Detail a diskuse u zpovědi

Asi to šecko začíná bejt kdesi tam v dáli ve tmě...Myslela jsem, že můj život běží normálně...milující rodina, přítel, přátelé...ee...u toho posledního bych se zastavila...Asi je to mnou...Nemám ani pořádně čas na svoji nej nej nej kámošku...a to je strašná představa...známe se tak dlouho...byly jsme si vždy oporou...Ona se taky změnila, hodně...Když se mohla podniknout akce ve třech jako třeba návštěva cukrárny, nebo jiný aktivity...prostě nejela se mnou a přítelem. Přitom jsme si vyříkaly už dřív, že mezi sebe přítele stavět nebudeme, sama mi do očí řekla, že zprvu žárlila, že mezi námi stojí on, ale smířila se. Jenže teď se šecko mění... teďka, minulou sobotu mohla vyrazit s námi do sauny, ale prostě odmítla...A já newim, co mám dělat...Rozhodně to budeme řešit, ale chtěla se stavit v neděli. Řekla jsem jí, že nemůžu, protože jsem nemocná. A ona mi hnedka po SMSkách začala vyčítat, že je to moje vina...Vyřešíme to, ale za jakou cenu?:( prostě nemůžu stíhat všechno...přátelé, rodina, přítel, škola...to je prostě nemožný. Jenže ona má už svoji pravdu a nechce to chápat. Vinu neseme obě. je to tak?

Bůh suď....můžu za to já?