Tak mě napadlo... Jaký máte vlastně názor na sebepoškozování? Mám pocit, že to spousta lidí odsuzuje, jiní litují těch "chudáků" a pak jsou tu, kteří mají zkušenosti a vědí své :(
Jen bych chtěla slyšet názory jiných lidí...
Diskuse ke zpovědi
Názory se vždy lišší, ale jedno mají společné a to je vědomí, že sebepoškozování je nemoc, která by se měla léčit než přeroste přes hlavu.
ja ty lidi neodsuzuju, je to zpusob jak prehlusit psychickou bolest fyzickou (jak rekla majousek) a bohuzel pomaha, naopak znam lidi kterí dosli tak daleko ze si takto podrezali zily.... hlavne je to kazdyho vec, me osobne to i uklidnuje, hlavne by se to ale nemelo prehanet, nebo jeste lip snad ani nezacinat nebo skoncit s tim jak nejrychleji to jde
Rekla bych,ze to delame proto,ze chceme prehlusit psychickou bolest fyzickou,a me samotnou navic pohled na krev a na moji rozrezanou ruku uklidnuje...
nu já se neodsuzuju....já je docela chápu...pač sama jsem to dělala!vždycky jsem si řikala nikdy to neudělam..a pak to začalo..vždycky když jsme šla kolem koupel¨ny..sem věděla že tam ta žiletka je..tak sem se řezala..ale ted už mě to moc neláká..neřízla jsem se 3tejdny..a znova nechci!
Myslím si, že to není nutné... Trápení na duši by se mělo řešit jinak než poškozováním těla... Ale stojím za těmi, kteří to dělají, protože asi jinak nemůžou... Sama bych do toho nešla, protože je to asi návykové. Řízneš se jednou a pak zase a zase a přináší to úlevu... Jenže podle mě se problémy dají řešit i jinak...
Akasha: je to tak, obvykle to nejsou jen prázdné jizvy, ty jizvy tvoří nápisy plné nenáviosti nebo nešťastné lásky, popřípadě nepopsatelné bolesti. Kdyžs e objeví, tak člověk vždycky ví, že tu má svojí "kamarádku" které nemusí nic vysvětlovat a ona mu přinese úlevu.
Will: K tomu snad ani není potřeba komentář. Někde na netu jsem dokonce narazila na slečnu, která tvrdila, že deprese jsou krásné. Asi ještě nikdy žádnou neměla Ale poškozovat se proto, že si jí líbí jizvy... měl by jí někdo otevřít oči- tedy jestli to není zbytečné
s tim "konickem" to bohuzel tak je- znam jednu kravu ktera se reze, protoze se ji libi, jak jizvy vypadaj-slecna to proste nema v hlave v poradku, je mi z ni blbe
proč to děláme ...z toho duvodu že každý z nás to dělá kvuly jiné bolesti....každý z nás má jiný vstek a jiné trápení...které muže svěřit pro něj té nej přítelkyni a tou je žiletka...ta pochopí nemluví,nevyčíta,nesouhlasí...jen mlčí a poslouchá...Každá jizva co zbyde po ní píše svuj příběh .....neodsujzuji nikoho protože i pro mě je žiletka přítekyní...stejně tak jao neodsuzuji fetáky alkoholiky... každý z nich má svuj problém a svuj dovud proč to dělá..a zaleží jen na nás jak se k nim postavíme
Lidé se nemusí poškozovat, aby skončily v márnici ( nebo se o to alespoň pokusily). Kamarádka si nikdy takhle neubližovala a pak prostě přišla s jizvou... chtěla se rovnout podřezat. Ani nevím komu/ čemu mám děkovat, že se jí to nepovedlo!
Jinak- zmiňovali jste tu v úvozovkách, když to někoho "baví" když je to jeho "koníček" to mi přijde skoro až k smíchu. sebepoškozování jako koníček... no spíše k pláči. Ikdyž, když tomu člověk propadne, tak ho nejspíš zajímá jen to, kdy se bude moc zase říznout ( popřípadě si jinak ublížit) a jak zakryje rány.
