Dřív jsem trpěla depresemi a teď už si myslím, že jsem volná,ale občas mívám pocit , že je to špatně, že si nezasloužím dýchat a vědět při tom, že žiju. Mám pocit, že je špatně, když dokážu vyjít mezi lidi a nemít u toho strach. Jako by po mě všechno chtělo abych se vrátila zpátky do světa nesvěta, kde nic nevnímám jenom mám strach ze zítřků, protože si nedokážu představit, že bych to mohla přežít. Proč moje mysl touží zůstat uvězněná? Proč? Proč proboha? Dělám něco špatně.?
Diskuse ke zpovědi
neboj se, jen bojuj, ber to tak, že jsi volná.... naučíš se tak žít....
Byla dlouho uveznena..a ted ma strach z volnosti...ale nema se ceho bat...toto je vitezstvi..hlavne ne se zase uzamcit...
Byla si ve svém světě Nesvětě příliš dlouho...chvíli potrvá než si zvykneš na ten nový svět..ale věř mi,že musíš vydržet,jdeš po správné cestě 
Město Mrtvých
Náhodné moudro a přísloví
A ohýbat snaž se, dokud jsou děti přístupné a dokud se tvárnit dají. (Vergilius)Statistiky
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých ©