ahoj lidi...........chtěla jsem se jen zeptat,jestli někdo už tohle zažil.........zabila se mi kamarádka.........mohla jsem pro ni udělat víc,a možná by se to nestalo!!!Neskutečným způsobem to bolí!!!Bojím se vyjít z domu,protože mi ji vše připomíná.Bojím se večer zavřít oči,protože ji vždy vidím v kaluži krve......už dál nemůžu!!!Nedávno jsem se předávkovala prášky na spaní.Ale bohužel mě našli.........jak moc bych chtěla být teď mrtwá,ale zároveň si uvědomuju,že tu mám tolik nedořešených věcí.........moje kamarádka,která mě ve všem dokázala podržet mě teď taky neskutečným způsobem pomáhá :o/Moje váhá klesla pod 45kilo........prostě mi nic nechutná.Wim,že se o mě bojí,ale situaci mi nezlepšuje.........vyhrožuje mi,že to řekne mým rodičům........to by mě totálně zničilo!!!Už opravdu newim jak dál..............nedokážete si představit,jak moc mi tu Lena chybí......nevěděla jsem,co mám,dokud jsem ji neztratila..........
Diskuse ke zpovědi
Pokud stratime milovanou osobu..vzdy to v nas zanecha nejake ty nasledky..ale ty musis jit dal..protoze hodiny tikaji..musis se dat dohromady..a pokud mozno vyhledat odbornou pomoc..sama to asik nezvladnes bohuzel..nejlepsi doktor je cas..ale ty potrebujes specialistu..hodne stesti...
Při tvém věku máš ještě všechno před sebou, připravila by ses o ty nejkrásnější věci, které ještě jistě přijdou. To s tvou kamarádkou už bohužel nijak neovlivníš......musíš se teď posbírat sama a rozhlédnout se okolo sebe.....není ten svět fajn? 
Bude dobře uvidíš 
tvoje kamarádka, která odešla, má teď věčný klid a počká tam na tebe... a ona chce čekat ještě hodně dlouho... ne proto, že by nechtěla být s tebou, ale protože chce, aby sis užila života, nezahazuj všechno co máš, nestojí to za to... jak už tady někdo výše napsal, ty jsi poznala tu bolest při ztrátě někoho blízkého... nezpůsobuj stejnou bolest ostatním... jediným lékem je čas... sice nikdy nic nevyléčí do ztracena, ale vždycky zmírní tu bolest... někdy méně, někdy více... a ty sama tomu můžeš pomoct tím, že se budeš věnovat něčemu, při čem na ni nemusíš myslet, při čem aspoň na chvilku zapomeneš... nakonec ti zůstanou jen krásné vzpomínky na to, jak jste byly spolu a za mnoho desítek let se zase znovu shledáte...
a teď k tobě... pokud tvoje váha takhle klesla (a možná ještě klesá), tak to není žádná legrace... tvoje kamarádka ti nevyhrožuje, ale bojí se o tebe a rodiče by takovou věc měli vědět... překonej strach a řekni jim o tom nebo to nech na kamarádce, ale nebraň jí v tom... je to pro tvoje dobro...
Začni normáůně žít, pokud skončíš na léčebně, nebo jestě něco horší spácháš sebevraždu ublížíš svím přátelům, svě rodině. Zamysli se nad tím co by chtěla ta tvoje kámoška ted aby jsi byla na dně nebo aby jsi žila dál svůj život... Pokud ste byly hodne dobré kámošky tak snad jediná ůtěcha je ta že tě neopustila nikdy tě neopustí vždy bude v tvém srdci je jenom na tobě jak ti v srdci zlůstane butto jako smrt nebo jako kámoška s kterou jsi si užila spoustu srandy. Ale smiř se stím nezkaž si stím život to by určitě nechtěla.
Nikdy se mi to nestalo, a nevím, co bych pak dělal. Asi totéž, co ty. (tím ale ani náhodou nechci tvrdit, že je to správný postup)
hodně těžký.....nevim co bych dělala já....asi bych to taky nezvládla......ale je to tak musíš se sebrat a jít dál.....s bolestí, ale musíš.....tak JDI......ješzě hodně tě na tvý cestě čeká...to mi věř!!!
Ztrata blizke osoby vzdy boli.A nezlob se na kamaradku,ktera ti timto vyhrozuje.Vzdyt ti chce pomoci!Neodsuzuj ji...Vzdyt ti hrozi anorexie..nebo mozna jiz za tu urcitou dobu anorexii mas...A anorexie je prestupnim mustkem ke smrti..Chces tady zanechat dalsi pratele a sve rodice?Vis jak te to boli,kdyz jsi ztratila nekoho blizkeho...Ale vis jak by bylo jim?Uplne stejne...To chces udelat?
Musis se sebrat a jit dal..
S tímhle se nikdy nesmíříš... alespoň já se nesmířila a myslím, že nesmířím... ale sžít se s tím dá... tak nějak naoko. Pomáhá čas, přátelé a práce, hodně práce... alespoň mě to pomáhá zapomínat, protože když mám pořád co dělat, nemusím přemýšlet nad minulostí... Nejhorší je zavřít se mezi stěny, pohřbít se zaživa... Práce, jedině hodně práce, zaručený lék proti bolesti a lidi okolo sebe. Ale nesmíříš se s tím nikdy ani tak... 
To je život, čas nevrátíš, můžeš se jen smířit.
Lidi prostě umírají. Je to jediná věc, která se nikdy nepřestane dít, dokud tu bude aspoň jeden člověk. Bolí to až neskutečně, ale kdysi mi kdosi moc moudrý řekl, abych se zamyslela nad tím, jestli by ze mně dotyčný měl radost. Určitě by ji potěšilo spíš Tvoje další žití. Najdi si něco co Ti pomůže, vždycky něco takového existuje...
souhlasím s Floppym - musíš dokázat jít dál a třeba si i nechat pomoct...
víš, ztráta bolí, ale ty se přes ni musíš přenést, ačkoliv vím, že to pro tebe je hodně těžké - snaž se najít si něco, co tě zabaví a donutí na to nemyslet
a jinak - v případě, že máš takovéto problémy, tak bych neváhal navštívit psychologa, ten je na to učený a bude líp vědět, jak ti poradit
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
Krátký čas života je dostatečně dlouhý k dobrému a čestnému životu . (Cicero)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©