
máš pravdu, ty zaslepená puberťačko...
(ne, jako fakt, máš pravdu.)
V Tvojom prípade sa mi to zdá normálne. Žiadna tragédia. Vidno, že si rodičov vážiš a chápeš. Občasnému konfliktu sa však ťažko vyhnúť v každom vzťahu.
Myslím, že je to zpověď puberťačky, ale že kousek pravdy na tom je... Nikdy není chyba jen na jedné straně...
to, že rodiče se chovají tímto způsobem znám trochu taky, i když ne v takové míře jako ty
a záleží na každém rodiči, zda svému dítěti naslouchá či nikoliv
Náhodné moudro a přísloví
Ti, kteří jsou posedlí láskou, nejsou schopni pochopit, že by se měli o něco starat víc než o lásku. (Xenofón)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©