Další věc je s tím přestat. Zkoušela jsem to, zkoušely to i jiní. Vydržela jsem čtrnáct dní, možná i měsíc. Říkala jsem si, že už jsem z toho venku, že je to za mnou. Byla to chyba, ublížila jsem si zase. Ikdyž jsem si zničial žiletku- vždycky se něco najde, to je na tom to nejhorší Vždycky je, jak si ublížit. Kamarádka si třeba pokoušela zlomit ruku. Navíc jistýmy formamy sebeubližování jsou i anorexie a bulimie ( tedy to jsem se dozvěděla v jednom chytrém článku)
Vážně obdivuju lidi, kteří to nikdy nezkusili a nikdy nezkusí. Ani nevědí, jak mohou být šťastní. Když jsem si poprvé ublížila, tak to jsem to ani nebrala jako ubližování. Byla jsem nešťastně zamilovaná, tan kluk se na mě vykašlal. Celý víkend jsem seděla na posteli a koukala před sebe... (víceménně) a.. ani nevím, jak mě to napadlo, začala jsem si do nohy vyrývat jeho iniciály ( ještě jsem si to vykreslovala lihovkou, aby to bylo vidět atd.) potom jsem si asi půl roku nic neudělala ( tedy, když mi bylo hodně špatně, tak jsem zatínala nehty do kůže, ale nechtěla jsem sáhnout po ničem jiném) a pak už to jednoho dne prostě nešlo. Řízla jsem do sebe... ikdyž- to bylo vlastně omylem, ale potom už to bylo jen s jediným záměrem
Snad s tím jednou přestanu a držím palce všem, co chtějí také. A pro ty, co to ještě nezkusili : gratuluji a nikdy to nedělejte
zrovna o tom pisu seminarku...o depresich, sebeposkozovani a sebevrazdach. aj s dotaznikama a rozhovorama, pristi tejden uz bude hotova-kdyby pak mel nekdo zajem tak se klidne ozvete, klidne poslu mailem.
tim padem myslim, ze tua svuj nazor ani nemusim rikat
podle mě je to jako by si někdo vzal prášek na uklidnění, někomu to pomáhá
myslim si o tom svý, ty co si ubližujouo chápu, bihužel občas sem mezi nima taky. ani kdybych to nedělala tak bych je nijak neodsuzovala, protože když je to.. "baví".. tak proč jim bránit.
myslim ze nejlepsi na deprese je umeni to umi duši tak ulevit že ostatní problémy jsou nic,nebo meditace člověk by se měl uklidnit a urovnat si myšlenky.Stojí to za to? já s tím mám vedlejčí nzkušenost m´áma si chtěla vzít život ale díky mě se jí to nepovedlo.(to víte dcera s novým paušálem a mobilem je nbezpečná)ale hlavní je že jsem s mámou začala víc mluvit,chodím s ní víc na procházky a je to lepší 100lepší a pomáhá to i mě člověk by se měl neustále vzdělávat a život je ten nejlepší učitel
To bych se driv taky nikdy nerizla..Ale zmenilo to to,ze sme s kamoskou chteli bejt sestry a tak sme se rizly a podali si ruce..Sice to bylo za jinym ucelam...Ale i tak..je to prvni krok..Pak uz se clovek riznou neboji..Od ty doby se zezu..je vic jak rok..Ale neni to moc pravidelny...Ja mam treba obdobi,kdy se furt rezu..A pak treba hrozne dlouho nic...Tze to neni jako ze bych se neustale jen rezala...Proste mam chvilema takovy obdobi depresi...i kolikrat ani nevim proc..Ja ned tim kolikrat uvazuzu a pride mi,ze ani nemam proc se rezat...Dyt ty moje problemy sou jen hloposti...Jako naproti jinym..No a pak si rikam..Co je to za nesmysl?Dyt prece bych se nerezala jen tak..tak proc se ale rezu?kvuli tomje jak se citim?Ale tyd namam duvod se tak citit...
Hm..tak asi tohle sou moje mylenkovy pochodu,kterym vlaste sama nerozumim...
jo a jak uz tu bylo receno...ja sama se rezu,ale kamaradce to vymlouvam...Coz je ale docela logicy...proste mi ani zalezi...i kdyz ja vlaste nevjci aby se niko rezal...Nrchci aby se kdokoliv cejtil spatne...At je ten clovej jakej je...Ani lidem,co se bezcitny to nepreju...Proste nikomu!!
