Detail a diskuse u zpovědi

možná už začínám potřebovat cvokaře, nebo se k tomu stavu už aspoň blížim.. jsem mimo, jak ze stresu kvůli těm přijímačkám, který se mi nejspíš ani jedny nepodařily.. tak kvůli ještě jiným věcem.. kdybych je měla vypsat, tak by to zase bylo na dlouho, jak se znám.. jsem pořád nervozní, říkám si, že vlastně ani nemam pořádnej důvod, ale nepřechází to.. spíš naopak, asi je to z hodně velký části i tím, že se blíží léto a dva týdny, ze kterých mám tak trochu (hodně) strach, ikdyž k tomu asi taky nemam důvod.. mluvila jsem před časem o pár věcech s kamarádem, řekl mi, že všechno pramení z toho, že nemám žádnou sebedůvěru a díky tomu se vším užírám a trápím tím i svoje nejbližší (hlavně toho jednoho) , možná má pravdu, dává to smysl.. ale ikdyž si to asi začínám uvědomovat, tak to k ničemu není, protože mi je pořád stejně, jen si říkám, jakej jsem slaboch.. mám ve svém okolí lidi, kterým na mě záleží, vím to a vím, že je svýma náladama jen obtěžuju.. přijde mi to skoro jako nějakej začarovanej kruh..

vím, že to je už snad tak desátá zpověď, co jsem sem napsala..