Znáte ten pocit beznaděje a prázdnoty? Pocit, kdy Vás absolutně nic netěší a nejradši byste se na všechno vykašlali?! Pocit, kdy se Vám vrací vzpomínky?!
Ach jo... Já už se na to můžu... Je to 8 měsíců, co se se mnou rozešel přítel... A já zase vzpomínám, jak to bylo krásný, když jsme byli ještě spolu... Proč mě pořád pronásleduje moje minulost?! Proč nenávidím jeho současnou přítelkyni?! Co mám dělat?! Proč mi nejde zapomenout?!
Sakra, proč?!?!?
Diskuse ke zpovědi
Moc Vám děkuji!
ten pocit znam a nesnasim ho
Drea: Myslím že jsi udělala dobře.....tak by si byl tebou moc jistý.Měl by možnost neustále s tebou manipulovat....vím o čem mluvím...bohužel.. Ale ty se zdáš silná....vydrž!
pokus se neotacet zpet..do minulosti..ale zustan s nami..v pritomnosti a kdez hledet tak do budoucnosti,...probirat minulost jsou kroky zpet..nekracis a jen couvas-..proto se nemuzes zbavit tech myslenek a vzpominek...
Ja ted akorat nechapu co k tobe citi...Takle to vypada ze te ma rad,ale nemiluje te.. Hmm..Myslis,ze by bylo lepsi nebejt s nim tolik v kontaktu? Kdyz se ti to poto vsechno vraci...
No a jinak..Zkus se vic bavit...Ja nevim nic o tvym zivote,tze toho nemuzu moc rict...Ale...Zkus si vseho vic uzivat...Ja vim,ze je o tezky...Ale zkus prote prestat brat nektery veci vazne a vic si uzivej...Me to pomohlo....
jakub1115: Děkuji... Snažím se o to už 8 měsíců... i když jsem byla s jiným klukem, myslela jsem na Honzu... Myslela jsem si, že je to za mnou, ale asi vážně není...
Lazarus: Vážně? Já miluju počítače... a chci studovat informatiku... navíc ta maturita...
Lesanka: Ty jo, teď mi nabídl, že by za mnou přijel, pže jsem sama doma a bojím se... a já mu řekla, že to je dobrý... a on mi řekl, že mi bude dělat podporu aspoň na icq... Ach jo...
Nějde ani tak o tu školu jako o učení. Pokud začneš psát sci-fi a ponoříš se kvůli tomu do studia astronomie, vyjde to víceméně nastejno
Srdce je jako hodně tlustá kniha ve které se vzpomínky zapíšou a mozek je jen prístroj co ty vzpomínky vyhledá a to platí u tebe na 100% něco ti toho přítele připomělo a tak se dostavyli ty vzpomínky no jen tak nezapomeneš ale je třeba se oto snažit držím palečky
Drea: ......tolik ti rozumím....chtěla bych ti nějak pomoct, protože vím o čem mluvíš.....jenomže tady žádné rady nepomohou, musí se to vydržet.Pomalu ale jistě to odplouvá, nenech se využívat, pokud to nemyslí upřímně, měj svou hrdost.Já se o to také snažím(moc mi to nejde , protože ho mám pořád zakousnutého v sobě) a je to čímdál lepší......jsem s tebou
Lazarus: Pokusím se... Musim co nejdřív vyplnit přihlášky...
Co se týče školy, tak si vyber něco co tě bude opravdu zajímat - potom to bude mít mnohem větší účinek.
evulina_OO.: No, já doufám taky...
Lazarus: No, nevím, zkusím něco vymyslet... Když já jsem líná se přinutit k učení... Ale na VŠ bych chtěla...
Učení je dobrý - nic nepomůže zapomenout tak jako přijímačky na VŠ.
Cestopis,sci-fi,technothriller nebo něco historického?
evulina_OO.: Musím se nějak odreagovat... Hudbu miluju, ale tou se bavím při nějaké další činnosti... Musím si vážně vymyslet něco novýho... Třeba se budu učit... Když už mám před tou maturitou....
Lesanka: Děkuji... Víš, začal mi psát 2 měsíce po rozchodu... pořád mě do toho tahal... Já ho začala pomalu nenávidět, ale nenávist se slučovala s láskou... Teď, když mi napíše, se snažím být silná a hraju hrdinku, ale ve skrytu duše jsem bezmocná...
Lazarus: Změnit žánr... Já nic jiného psát neumím... Poraď téma a já se o něco pokusím...
evulina_00.: Nevíš o něčem?
Jsem na tom stejně, naprosto tě chápu...S tím rozdílem, že u mne už tyto stavy trvají přes 3 roky a když už se zdá, že se mi podaří z toho vymanit, ten dotyčný začne dělat vše pro to, aby mě do toho namočil zpět...je to pořád dokola...Jen ti chci říct, že už to tolik nebolí...čas vážně vyléčí všechny rány.někomu dřív, někomu později.Drž se
Jo, není to jednoduchý. Já do podobného problému zapadl na rok a půl. Když tě nenapadá o čem psát, co třeba změnit žánr?
Anup: Kéž by to bylo tak jednoduché...
Lazarus: Psaní mi pomáhalo... ze začátku to byla poezie... Ta mi pak už nestačila, začala jsem s povídkami, tam jsem vypsala svoje pocity a ulevilo se mi... Dlouho mě teď nenapadalo, o čem bych měla psát... Povídky, co sem dávám jsou už staršího data...
žádné vzpomínky, nakopni se do života!!! Snění je krásná věc, ale nesmí se to přehánět...
Možná to chce ještě delší dobu. Někdo dokáže zapomenout hned(závidím takovým lidem), někomu to trvá měsíce nebo i roky. To psaní ti pomáhalo? Jestli jo, tak můžeš pokračovat.
Víš, půl roku mě z toho dostávalo psaní... Myslela jsem si, že jsem v pohodě... Že už je to za mnou... Ale asi není... Zase se to vrací...
Náhodné moudro a přísloví
Radosti bývají počátkem našeho žalu. (Ovidius)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©