Scalie: vlbec to nebyl zbytečný kometář! Uděláš to jednou a pak už nepřesntaneš. Jednou jsem to udělala, náhodou jsem se řízla. BYl to vážně omyl ( ikdyž jsem přemýšlela nad tím, že to udělám) a potom už jsem začala záměrně. A od tí doby, když přijde problém, tak mám vždycky po ruce řešení- bohužel v podobě něčeho, jak si můžu ublížit. V dobré náladě jse si rozlámala a vyhodila žiletku, ale když se objevila depka, tak mi to bylo na nic- vzala jsem si nůžky vždycky se najde, jak si ublížit- i kdyby to mělo být jen zatínání nehtů.
Ákir: mě třeba pobouřilo, když jsem zjistila, že moje kamarádka si ubližuje. Chci aby přestala, ale sama to nedokážu. Je to moc těžký a já na to prostě nemám
zásadně jsem proti tomu a nevidím žádný důvod proč by to někdo měl dělat, vždyť na světě je tolik fajných věcí - tak proč se nechytit jiné šanca, když jedna nevyšla?
rekla bych ze je to spatna cesta reseni problemu... tedy jednoho problemu... je to ta jedna chvilka slabosti, jak rikala scalie... jedno spatne rozhodnuti a nikdy clovek nejni stejny jako predtim... i kdyz se toho clovek zbavi, tak v nem zustane jizva, ktera se mu bude po cely zivot pripominat a kdyz prijde nejaky problem, tak pripomene, jak je to snad ne sahnout po ziletce a aspon na chvili si ulevit
asi takhle: já to odsuzuju,ale občas dělám úplně to samý a pak se za to nesnášim jenomže mám dojem že není úniku-už sem si myslela že je to pryč,ale je to zase tady,takže já už se k tomu radši nevyjadřuju
Je to tak jak rekla Jaja, jsou tu ti co to nezkusili a bud lituji, odsuzuji nebo proste jen nechapou, a pak ti co zkusili..... ja osobne si pamatuju, kdyz jeste jsem mivala dost velky depky a rikala jsem si ze bych neco takovyho v zivote neudelala, nevedela jsem, jestli jsem byla slaba , nebo silna, ale proste jsem vedela, ze to nedokazu... tak jsem to ventilovala basnema, obcas obrazkama.... pak depky zmizeli a asi tak na pul roku jsem byla OK...jnze pak prisel gympl a bylo to tu zas... depky... a zas ta stejna ventilace... jenze jeden den uz toho na me bylo moc .... rekla jsem si , ze uz to tak dal proste nejde.....kdyz to pomaha jinym, me to treba pomuze taky .... vzala jsem si ziletku a rizla..... a od ty doby uz se to se mnou veze..... ted uz vim... Ve chvili , kdy jsem vzala tu ziletku poprve do ruky... to byla ta chvile slabosti.... ale to uz nevratim, nejde to..... clovek si rekne, tak toho proste nech... ale proste to nejde, nemam silu se zvednout a bojovat se svetem... chybi mi motivace, chybi mi duvod.... vsechno mi prijde zbytecny..... je to tezky.... A to moje problemy nejsou zdaleka tak hrozny jako u ostatnich lidi.... takze pro me asi tak... chápu ty co po ziletce sahli a jelikoz ja to udelala taky nemam pravo jim neco vycitat...... a ty co po ni nesahly zase obdivuju za to, jak se dokazou s zivotem poprat.... ja sama nemam silu.... Omlouvam, se , ze jsem tu zaplacala misto mim nesmyslnym komentarem
Je to vidět, některé jizvy jsou vidět po roce, i po několika letech, když jsou hluboké Já nechci mít ruce a nohy plný jizev, ale nedokážu si zabrínit v to, abych nevzala žiletku, nůžky kružítko a... Vydržela jsem to týden, týden jsem si neublížila, ale není to tak jednoduchí jak se zdá
Ti první, se nikdy nedostali do takových sraček, aby je napadlo něco si udělat a nebo sou až moc normální a při zemi. A my, ti druzí...no prostě se člověk dostane do takovýho stavu, kdy nevidí východisko...nebo je člověk jenom zvědavej a zkusí to. Já proti tomu nic nemám a chápu to. Malou zkušenost taky mám, ale štve mě, že mi to de ještě furt vidět...přitom je to už dost dávno a zahojený to není
Náhodné moudro a přísloví
Je nutno dbát na to, aby přátelství nezměnilo v hluboké nepřátelství. (Cicero)
FAQ • Ústava Města • Kontakt
Na tento web se vztahuje autorský zákon platný na území České Republiky v plném znění.
Dále také tzv. Ústava Města Mrtvých = date("Y");?> ©