Detail a diskuse u zpovědi

Možná, že se budu teď chovat jako sobec, nevím, ale napíšu něco co jsem možná měla I kdžy on už má i jiné starosti a já nevím vůbec co přesně a jakou roli tam hraju já

Na začátku jsem měla strach...prostě jsem nevěděla co na mě vidí, ale zase mi bylo úžasně když jsem věděla, že s ním budu....pak nastalo krásné období...moc krásné, ale taky začalo to, že měl jet na 3 týdny do Iktálie, přála jsem mu to, fakt jo, ale bylo tam to, že 3 týdny mě děsili a pak to, že jak se měl vrátit tak měla zase jet do španělska a já se bála, že ho moc neuvidím, taky nastalo to, že jsem se býla září, protože to by znamenalo, že bych ho neviděla tak často...nechtěla jsem odmaturovat, to by znamenalo, že kdybych s ním byla, tak bych ho viděla ještě míň....já vím, tohle je hnusný ode mě...ale já ho nechala jet do Itálie i do španělska...jen jsem se zhroutila, protože v tu chvíli mi přišlo, že už ho skoro neuvidím...a mě bylo děsně smutno...jsem tak blbá, stačilo říct, co mě trápí....tolik jsem se do něho zamilovala až se bála, že o něho přijdu...a mísoto toho, abych mu to řekla, tak jsem ho stratila...tolik se bála, že se o něho radši chtěla připrabit sama, abych pak netrpěla...ale co? trpím stejně...
A pak se všechno zmotalo a byl konec, udělala jsem moc blbostí...prostě jak jsem nemohla, tak jsem chtěla utéct tím, co jsem dělala...aby to nebolelo, ale pak jsem si vždycky uvědpmila, že nedokázů odejít z jego živote...kolikkrát už jsem si řekla, že za ním o přestávku nepujdu a nakonec jsem tam stejně zkončila....tolik mi s ním bylo krásně...
Já vím, tohle mi ho nevrátí, ale třeba se z toho vyzpovídám a bude líp nebo hůř...
Pořád si říkám, jednou to třeba bude dobrý a zase s ním budu...jenže dá se tomu věřít? dá se věřit, že s ním budu, když on neví co chce?když má zmatek? když se bojím, že je tu asi někdo jiný, kdo mu je blíž než já....třeba to tak bude lepší, třeba mu bude líp, ale já ho i přes to všechno budu milovat....a vím, že mi to bude k ničemu, ale i tak...až to bude vědět, tak ať se rozhodne jak chce, tak na něj nikdy nezapomenu...
Jak byli prázdniny během školy, tak jsem chtěla být s ním...nakonec nic nevyšlo a tak jsem chtěla být aspoň 17. teď nevím jestli to bude nebo ne...
Chtěla jsem s ním být i v Anglii, na léto jsem se těšila...chtěla jsem aby nám to vydrželo dlouho....
Možná že jsem neměla chtít s ním být tak dlouho....pak jsem měla strach...teď jsem ráda, když s ním můýu být aspoň chvilku, jsem ráda za každou chvilku s ním, protože i když to nevypadá, tak mě je líp.
Je mi blbejch 17 a chtěla jsem s ním být moc dlouho...ale často se říká, že to nevyjde....že jo? tak proč to asi tak mělo vyjít mě? ne, nevyšlo....
Na jednu stranu bych chtěla aby se zvátil ke mě...ale na druhou stranu, jestli si našel někoho s kým je šťastný, tak by měl být s ní....nechci ho nutit ani se mu vnucovat...to nejde...chtěla bych aby se rozhodl sám....

Miluju ho, je moje sluníčko a nepřestanu ho mít tolik ráda, ať se stane co se stane...už teď máme být kamarádi...

Omlouvám se za to co jsem napsala vím, že to je k ničemu, ale moje duše to potřevobala někam zdělit, aby jí nebylo zase tak ouzko
Vím i že mam odpočívat, odpočívám, nic nedělám...jen mě bolí hlava, takže je to dobrý

Asi to nemá ani hlavu ani patu