Dva roky..jak je to dlouha doba? Je top hodne,nebo malo? Pro me je to moc..az prilis moc. Dva roky jsou dlouha doba,kdyz clovek nekoho miluje...ale ten druhy to neopetuje. Neopetuje to,protoze..mysli si,ze uz je to pryc. Byl tu vztah,skoncila...a tim vetsinou vse konci. Jasne,pak jen slzy..ale za chvili to perjde. Taky sem si to myslela...nepreslo to,porad to jieste nepreslo...a kdyz si myslim,ze uz je to pryc..najednou bum..a zas to mam pred sebou. Je to tak zive...ja ho za to nenavidim,nenavidim ho za to,jak me uzira...jenze,on o otm ani nevi...miluju ho,ale ne proto,ze me nici...ale proto,jak byl...jo,byl,protoze u takovy davno neni..je jiny,a uz nikdy nebude tkaovy,jaky byl pred dvouma rokama..jenze,nejde se timhle utesovat,rikat si..je jiny,uz to neni on...ve me zustalo to,jaky byl...nemiluju jeho..miluju vzpominky..miluju ty chvile,stravene s nim. pamatuju si kazdy,malinky detail...ale nechci. Ja na to vsechno chci zapomenout a Chci se hnout z mista..konecne,uz chci jit dal...dva roky,jsou proste strasne dloha doba...
Diskuse ke zpovědi
Některá pouta je těžké zpřetrhat.Některé vzpomínky je těžké zapomenout.
Vše co jsem chtěla říct bylo řečeno.Je nesmysl se opakovat. Snad jen
BOJUJ A NEVZDÁVEJ SE ať to bolí sebevíc.. 
premyslim koho tim myslis.. budem to muset nekdy probrat.. :)
dva roky??? A co takhle 5 nebo 6.....to je teprve mučírna....... 
Pokus se z toho vymanit, bude ti líp. Věř mi, vím o čem mluvím....
Rozumím ti a jediný recept je: odpustit. Sobě, jemu. Miluješ vzpomínky? Vzpomínej na jeho úsměv. Byl šťastný a ty pak taky, že? Dívej se na něj teď. Činí tě jeho úsměv dnes šťastnou? Tak jako tak by tě ti to mělo pomoct, pokud se z jeho úsměvu dokážeš radovat, pak mu přej jen to nejlepší. Bude šťastný on, ty taky. O nic víc nejde. A pokud tě dneska už svým úsměvem nepotěší, taky dobře. Pak jak říkájí ostatní, těš se z jeho úsměvu ve vzpomínkách, ale jdi dál. Bude někdo jiný, kdo tě potěší stejně tak živoucí a ne jen vysněný. Neboj, sama nebudeš.
lidi se mění, ale vzpomínky zlstávají... tak to bude vždy... musíš myslet na budoucnost a žít přítomností
jak bylo řečeno ... zapomeň na něj ... jdi mezi lidi,který máš ráda ... raduj se s nimi ... vše časem přebolí ...
Tohle je zcela normální jev.Musíš si uvědomit,že takový člověk neexistuje.A jít dál a najít si někoho jiného...lepšího...A věř,že i takoví lidé existují v okolí tvého bydliště...zcela jistě...Jen je těžké jej najít...
Black.Fairy: já ten nový impuls získal právě z podobných vzpomínek.
Ani nevíš, jak moc ti rozumím. Musíš si z těch vzpomínek udělat radost, ne trápení přece. Pokud už je jinej, úplně zbytečně se trápíš, ulož to k ledu. Možná to způsobuješ sama, pořád to vytahuješ na světlo, pořád si sypeš sůl do rány. Zkus se soustředit na jiný věci, na přátele, na rodinu, na rozvíjení svých schopností, rozhledu, zájmů... Začni dělat něco nového, chce to nový impuls, chce to myslet na budoucnost a ne se ohlížet a babrat v minulosti.
Aspoň to pomáhá mně.
Některý jizvy zůstanou. Nakonec si na ně zvykneš.
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Žijme, jak můžeme, když není dovoleno žít, jak chceme. (Terentius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©